Já bych tu otázku trochu otočil. Jak moc je důležité pro rodiče, aby v tomto období byli se svými dětmi. Toto je totiž jedinečné období, které se nikdy v životě nebude opakovat. Možná je náročnější než jiné, ale přesto patří k nejkrásnějším. Máme se od vývojového stádia vlastních životů odstřihneme jen proto, abychom honili papíry po kancelářích? Železo se musí kout, dokud je žhavé, ne když se nám chce.
Především ženy by si měly uvědomit, že jsou mnohem lépe než muži adaptovány na dvoukariérový životní plán. Známe mnoho velmi úspěšných žen, které dosáhly vyjímečných úspěchů v druhé půli života – Albrightová, Šabatová ap. Právě vrozená větší flexibilita umožňuje ženám dohnat po čtyřicítce, co se událo v době jejich mateřství. To platí i naopak, pokud nějaká žena má výrazné problémy s nástupem do práce okolo 40, tak je důvodné předpokládat, že by je měla i jako mladá, že ty problémy nejsou zapříčiněny mateřstvím. Na mateřství se svádí jiné handikapy. Je snažší říci: "Za můj neúspěch může mateřství," než si přiznat nižší schopnosti či inteligenci.
Dítě mladší než tři roky je možno dát do kolektivní výchovy jen mimořádně. Pokud je citově stabilní a dokáže si hrát v kolektivu ostatních dětí. Jinak je možno uvažovat pouze o individuální péči třetí osoby, zejména chůvy. Ale velmi málo se hovoří o sousedské výpomoci, která dřív byla standardním způsobem řešení problémů. Stejně tak živoří výpomoc prarodičů.