Není potřeba otrhávat okvětí kopretin, abyste zjistila, jestli o vás nějaký muž stojí. Jsou i jiné možnosti, jak na to přijít.
Před časem jsem se náhodně potkala s mužem, který mě před lety velmi zajímal. Líbil se mi, přitahoval mě, myslím, že jsem se tenkrát o něm dost napřemýšlela a možná i pár dní kvůli němu protrápila. Chtěla jsem ho tehdy, ale zaboha jsem nemohla přijít na to, co chce on. Zda se na mě hezky dívá a naslouchá mi jen ze soucitu, aby neurazil, ale jinak jsem mu naprosto volná. Nebo mě chce jen na sex, ale nechce to říct přímo? Pro úplnost je třeba dodat, že jsme byli tenkrát oba zadaní, ale na druhé straně svobodní a bezdětní, takže partnerské rošády by zase nebyly tak dramatické... Chvíli jsme přešlapovali na místě, já pak usoudila, že dává přednost své přítelkyni a že o mě jako o partnerku nestojí a všechno skončilo dřív, než to vůbec mohlo začít. Až nedávno jsem se dozvěděla, že něco totiž začít opravdu mohlo. Jen jsme si to řekli o 16 let později... "Já myslela, že mě nechceš ty," odpověděla jsem mu na jeho otázku, proč jsem o něj vlastně tehdy nestála... Stačilo tak málo - jen aby jeden z nás přestal být váhavým střelcem, sebral odvahu a odvážil se k prvnímu kroku. Třeba by nikam nevedl. Ale třeba by nějakou hru rozehrál... O nic jiného než o hru totiž v tom počátečním "balení" ani nejde.
"Když se vám někdo líbí a chcete ho takzvaně "sbalit", není v první řadě nejpodstatnější ani tak to, jakou vějičku k němu vyslat - jestli do objektu vašeho zájmu jakoby omylem strčit, vylít mu "nerada" kafe na triko, vymyslet společnou akci, nebo po něm jen tak významně házet očima... Důležité je především přistoupit na to, že s dotyčným člověkem začnete hrát jakousi hru. Hru na téma Má dáti, dal. Protože připravujeme právě tenhle článek, to je známka, že se stále hledají techniky, jak tyhle hry uhrát," vysvětluje odborník na partnerské vztahy, PhDr. Jeroným Klimeš.
Ačkoli se to zdá na první pohled příliš složité a teoretické, jsou to všechno velmi jednoduché počty. Souvisejí s tím, že začátky (a paradoxně i konce vztahů) se vyznačují vzájemným extrémním manipulováním mezi partnery, které však v tomto období vztahu každý očekává a každý jich také využívá (člověk je např. ochoten dělat či naopak tolerovat věci, které by pak ve vztahu dobrovolně nedělal či netoleroval). Manipulativní pravidla, podle nichž se lidé při balení řídí, jsou individuální (každý je má trochu jinak) a v podstatě říkají, kolik do případného partnera investovat a kolik už neinvestovat, aby člověk náhodou neprohloupil či se sám před sebou a před ostatními neztrapnil.
"V praxi takzvaná manipulativní hra vypadá asi nějak takto: Já se usměju na ženu, kterou bych chtěl, nebo ji pozvu na večeři (odbornou terminologií: investoval jsem do vztahu), a čekám, jestli to ona bude nějak opětovat. Já jsem cosi investoval a teď je na řadě nějaká její citová investice - úsměv, souhlasné gesto... Nebo se také třeba může stát, že se otráveně odvrátí, zašklebí a já jsem rázem v nevýhodě a cítím se jako blbec, protože kdo odmítne, ten je podle vztahové bilance zrovna ve výhodě. Má dáti, dal - tohle je prostá ekonomika vztahů," říká doktor Klimeš. Upřesňuje, že jinak se také těmto vztahům říká sociální směna, kterou bychom ale všichni měli jakž takž zvládat, protože děti si tyhle schopnosti osvojují někdy na základní škole. Takže dobrá zpráva: jestli jste se už jako děti naučili vyměňovat medvídky za "céčka", pochopit, co to je být napálený a rozpoznat, že dát více než získat, je nevýhodné, znáte základní pravidla balení, která vám mohou pomoci ovládnout toho druhého.
