PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2011
Dobrý den,
cítím se být úplně v koncích. Mám pocit, že jsem si úplně zničil život a náhle stojím před rozhodnutím, zda ho zkazit ještě dalším lidem jen proto, abych si nepřipadal jako blbec. Osel, kterým bezesporu už řadu let jsem. A vím, že si za to můžu sám. Zamiloval jsem se totiž do žene, která se mnou jedná jako s hadrem. Dokud byl čas, tak jsem to neviděl, neřešil. Jenže teď už to došlo příliš daleko a já cítím, že se musím vzepřít, i když vážně nevím jak.
Před deseti lety jsem se seznámil se svou manželkou. Nina je krásná, chytrá, prostě ideál mnoha mužů. Úplně jsem jí propadl, Už po pár měsících jsem věděl, že je to láska mého života, do té doby jsem nic tak silného nezažil. Bylo a v podstatě je nám spolu moc dobře. Nijak zvlášť se nehádáme, rozumíme si, pomáháme. Jenže…mojí ženě prostě jeden muž nestačí. Už před svatbou měla pár milenců. I když se to snažila tutlat, moc dobře jsem to věděl. To se prostě pozná. A scénář byl vždycky stejný. Chvíli jsem si své tušení nechával pro sebe, trápil se a čekal, až to Ninu pustí. To se většinou ale nestalo, lži se kupily a já si připadal jako blbec. Když jsem na ní uhodil, tak se přiznala, plakala, slibovala, že už se to opakovat nebude. A já uvěřil. Následující měsíce pak byly jako pohádka. Nina byla zjihlá, možná se cítila provinile, takže nám to spolu klapalo. Vím, že jsem si to namlouval. Její snažení vydrželo právě vždycky jen pár měsíců, než mě začala podvádět nanovo. Už tehdy jsem se s ní chtěl rozejít. Nevím, co to je, jestli je to závislost, ale jsem k ní přímo magicky přitahován. Nechal jsem se podvádět a raději dělal, že se nic neděje. Říkal jsem si, že když budu tolerantní, budu se snažit, dělat vše pro ní a taky, aby jí to vyhovovalo, tak se Nina změní. A opravdu na čas se zdálo, že to tak je.
Před pěti lety jsem Ninu požádal o ruku. Byl jsem hrozně šťastný, že přijala. Nedošlo mi, že si asi řekla, že většího hlupáka, který jí půjde takhle na ruku, jen těžko najde. Já byl na vrcholu blaha. I když už těsně po svatbě mi došlo, že Nina tak úplně svůj styl života nezměnila a jednoho ze svých „úhlavních“ přátel neopustila a jednou dvakrát do měsíce se s ním stále vídá. Zavíral jsem nad tím oči a říkal si, že jsem to koneckonců já, kdo má Ninu za ženu. A pak Nina otěhotněla. Byl jsem na vrcholu blaha, když se nám Honzík narodil. Nádherná, zdravý kluk, byl jsem pyšný a vlastně jsem pořád. Od té doby jsem kromě Niny žil jen pro něj. Honzík se stal středobodem mého vesmíru. Mám ho nadevšechno rád a nikdy bych ho neopustil, chtěl jsem být dobrý táta, když já toho svého nikdy nepoznal. A tak jsem kvůli němu začal zavírat oči. No spíš jsem oslepl úplně. Nina si začala dělat úplně, co chtěla. Už se svými avantýrami ani netajila. „Úhlavního přítele“ Roberta, jak se její milenec jmenuje, si občas prostě vzala i k nám domů. No co, kamarádi, přece… A já zase mlčel.
A pak jsem před pár týdny takhle jednou načapal u nás doma u kávičky a málem jsem omdlel. Náš malý tříletý Honzík je totiž Robertovou přesnou kopií. V ten moment mi došlo, že asi nejsem Honzíkův táta. Když na Ninu zaútočím, ta se odmítá se mnou o čemkoli bavit, nadává mi do slabochů, chudáků a žárlivých bláznů. Jenže mé podezření sílí, nemůžu spát a nevím, co mám dělat. Rozhodl jsem se jít na testy DNA, abych získal jistotu. Jenže na druhou stranu se verdiktu bojím. Nechci nikomu ublížit, Honzíka mám upřímně rád a nic na tom nezmění ani skutečnost, že s největší pravděpodobností nejsem jeho biologický otec. Jenže na druhou stranu už ze sebe nehodlám dělat věčného osla, už si její chování nehodlám nechat líbit a potřebuji prostě důkaz jejích věčných lží. Zároveň ale tuším, že svým postojem možná zapříčiním velkou tragédii. Poradíte mi, prosím?
