PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2017-12-28
Obvykle příběhy svých klientů rychle zapomínám, ale občas se vyskytnou klienti, kteří se vryjí do paměti nějakým výrazným či kuriózním detailem. Tento pár je právě tento případ.
Chodili ke mně s přestávkami ještě kdysi, když jsme ještě bydleli v Líbeznici, což dnes je už dobrých 9 let. Pamatuji si, že to byl naprosto patový pár. Terapie se nikam nehýbala. Samé sliby, přísliby, ale nic z toho, co se domluvilo, se nakonec nezrealizovalo. Celé to takto stagnovalo dva roky a já jsem se neustále tázal sebe, kde je chyba, co dělám špatně ap. Pak jednou přišla paní sama bez manžela a tak mimochodně uprostřed řeči si povzdychla:
- Víte, on je problém v tom, že Karel moc pije...
- Jak moc pije? zeptal jsem se zvědavě.
- No pamatuje, jak ho vytáhli policajti z auta po té havárce, co mu sebrali řidičák...
- Ano, ale to měl v sobě dvě piva.
- Ne, to byl tak na mol, že byl schopen stát.
- Počkat. Jak nebyl schopen stát?! Vždyť vy jste tady seděla a souhlasně s ním jste kývala, že jako měl dvě piva.
- No, víte, oni mi všichni vyčítají, že to s tím kritizováním Karlova pití přeháním, že pijou všichni, a tak.
Tato vmezeřená poznámka mi to vysvětlila celé. Na alkoholismus mám pifku, tak jsem se na něj ptal několikrát, ale oba ho souhlasně popírali. I když všechny příznaky stagnující terapie tomu nasvědčovaly - neplněné sliby, motání se v bludných kruzích, neschopnost udělat rozhodnutí, neschopnost dodržet dohody. Stejně ale z toho vyplývalo doporučení, které tímto příkladem často ilustruji při přednáškách jako stratigrafický princip u alkoholismu: Když je u někoho problém s alkoholem či jinou drogou, tak napřed je třeba odstranit drogu, coby svrchní a zároveň mladší vrstvu psychických problémů, a teprve pak je možno začít pracovat hlubších a starších vrstvách psychických problémů. Obráceně to nejde, vůčihledně je to ztracený čas. Kdybych to věděl dřív, poslal bych je rovnou do nějaké protialkoholní ambulance či Alanonu.
Stejně tak se dá na tomto příkladu ilustrovat poučka, že v rodině obvykle pije jeden, ale alkoholismus je choroba celé rodiny, protože všichni se na nespolehlivého pijana musí adaptovat. Nutno na okraj podotknouti, že stejná poučka platí pro každou závažnou nemoc, od rakoviny až po demence, například málokdo si dokáže představit, co s rodinou udělá Huntingtonova demence.
Každopádně alkohol byl zdroj zoufalých problémů tohoto páru. Karel byla naprosto nespolehlivá slibotechna - dohody neplatily, peníze nebyly, nic pořádně nefungovalo, jak mělo, takže matka musela chtíc nechtíc převzít všechny základní funkce rodinného systému - od organizování až po financování rodiny vlastní prací.
Nedostatek financí byl i hlavní důvod, proč ke mě přestala chodit. Dál jsem daný pár nesledoval, takže ani nevím, jak se to vyvinulo, zda Karel stále pije a zda je již na něj větší spolehnutí. Každopádně v době, když jsem s párem pracoval, tak bych si nedokázal představit, že měly být děti svěřeny otci do péče v jakékoli podobě vyjma občasného styku. Nejenom kvůli problémům s alkoholem, ale především o faktickou neschopnost mít svůj život pod kontrolou a řídit své činy (tzv. locus of control). Mužovi se věci děly. On je neřídil. On si kdeco přál, o ledasčem snil, ale skutek utek'. To byl vlastně zdroj té dvouleté stagnace celého páru u mě. Nedivil bych se, kdyby dnešní boj o střídavou výchovu byl další z jeho snů, popř. zcela účelový akt, jak se domnívá exmanželka.
Zcela na rovinu. Zažádat o zvýšení alimentů v období klidu zbraní byl od paní velmi hloupý počin. Za to, že vypustila džina z lahve, si teď užije pár let nefalšovaného soudního pekla; o dětech raději ani nemluvě. Jak už paní zjistila, nebo jak záhy zjistí: Je lepší být bez peněz a žít z ruky do huby, než žádat tento stát o zastání. Rozvedeným je tuto zásadu třeba neustále připomínat, neboť to odskáčí především děti.
Každopádně k tomuto páru nemám než tuto kusou vzpomínku...