Jak muži, tak ženy v podstatě využívají pouze dvou základních způsobů, jak se pokusit získat partnera, který se jim líbí. Tím prvním je pasivní přístup, kdy člověk vyčkává, sleduje, jestli od toho druhého nepřijde nějaký podnět, na který by pak mohl reagovat (čekáte na jeho úsměv, na jeho slova, na jeho pozvání). Pasivní postoj je při balení vlastní spíše ženám, i když se to nedá brát jako pravidlo: "Mám klienta, který nikdy a za žádných okolností o holky neusiluje a je v tom naprosto pasivní. Je to krásný a úspěšný chlap, má kolem sebe stále jakýsi harém a v něm pak přebírá, od které se kdy a kam nechá pozvat - na party, na večeři... Tam přijde, krásně si popovídá, pobaví se a zase odejde, aniž by vyvinul sebemenší aktivitu. Všechny ty typy žen: Sedávej holčičko v koutě, když budeš hodná, najdou tě, nemají šanci získat tohoto chlapa. Ale není to pro něj dobře - upozorňuji ho na to, že takhle se připravuje o velké procento možných partnerek, protože na něj si troufají jen typy agresivních a průbojných manažerek, které se nebojí udělat ten první krok k navázání vztahu a jsou v tom bez problémů aktivní," vysvětluje Jeroným Klimeš. I přes tyto výjimky je ale aktivní přístup k získání partnera typičtější spíše pro muže, kteří na vyhlédnuté partnerce hned zkoušejí, kam až je pustí. "Když žena na mužovu otázku, jestli si udělá čas, odpoví kladně, je to pro muže jasné znamení - má u ní šanci, a to se vším všudy. Jestliže je žena dostupná psychicky (nebrání se komunikaci a setkání), bývá dostupná i tělesně. Chlapi to tak chápou. Proto pak taky spousta holek mate, když jsou dostupné psychicky, ale fyzicky už ne - to jsou například takové ty typy dívek, které se nechají pozvat na rande a pak tvrdí, že by byly rády jen kamarádkami..."
Pokud je zrovna pro vás aktuální ten problém, že se vám nedaří navázat bližší kontakt s žádným mužem, je dobré si nejdřív ujasnit, do jaké skupinky "baličů" patříte - mezi ty aktivní, nebo mezi ty panenky sedávající raději v koutě? Uvědomte si vaše dosavadní pravidla hry na balení, abyste je následně mohla vědomě porušit. Ne, to není nesmysl! Když to podle těch vašich pravidel nefunguje, zkuste to prostě jinak. Umožní vám to minimálně oslovit určité typy mužů, které byste jinak svým původním přístupem minula. "Pokud jsou holky při balení v té aktivní roli, mají to pak samozřejmě těžší než chlapi - hůře totiž snášejí odmítnutí, které tím svým krokem riskují," říká doktor Klimeš. "Každá žena by nejraději chtěla mít co největší jistotu, že muž, o kterého usiluje, chce urgentně investovat do vztahu nebo do rodiny a jeho případnou pasivitu žena těžko snáší... Ale občas je opravdu dobré ta tabu prolomit, odvážit se a udělat k tomu muži jakýkoli první krok. Je to někdy mnohem důležitější než si detailně plánovat, jestli tomu muži sáhnu nenápadně na ruku, budu mu koukat do očí a významně se usmívat... Jestli bylo to vstřícné gesto vůči muži dobrou volbou, to se ukáže - když je vzájemný zájem, tak se nějaká cestička třeba i přes úvodní trapnosti sama najde..."
Ale ať už sehráváte při balení aktivní či pasivní roli, je důležité si stále uvědomovat, že jste součástí hry. Má dáti, dal. Investujete a čekáte na odezvu. Pokud investujete jako první, pochopitelně riskujete více než pasivní člověk a navíc s tím rizikem, že návratnost bude možná nulová. "Víte, proč mají někteří lidé pocit, že stále nemohou nikoho sbalit? Bojí se! Brání se citově zainvestovat, aby se náhodou neztrapnili a neriskovali, že ten druhý bude někde vesele rozhlašovat: Hele, on (ona) po mně vyjel(a), to bylo trapný! Jistě, i tohle se může stát. Ale to pak za blbce není ten, který chtěl navázat vztah, ale ten druhý, který to takhle netaktně prezentuje... Když to nevyjde s takovým partnerem, to je naopak štěstí, s ním by stejně nebylo oč stát," zamýšlí se nad případnými riziky citových investic doktor Klimeš. Zdůrazňuje, že citovým investicím by mělo předcházet vaše zamyšlení nad tím, jestli vám to riziko případné ztráty za to všechno stojí. "Pokud je vaší první investicí do případného vztahu pozvání na kafe, je dobré si předem shrnout, jaká by byla vaše případná ztráta: Investujete jednak to pozvání, dále hodinu či dvě z vašeho dne a eventuelně týden smutnění, když to nedopadne podle vašich představ. Měla byste si předem říct, jestli vám to stojí za to. Jestli jste schopna ve zdraví přežít případné zklamání. Zkrátka kolik a co přesně jste ochotna kvůli tomu muži riskovat...." Máte vždy na výběr - buď zariskovat, vrhnout se do vztahu po hlavě, užít si třeba jízdy na splašené krávě a počítat s pádem, anebo zůstat sama, ale v bezpečí. Jinak řečeno - pokud člověk není schopen akceptovat ve vztahu možnou ztrátu, nemá šanci žádný vztah založit.
