PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2013-11-15

Statistické údaje o výši dluhů, profil „typického dlužníka“ a smutné příběhy lidí, kteří se z nejrůznějších příčin, a často i ne zcela svojí vinou, dostali do dluhové pasti, kterou neumí řešit. To jsou dva obvyklé pohledy na problematiku zadlužování. U příležitosti Dne bez dluhů, který připadá na 15. listopad, přinášíme na tuto problematiku jiný, možná poněkud netradiční pohled.

„Naše společnost je nastavena poněkud nešťastně, co se týče obvyklého vyplácení odměny za odvedenou práci,“ říká psycholog PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. „Bohužel se stalo standardem, že tzv. výplatu za práci v daném měsíci dostáváme až v měsíci následujícím. Evolučně jsme však nastaveni na to, že odměna přichází bezprostředně po výkonu. Dobře to vědí nejrůznější krotitelé a cvičitelé, kteří odměňují zvíře pamlskem ihned, jakmile správně provede cvik. A i naši prapředci věděli, že pokud se jim podaří ulovit mamuta, budou mít plná břicha ještě tentýž večer. Asi by nechápali, proč by neměli mamuta sníst dnes, ale až příští měsíc po úplňku.“

Pro lepší vysvětlení je potřeba vysvětlit dva termíny: frustrační tolerance a oddálené uspokojení.

Frustrační tolerance je schopnost fungovat optimálně, i když se cítíme špatně. Oddálené uspokojení je pak druhem frustrační tolerance, který přesně odpovídá situaci, kdy jsme v lednu schopni standardně fungovat a pracovat s vědomím, že výplatu za tuto práci dostaneme až v únoru. Vypadá to jako samozřejmost, ale řadě lidí to působí velké problém. Je prokázáno, že více než 50 % lidí nedokáže s tímto měsíčním cyklem pracovat. Jinými slovy, „nevyjdou s výplatou“. Jestliže neumí zacházet s vlastní výplatou, jak můžeme od nich čekat, že budou umět zacházet se spotřebitelským úvěrem?

Tuto prastarou normu - přes den práce, večer odměna - najedeme i v bibli (Dt 24, 14-15): „Nebudeš utiskovat nádeníka, zchudlého a potřebného ze svých bratří ani ze svých hostí, kteří žijí v tvé zemi v tvých branách. Dáš mu jeho mzdu ještě téhož dne, než nad ním zapadne slunce, neboť je zchudlý a svým životem na ní závisí, aby nevolal proti tobě k Hospodinu a aby na tobě nebyl hřích.“

Většina lidí tzv. sociálně slabých patři mezi lidi, kteří nemají dostatečnou frustrační tolerancí a nejsou schopni oddáleného uspokojení. Ti nejsou schopni vyjít s penězi, vyplácenými na měsíční bázi. A zjevně si toho by vědom i zákonodárce, který připravoval zákon o pomoci v hmotné nouzi (§ 43 zák. 111/2006 sb.), když umožnil, že „je-li zřejmé, že příjemce nedokáže s větší částkou finančních prostředků hospodařit, lze příspěvek na živobytí poskytovat týdně nebo denně.“ Bohužel, v realitě se tato zákonná možnost využívá zanedbatelně málo. To v důsledku znamená, že podpora, kterou dáváme chudým ze svých daní, jim ve skutečnosti po většinu měsíce nepomáhá. Proto vyplácení sociálních dávek v měsíčním cyklu má stejný efekt, jako kdybychom ty peníze rovnou hodili do kanálu.

Hezkou ukázkou, která ilustruje, jak lidé preferují okamžité uspokojení před větším uspokojením, které ovšem přijde až někdy v budoucnu, je tzv. marsmallow test, viz youtube.com. Výzkumníci přivedli dítě do místnosti a posadili jej ke stolu. Před dítě postavili talířek s jedním bonbónem marsmallow a řekli mu, že sice může bonbón sníst hned, ale pokud se snědením chvilku počká, než se výzkumník vrátí, tak se může těšit - dostane ty bonbóny dva! Výsledek? Děti s tímto úkolem mají velké problémy. Vydržet více než 10 minut je pro ně téměř nadlidský výkon. Krátce otálejí, ale je vidět, že pokušení je silnější než vědomí, že by se jim vyplatilo nějakou dobu si počkat na větší odměnu.

Podobně i v životě máme opět řadu pokušení, jak si pořídit vysněnou věc dříve, než si na ni skutečně vyděláme, což nezřídka bývá základ budoucích finančních problémů. Trénovat frustrační toleranci a oddálené uspokojení, je tedy celoživotní úkol nás dospělých a zároveň to musíme naučit i naše děti.