Napsal jsem malou reakci do kolonky "Jak jsem potkal duševní poruchu" na stránkách: http://www.psychopomoc.cz/.

Jednou jsem doprovázel finské studenty psychologie po Bohnicích, kteří byli na UK v rámci výměnného pobytu. Ukázali jim pár hezkých pavilonů a tak mě napadlo, že bych je mohl vzít též do pavilonu s mentálně retardovanými. Bohužel už je to asi 9 let (1994), takže si nepamatuji jména a čísla pavilonů, ale i tak to byl doslova šok nejen pro ně, pro studenty, ale i pro mě. Nejprve nás ošetřovatelé prostě vyhodili, když jsem opakovaně zazvonil a dožadoval se primářky, tak mě za ní poslali. Jí jsem vysvětlil, že jsem z University a že tedy bych rád studentům z Finska ukázal, jak to u nás vypadá. Ona prý, co tam jako chceme vidět. Zopakoval jsem, že to jak to tam vypadá. No nakonec svolila. Bylo to pro mě šokující. Pracoval jsem nějaký čas s mentálně postiženými v Německu a tedy byl jsem šokován zjištěním, že u nás chodí v nemocničních úborech, že jsou zavření sami ve velkých špatně větraných místnostech.

Jeden příklad za všechny: Z jedné té místnosti vyběhli dva svěřenci, které se opatrovníkům nepodařilo zachytit. Co mě však zarazilo nejvíc, že primářka začala na mě vyčítavě volat: "Chyťte je, já nemůžu, já jsem žena." Tak jsem za těma svěřencema šel a zjistil, že si to zamířili přímo kuchyně. Tam uchopili přibory a nechtěli odejít a huhlali, že mají hlad. Nakonec je nějací pečovatelé odvedli.

Byl jsem fascinovaný tím, že sama tehdejší primářka s nima neumí zacházet a bojí se jich. Mentálně postižení jsou jako děti - zrcadlí jen to, jak se s nima zachází. Když jste na ně milí, oni jsou jako sluníčko, když jste na ně zlí, i oni jsou zlí a krutí. Jde tedy především o to udělat jim příhodné lidské prostředí - nic víc, nic míň. Stačí jim opravdu málo - pouhé vlídné zacházení.

Je pravda, že mezi pavilonama v Bohnicích jsou velké rozdíly, ale je třeba podat pravdivá svědectví, že na některých pavilonech jsou opravdu strašné podmínky a je třeba udělat opatření, aby se tyto podmínky změnily (a není to vždy jen o penězích).

Dále mohu doporučit nasledující knihu, kterou je možno získat v knihovně Atheneum: Foucault, Michel: Dějiny šílenství

Na svých stránkách kromě řady psychologických článků mám pěkný úvod do psychofarmak od Vinaře.