Člověk se pochopitelně mnohem jednodušeji odhodlává k prvnímu, vstřícnému kroku v situaci, kdy tuší, že toho druhého přitahuje. Ale ne vždy je to jednoznačné. Jak vlastně poznáte, že se dotyčnému líbíte? "To se většinou pozná poté, co s dotyčným navážete komunikaci. Takže jde o to vymyslet třeba setkání na nějaké společné akci, nebo z toho muže udělat v práci svého poradce, na kterého se budete častěji obracet... No a pak během řeči hoďte vějičku - a on se buď dál chytí, když bude chtít, nebo ne," radí Jeroným Klimeš. Ovšem za prioritní považuje, aby se člověk naučil "číst" a překládat květomluvu druhého pohlaví. Protože muži i ženy vyjadřují vzájemnou náklonnost zcela odlišnými způsoby. "Jak říká Petr a Hanka v Samotářích, kluci a holky jsou dva živočišné druhy: Jestliže pes vyjadřuje radost, že vrtí ocasem, tohle gesto čte kočka jako výzva k boji. Když kočka vrtí ocasem, znamená to Dej mi pokoj, nebo tě šlehnu drápem a pes to čte jako Jé, ona se na mě radostně dívá... U lidí je to podobné. A my bychom si měli uvědomovat, že muž a žena reagují v určitých situacích jinak. Žena by třeba měla rozeznat, že když chlap v její blízkosti začne dělat psí kusy, aby upoutal pozornost, projevuje jí tím náklonnost. Muž by měl zase vědět a zohledňovat, že žena od něj očekává duševní porozumění, čokoládičky, pozvání na kafíčka atd. Ve své podstatě muži i ženy hledají v životě totéž, ale naprosto nekompatibilním způsobem. Zatímco dívky si plny romantických představ o lásce kreslí na papír srdíčka a kytičky, chlapi své city vyjadřují přes penis. "
Do sféry holčičích deníčků patří i "zaručeně" platné poučky typu, že když se muž dotkne vaší ruky, má to jiný význam, než když vás chytne kolem ramen, nebo že čím déle vás muž bude dobývat, tím větší pravděpodobnost je, že vás pak pojme za právoplatnou ženu... Nikdy a podle ničeho totiž předem nepoznáte, jak se vztah vyvine. "Je pravda, že za každým gestem existuje úmysl. Ale ten úmysl může být proměnlivý s různými gesty," vysvětluje Jeroným Klimeš. "Vezměme si chlapa, který nijak neskrývá, že se mu líbí ženy, prohlíží si je, nepokrytě je svléká očima, ale nikdy se nerozhoupe k tomu, aby nějakou oslovil a začal vztah - protože kromě toho, že se mu holky líbí, má doma třeba ženu a dítě. Jeho gesto, že ho dotyčná přitahuje, je kompenzováno pasivitou, která znamená: Ten flirt mi za to nestojí." Jak vlastně rozpoznat, že dotyčný (dotyčná) se mnou touží prožít více než jen flirt na pár nocí? Asi vás zklameme, ale nijak... "Prakticky každý muž si chce zasouložit (velmi upřímně a jasně to bylo řečeno v Pelíškách, kdy Jaroslav Dušek přišel na rande s "nabídkou kvalitního sexu"), ale jen někteří chtějí pokračovat dále a založit rodinu. To je ta nejednoznačnost gest - nejbližší možná odhadnete, ale to další gesto, co se bude dít dále, už těžko... Co má muž v hlavě, když vás balí, nebo začíná vztah, nelze přečíst. V tom právě spočívá umění správné partnerské volby. Každopádně vztahy na zkoušku delší než dva roky nemají smysl."
Možné do výňatku: Při balení lidi se zvýšenou mírou očekávají větší manipulaci a také té manipulace využívají.
1. Pokud se vám nedaří navázat vztah, změňte vaše "balicí" pravidla - namísto pasivního přístupu zkuste aktivní a naopak.
2. Nebojte se udělat první krok vy, když ten druhý není aktivní.
3. Předem si stanovte, co vše jste ochotni investovat, abyste získali partnera (překonáte se a pozvete ho na kávu, obětujete váš čas...)
4. Zároveň si předem spočítejte i případne ztráty (ztracené odpoledne a týden smutnění...)
5. Mějte stále na paměti, že jde o hru, která může a nemusí vyjít