Pavel, Plzeň
Vážený pane,
nebýt Honzíka, byla by rada prostá - rozchod. Dnes je situace jiná. Muži ve vaší situaci mají sklon oddělovat Honzíka od ženy - chtějí jakoby odříznout mámu a při tom si zachovat blízký vztah k dítěti. To bohužel při našich (šílených) zákonech není možné. Před vámi jsou tři cesty, ale jít můžete pouze po jedné.
První cesta je cesta osiření. Řeknete si: "Měl jsem ženu a dítě, ale umřeli mi při 'autohavárii'. Od té doby jsem vdovec..." Pak si odžijete vdovský čas a za rok si najdete novou ženu, se kterou si pořídíte tři až čtyři děti. Na Honzíka s Ninou budete myslet v modlitbách drže se zásady: 'O mrtvých jen dobře.' Na této cestě musíte zapomenout na spravedlnost a to, že budete Honzíkův táta.
Druhou cestou je nekončící válka o spravedlnost - budete usilovat o spravedlivé dělení majetku, o spravedlivý kontakt s dítetem, o střídavou výchovu, o hledání viníka... To bude mít za následek, že minimálně následujících 15 let budete válčit o Honzíka po soudech a OSPODech. S Ninou už nebude sdílet to "dobré a zlé až do smrti", ale jen to zlé, protože ji budete proklínat každý den až do smrti. Tátou budete tak jednou za dva týdny na víkend. Jinými slovy nikdy se s Ninou pořádně nerozejdete, nikdy nebudete pořádně Honzíkův táta, válka samozřejmě neznamená vítězství a navíc ve válkách všeho druhu se mrzačí nejen děti.
Třetí cesta by se dala vyjádřit slovy: "Chci dělat tátu Honzíkovi." Pak zapomeňte na nějakou spravedlnost a zapomeňte na rozchod. Mohl byste jen zkusit vykopat Roberta a jiné milence z vašeho bytu. Nina svou promiskuitu asi není schopna kontrolovat, ale ovládnout by měla vše, co momentálně ovládat může. Především by měla zachovat úctu k Vám coby manželovi. Jinými slovy může se ovládnout a nevodit domů milence. Kdyby chtěla, tak je schopna se udržet a doma nepsat ani nekomunikovat s milencem před Vámi. Musí striktně oddělit svět milenců a domov. Vy byste měl vyzkoušet, zda tohoto cíle je jde dosáhnout - přemlouváním, prosbou, řevem, hádkou, scenámi…
Na této třetí cestě ženy s nepoužitelnými chlapy někdy řeší situaci tak, že si s nimi pořídí víc dětí a udělají s dětmi takovou buňku, do které emigrují a kde se dá přežít. Je pravda, že se takto pasujete do role universálního au-paira, ale vcelku dosáhnete svého cíle - být plně otcem Honzíkovi. Děti totiž ocení, když jste s nimi od rána do večera. S Ninou se sice nikdy nerozejdete, ale můžete ji vysklít - ignorovat ji jako parazitického strýce Balouna z jedné povídky Šimka a Grossmana: "Ve dveřích se objevil neznámý muž a zvolal: 'Jsem váš strýc Baloun, mám vás všechny rád a budu u vás bydlet.' Všechny nás objal, snědl husu, na kterou jsme týden šetřili a šel spát." Jako bonus můžete vnímat, že si o posvícení můžete s tímto parazitem zasouložit. Ona Vás má svým způsobem ráda a myslím, že za sňatkem není jen vypočítavost - to Vám tak připadá, protože máte na sebe vztek.
Každá cesta je špatná, ale jít můžete pouze jednou. Pokud se sám nerozhodnete, pokud se budete pokoušet z každé cesty vyďobat do dobré, tak osud vám nemilosrdně přidělí tu druhou cestu. Dokud se nerozhodnete, kterou cestou dále jít, tak bych do DNA testů neryl.
s úctou
jk