Konec hubených modelek, začátek nového věku

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2006
30. září 2006, Lidové noviny

Má-li být BMI alespoň 30, kolik kilo vážila žena z Kantorkova vtipu? (Odpověď naleznete na konci článku.)

Postupně zjišťujeme, co se nám vyplácí a co ne. Takto dnes mizí tolerance vůči hubnutí, již dávno je tatam tolerance vůči kouření.

O nezdravých důsledcích obezity se doktor Rajko Doleček už napovídal dost. Pojďme raději zkritizovat ty hubené. Možná znáte pořekadlo: Tlustí budou hubení a hubení budou studení. To se říkalo za mnoha okolností - o válkách, o morech, o tuberkulóze atd. Odráželo to obecnou zkušenost, že silnější lidi byli nepochybně ve výhodě, když měli z čeho čerpat energii a byli schopni překlenout i delší dobu strádání. Právě středověkým morům připisují evoluční vědci na vrub naše sklony k obezitě. Mnoho hubených totiž hladomory nepřežilo, a tedy ani nepředalo své geny následujícím generacím.

Hubenost mezi námi psychology rovněž není příliš v oblibě, protože nám kazí jinak pohodovou živnost. Pravda, psychické choroby zhoršují životní pohodu více než tělesné choroby, ale na druhou stranu nekončívají tak často smrtí. Z tohoto pravidla jsou dvě hlavní výjimky. Jednou jsou deprese, které někdy končívají sebevraždou.

Druhou jsou právě poruchy příjmu potravy, zejména anorexie. Na to se však často zapomíná. Anorexie je opravdu smrtelná choroba. Ženy si tak dlouho odpírají jídlo, až umírají na podvýživu. Navíc psychoterapie anorexie je skutečně komplikovaná. Konec konců tragický osud uruguayské modelky Louise Ramosové to názorně ilustruje.

Obraz vlastního těla, tedy zejména strach z tloušťky, u těchto žen symbolicky zastupuje každou jejich životní obtíž. Když jim je smutno, že se rodiče hádají, zatouží být jinde. Proč tvrdnou doma? Protože o ně žádný kluk nestojí. Proč o ně nestojí? Protože jsou tlusté. Když na ně učitelka ve škole zakřičí, tak mají dojem, že se jich štítí, protože jsou tlusté. Mají pocit, že každá životní událost se dá vyjádřit větou: “Jsem moc tlustá, kdybych byla hubenější, všechno by bylo jednodušší.” Vlastně nikdy si dokáží uvědomit své jiné negativní pocity. Znají jen jeden špatný pocit. “Jsem hnusně tlustá.” Když se jim podaří zvítězit v tomto boji nad svou tloušťkou, vítězí zároveň nad svým odporným já. Neznají krásnější pocit, než když jim váha každých pár dnů ukáže o kilogram méně. Jsou natolik opojeny procesem hubnutí, že ztrácejí zdravý nadhled, kde začíná životu nebezpečná podváha. Představa, že by měly přibrat, se rovná návratu do toho odporného života, ze kterého tak těžko unikly. Zkrátka je to začarovaný kruh, je to v pravém slova smyslu psychická porucha.

Je bezesporu těžké si udržet optimální váhu a téměř každý člověk se pere s jedním ze dvou protikladných extrémů. Jídlo je provázáno s naším každodenním životem. To nejsou cigarety či alkohol, kterého se můžeme vzdát na celý zbytek život a nic se nám nestane. Stravovat se musíme a na příjem potravy se velice snadno váží různé patologické vzorce. Tedy tyto psychické poruchy jsou velmi zákeřné.

Jsem proto nadšen, že španělští i italští pořadatelé módních přehlídek potvrdili lékařskou normu s tím, že modelky nesmějí mít BMI (body mass index) nižší než 18. Tím zřetelně dávají najevo, že anorexie je smrtelná choroba, se kterou není radno si zahrávat, a že nechtějí dávat za vzor světu to, co je ve skutečnosti jen projevem chorobné mysli.

Za podvyživeného se považuje každý, jehož BMI je nižší než zmíněných 18. Zjistit si “svůj” údaj může každý sám a není to nijak složité. BMI, to je hmotnost v kilogramech dělená výškou postavy v metrech na druhou. Tak třeba já... Mohl bych se zúčastnit soutěže krásy? Počítám... 100 kg : (1,8 m)2 = 30,8. Mohl! Ovšem tím, že jsem se přehoupl přes třicítku, jsem bohužel získal další “trofej” - jsem obézní. Lékaři jsou v tomto neúprosní a nekompromisně stanovili jak hranici pro podvýživu, tak pro obezitu. Bylo by vhodné, abychom svůj BMI udrželi mezi 18 až 30. Oba extrémy - jak pod 18, tak nad 30 - jsou nezdravé.

Morálka nového věku

Ještě jedna okolnost je hodna naší pozornosti. Všimněte si, jak v tom světě blahobytu, ve kterém žijeme, se pomalu, ale jistě vytvářejí nové normy. Pomalu ustupuje bezbřehá tolerance, protože postupně zjišťujeme, co se nám vyplácí a co ne. Takto dnes mizí tolerance vůči hubnutí, již dávno je tatam tolerance vůči kouření. Tento proces bude zřejmě ještě pokračovat. Zkrátka jsme svědci toho napínavého procesu, jak se zvolna rodí morálka nového věku.

Odpověď slovní úlohy

Správná odpověď: Žena na obrázku váží asi jako automobil Tatra 603!