PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2019-10-25
Aby se děti naučily spořit, potřebují manipulovat s penězi a pravidelně je přepočítávat. To se dá elegantně zařídit touto metodou.
A) Koupíte dětem kasičku:
Druhou takovou je dobré mít pro sebe, protože v ní jsou jednak obrázkové peníze a dále zásoba pětikorun.
B) Každý den si mohou děti dojít tzv. pro pětikorunu, to znamená, že dostanou:
+
= max 300 Kč/měsíc
Tuto celou částku si v praxi děti nevyberou, protože jsou nedůsledné. Každopádně pádný argument:
„Tati, Martin dostává 50 Kč na týden.“
„No a kolik dostáváš ty?“
... dlouhé výpočty ...
„70 Kč. Vidíš, tak ty můžeš mít o 20 Kč víc než Martin...“
Peníze v mincích mohou utratit za co chtějí, ale papírové musejí šetřit, protože ty jim proplácejí rodiče.
Našetřené pětikoruny je možno vyměnit za bankovky vyších hodnot.
Papírové obrázkové peníze jsou na těchto odkazech:
a) Pětikoruny
b) Stokoruny
c) Nula-koruny pro děti mladší než 6 let. Ty dostávají jednokorunovou minci a tento papírek s nulou.
Krásné obrázky nakreslil Petr Melán.
Do kovových mincí rodič by dítěti neměl mluvit. Prostě to je jeho kapsené, ať si za to koupí, co uzná za vhodné. Ale může odmítnout proměnit dítěti papírové peníze na reálné, pokud dítě chce koupit nějakou hloupost. Papírové peníze jsou tedy jakési asistované spoření.
Klasický rozhovor v obchodě: „Mami, já chci tyto bonbony.“ „Jasně, vždyť máš kapesné... Dáš mi je doma.“ V praxi za chvíli dítě vrací bonbony do regálu: „Já už je nechci...“
Dítě ztratí čip do školy. Není problém zaplatí se to z papírových penízků.
Jakýkoli dotaz: „Já chci tuto knihu o dinosaurech.“ „Jasně, kolik ti chybí?“ „100 Kč“ „No, tak za 20 dní na to máš...“ Dítě pak přepočítává měsíc papírové peníze, a tak si uvědomuje jejich funkci – směna za vzácné statky. Rodič neodmítá a priori, ale jasně dává najevo, že je to dítěte volba.