Termín deprese je v případě skladatele Svobody zaklínací formulka, která jakoby vysvětlovala vše. Bohužel je tomu spíše naopak. To slovo je vcelku bez obsažné, říká nám, že jen nebyl v psychické pohodě. Kromě toho vůbec nehovoříme o depresích jako psychiatrické poruše, která je poměrně přesně definovaná a někdy v životě ji mělo jen 8 % procent lidí.
Když vám kamarád řekne, že má chřipku, můžete vcelku správně dovodit, že asi bude mít horečku. Opačně však tato úvaha nefunguje. Jestliže máte horečku, můžete za tím najít tisíce nejrůznějších chorob. Horečka je jen informace o tom, že ve vašem těle není všechno v pořádku. Těmto projevům se říká nespecifické, protože nám toho moc neřeknou. Stejně tak i termín deprese je hodně nespecifický, protože pokleslá nálada je průvodní jev většiny psychických obtíží. Podobně nespecifický symptom jsou poruchy komunikace u partnerských neshod. Zkrátka z toho, že někdo má horečku, depresi či poruchy komunikace toho moc nevyčteme.
Nejčastěji jsou naše deprese reakcí na tragické či velmi nepříjemné životní události. V takových případech hovoříme reaktivní depresi. Nacházíme ji při úmrtí v rodině, po rozchodech, postižení či ztrátě zraku při nehodách ap. Bohužel depresivní nálady či citová plochost se objevuje i po výrazném emocionálním vypětí a stresu. Na rozdíl od horečky deprese nám neříká, že u daného člověka se děje něco špatného. Možná naopak to špatné má už v této chvíli za sebou, teď se z toho jen vzpamatovává a deprese je jen průvodním jevem tohoto období. Chcete-li tedy své depresi rozumět, vždy musíte začít dokonalým popisem svých problémů a životní situace.
Reaktivní deprese má však jednu opravdu skvělou vlastnost. Do šesti měsíců sama odezní. Nicméně i to je dlouhá doba, takže člověk má přirozený sklon ji zkrátit různými experimenty. Tyto pokusy však většinou mají právě opačný efekt. Depresi nezmírní, ale naopak prodlouží. Silou vůle nejde deprese vypnout. Můžeme jen vytvořit podmínky, za kterých sama odezní.
Zejména právě tehdy, když je deprese jen nezvaným pozůstatkem po náročném období, tak je nejlepší taktikou přepnout se do udržovacího režimu. Především stabilizovat všechny základní fyziologické funkce: Spánek, jídlo a pití, dech. Spát či ležet v klidu po tmě osm hodin. I když máme sklon nejíst vůbec a jídlo chutná jako polystyrén, tak se donuťme jíst a pít podle tabulek - 6000 kalorií a 2 litry tekutin denně. Jestliže se přistihneme, že dýcháme mělce či přerývaně, tak i uděláme přestávku a pozorujeme dech tak dlouho, až se sám prohloubí a zklidní. Je marné hledat psychologickou pomoc, když jíme jeden rohlík denně a spíme dvě hodiny. To by měl depresi každý. Zdravá životospráva urychluje ústup deprese.
Druhá velká zásada je vyhýbat se jakémukoliv extremismu a nebát se smutných pocitů. Smutné pocity jsou nepříjemné pocity, lidé instinktivně hledají metody, jak se jich zbavit. Často zjistí, že je mohou odsunout workoholismem či stresem a vypětím. Ano, funguje to, ale bohužel to problémy jenom odsouvá. A toto vypětí nejlépe funguje dopoledne, když naše aktivace roste, ale musíme mít i metody na odpoledne, kdy nás přepadá únava a do hlavy nám napochodují staré vzpomínky, které si do nekonečna přehráváme. Právě na tyto fantazie často lidé nemají léku a utápí se v nekonečných fantazijních rozhovorech s nepřítomnými lidmi. Pozor i toto je extremismus, který trvání depresí prodlužuje. Kromě toho tyto fantazijní postavičky nejsou reální lidé, ale v daný okamžik je si je vyrábí naše hlava. Každý útok proti nim, je útokem proti sobě samému, a tedy není divu, že tyto útoky hned pocítíme na své náladě. Deprese je jako tenký led, když se plazíme, tak je to snesitelné, ale běda nám, když si zkusíme poskočit.
Třetí velkou zásadou je: Choroba je choroba - nemá cenu se za ní stydět. Stydět se máme, když někomu ublížíme, ale ne, když jsme nemocní my nebo někdo z našich blízkých. To byl i Svobodův případ. “Měl panickou hrůzu, aby v bulváru nevypadal jako někdo, kdo má potíže,” tvrdil jeho lékař Boček. Máloco je víc vyčerpávající než hrát komedii, jak jsme totálně v pohodě, když jsme totálně na dně. S touto zásadou souvisí i má poslední rada - nebojte se chocholoušků. Slepé střevo si také neštupujete sami doma na koleně...