Málokdo si dnes dokáže představit, jakou depresi a pocity zmaru vyvolal příjezd "spřátelených" vojsk roku 1968 a jejich následný "dočasný" pobyt u nás. Zvláště dospělí propadali naprosté depresi, protože to znamenalo, že možná celý život budou muset strávit v reálném socialismu. Napadalo je: "Co je to za život? K čemu tady vůbec jsem?" Následoval útěk z veřejného života na chaty a s touto chronickou a vleklou depresí souvisí i tzv. Husákovy děti. Lidi nemohli dělat nic, tak alespoň dělali děti.
Když přišla Sametová revoluce, karty se obrátily. Lidé najednou mohli dělat to, v čem jim bolševik dvacet let bránil. Následoval úprk z chat do podnikání a pochopitelně rodiny šly stranou. Například já jsem také začal studovat druhou vysokou školu - psychologii, a tak jsem založení své rodiny odsunul o více než 15 let. I toto porevoluční, podnikatelské šílenství má dnes svůj vrchol za sebou. Lidé s ohromným vypětím postavili firmy a najednou zjišťují, že jim hroutí rodiny. Ty rodiny, pro které vlastně ty firmy v hloubi srdce budovali. Postupně se tedy otáčí životní filosofie k prorodinnému uvažování.
Tento trend bezesporu souvisí s biologickým cyklem již zmíněných Husákových dětí. To jsou ženy, kterým spíš již zvoní biologické hodiny, než že by jen tikaly. Jestliže propásnou poslední šance na reprodukci, tak jim zbyde jen vzpomínka na to, jakéže to byly dobré sekretářky či manažerky. Myslím tedy, že všichni, kteří se blíží k půlce života bez dětí a rodiny, by měli zbilancovat svůj život. Jestli si tento život opravdu vybrali, zda jim sedí a zda to nebylo jen jakési nedopatření osudu.
Současný babyboom z dlouhodobého hlediska je naprosto bezvýznamný. Je to střednědobý trend, jehož dopad na populaci bude dočasný a přechodný. Důležitější spíše je sebedestruktivní, ale za to všeobecně rozšířená filosofie: "Mějme jedno, maximálně dvě děti." To z evolučního hlediska není dlouhodobě udržitelný trend, ale bohužel se objevuje ve všech ekonomicky vyspělých společnostech po celém glóbu. Zdá se, že z evolučního hlediska člověk není nastaven na to, aby žil a reprodukoval se v blahobytném, přesněji biologicky řečeno, nutričně bohatém prostředí. Pozvolné vymírání, kterého jsme dnes svědky, je zřejmě jen ukázkou tvrdého selektivního tlaku, který preferuje geny těch lidí, kteří zároveň dokáží žít v blahobytu i mít vícero dětí. Zkrátka evoluce je neúprosná: "Kdo se nerozmnoží, bude vyselektován."