Každý nový vynález polarizuje společnost. Stačí se vrátit na počátek 19. století a uslyšíme, jak v "rychlovlacích" při 40 km/h bude vznikat vakuum a udusí cestující. Byla to doba, kdy se lidi vlaků děsili, ale také je milovali. Vždyť každý kluk toužil po tom mít doma vláčky a práce na dráze patřila k prestižním. Kde je těm dnům konec?
Ale kdepak ty dny jsou stále zde, jen místo vlaků máme novodobé hračky. Dneska nás nevysává vakuum na drahách, ale strach o soukromí a ztrátu identity. I dnes vidíme polarizaci společnosti – část lidí dává své soukromí a intimitu v plen v reality show a zpovídá se z každého hnutí mysli na módních blogách. Na druhou stranu se lidé děsí toho, že někdo bude znát jejich rodné číslo či DNA.
Na rozdíl od 19. století také máte takových vynálezů tisíce – od televize, průmyslových kamer, Internetu, asistované reprodukce až po testy DNA. Nemáme-li být stejně naivní jako před dvě stě lety a nehledět na své předky s despektem, tak si musíme uvědomit, že děláme podobné chyby jako naši dědečkové. Ti se nemuseli bát čtyřicetikilometrové rychlosti a nebáli se sociálně rasistických experimentů komunistů a fašistů. I my dnes se zřejmě bojíme, čeho se bát nemusíme. Naopak nás nechávají v klidu jevy, které nám či našim dětem utnou hlavu – ať doslova nebo obrazně.
Proto se nebojím, že by i veřejně sdílená informace o DNA nějak výrazně dokázala ovlivnit můj život. DNA testy dokáží s jistou pravděpodobností předpovědět, že možná v budoucnu onemocním Alzheimrem. No a? lidé nerespektují zcela jisté informace o svém zdraví – jako je podceňování bezpečného sexu, kouření a nejsou schopni si naplánovat ani založení rodiny... Je rozumné jen kvůli DNA testům najednou předpokládat revoluci v lidském chování?
Pracoval jsem dost dlouho v oblasti psychologie reklamy, abych viděl, jak jsou firmy schopné či spíše neschopné s daty nakládat. I bohaté banky, které měly o svých klientech neuvěřitelné množství oficiálně získaných údajů, je prakticky nedokázaly účinně využít pro direkt marketing, tj. pro osobní oslovení jednotlivých zákazníků a cílené zjišťování jejich potřeb a individuální nabízení služeb. Vrcholem direkt marketingu byla "osobní oslovení" stylu: "Vážený/á pan/í Mgr. Klimeš".
Osobně bych byl naopak šťastný, kdyby dokázaly firmy lépe analyzovat mé potřeby a nabídnout mi to, co skutečně potřebuji a nezaplavovat mě tunami amatérsky provedených letáků. Pokud jim k tomu pomůže znalost mého rodného čísla či DNA, rád jim vypláznu jazyk i s r.č. 6704030091 na odběr vzorku, ať si s tím s pánembohem dělají, co chtějí.
O tom, že DNA je příliš mladý vynález, svědčí i to, že máme zastaralé zákony zejména, co se týká otcovství. Muž například zjistí, že není biologickým otcem a nefunguje v rodině ani jako náhradní. Proč by měl celý život platit na cizí dítě jen proto, že byl ženou podveden? Podobně byste nevěřili, kolik běhá v našem státě čistě romských dětí s "vietnamským" otcem. Konec konců i Vy si můžete přivydělat. Pořiďte si dítě a prodejte otcovství nějakému cizinci. Ten získá české občanství a za to vám bude 18 let platit apanáž? Má to svá rizika, ale nevěřili byste, jaká je finanční tíseň mocná čarodějka...
Příklad vyměněných dětí z třebíčské porodnice je přirozený experiment, který nám možná ukáže, jak zbytečně se nadhodnocuje biologické otcovství. Mnoho rodičů si udělá DNA testy. Jenže co budou dělat, až zjistí, že ten desetiletý kluk není jejich? To vyhodí deset let společného života jen proto, že se od něho liší v méně než 0,1 % genů? Já osobně bych asi nevyměnil ani to roční dítě, ale budiž. Někde do roka ta hranice pro rozumnou výměnu leží...
Otázka DNA testů je otázkou rodičovské a osobní identity, která je v moderní době velmi ohrožena především díky rostoucí vzájemné izolaci. Tohoto vzájemného odcizování bychom se měli bát mnohem více než ztráty soukromí či testů DNA. Je dobré mít na paměti, že evoluce nás nijak nechrání před novými nebezpečími. Před nimi nepociťujeme žádné varovné obavy. Jediné, co nám může trochu pomoci je, jak říkaly naše babičky v 19. století: Kéž by nám pan Bůh zdravý rozum zachovati ráčil!