Jak to udělat, aby se z dítěte nestal konzument alkoholu?

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2009
jeronym.klimes@seznam.cz
http://www.klimes.us

Svým dětem budu jistě vyprávět životní příběh, který mi vypravoval Dr. Motejl. Začínal kdysi po válce jako advokát na Slovensku. Klienti mu nosili "flaši domacej palenky". Už jich prý měl plnou skříň. A když jednou večer ležel sám opilý na kanapi v kanceláři, uvědomil si, že takto se nejvyšším soudcem jen tak nestane. Tak na druhý den si vzal kárku, vyskládal do ní všechen drahocenný obsah skříně, dojel k potoku a - ekologové prominou - opil v přilehlém povodí nejen pijavice, což by se dalo čekat, ale také ryby a raky. Ethylalkoholovému útoku nakonec odolali jen nezmaři. Bezpochyby díky této moudrosti se stal nejenom nejvyšším soudcem, ale i mým šéfem, kterého mohu myslím právem obdivovat.

Klientům i dětem dávám tento příměr. Když jdete podél propasti, tak ano, můžete jít dvacet centimetrů od okraje, ale je to sebevražedné. Nikdy nevíte, co se může stát. Rozumný člověk jde v bezpečné vzdálenosti tak dva metry od okraje. Alkoholismus je propast. Bohužel nikdo ani lékaři a už vůbec ani dotyčný konzument netuší, jak daleko on je od okraje této propasti. Jediné, co můžeme říci, že člověk je v bezpečné vzdálenosti (dvě piva týdně), nebo zda je v zóně, za kterou nikdo neručí. Pít půl flašky vína na večer je ten případ - nikdo není schopen říci, jestli dotyčný stačí umřít dřív, než se propije do konečných stádií alkoholismu, nebo jestli alkoholismus jeho smrt předejde a během jeho života se s ním zevrubně seznámí nejen on, ale i všichni jeho blízcí. Inu, jen blázen křepčí v mlhách okolo okraje propasti.

Třetí myšlenka, kterou vtloukám do hlav svých bližních je pravdivý postřeh Gilberta Keith Chestertona v knize Heretici:

Velmi moudrým a umírněným stanoviskem je říci, že víno nebo podobné nápoje by se měly pít jen jako lék. Dovolím si právě s tímto názorem nesouhlasit s obzvláštní zuřivostí. Jediný opravdu nebezpečný a nemravný způsob pití vína jest piti je jako lék. A to z tohoto důvodu. Jestliže někdo pije víno pro potěšení, pokouší se získat něco výjimečného, něco, co neočekává v každou hodinu dne, něco, co se nebude pokoušet získat v každou denní chvíli, ledaže by byl trochu pomatený. Jestliže však někdo pije pro své zdraví, pokouší se nabýt něčeho přirozeného, to jest něčeho, bez čeho by neměl být; něčeho, bez čeho se těžko může obejít. Člověk, který zakusil extasi extatičnosti, nemusí se jí dát svést; mnohem oslňující však je zachytit záblesk extase obyčejnosti. Kdyby existovala nějaká kouzelná mast a my bychom ji přinesli silnému muži a řekli bychom: »Tohle vám umožní skákat s Pomníku«, nepochybně by si skočil s Pomníku, ale neskákal by z Pomníku po celý den pro zábavu celé City. Kdybychom ji však přinesli slepci a řekli: »Tohle vám umožní vidět,« byl by v těžším pokušení. Bylo by mu nesnadné nepotírat si jí oči, kdykoli by slyšel dusot ušlechtilého koně nebo ptáky zpívající na úsvitě. Je snadné si odepřít svátečnost; je nesnadné si odpírat normálnost. Odtud vyplývá fakt, známý každému lékaři, že často je nebezpečné podávat nemocným lidem alkohol i tehdy, když ho potřebují. Nemusím snad říkat, že tím nechci říci, že bych pokládal předpisování alkoholu jako stimulanty nemocným za naprosto neospravedlnitelné. Myslím tím však, že dávat jej zdravým lidem pro zábavu je správný způsob jeho užívání a že je zdraví přiměřenější.

Ano, alkohol se nikdy nesmí pít, aby nás vytáhl z nepohody, ze špatné nálady do pohody či dobré nálady. To je nejvíc návykový způsob pití. Relativně neškodné je se pitím dostat z dobré nálady do ještě lepší. Není takový problém se opít, když se vám narodí dítě. Ale zahráváte si s osudem, pokud začnete pít, protože se Vám to samé dítě zabilo při autonehodě. Řečeno jednoduše - alkohol se nikdy nesmí stát úlevným manévrem, který nás tahá ze špatné nálady do pohody. To si v rámci své sebezáchovy rychle najděte jiný úlevný manévr.

Největší problém Čech je velká benevolence ke konzumaci měkkého alkoholu. Například pokud se zeptáte klienta: "Pijete alkohol?" Odpověď zní ne. Pak se ovšem musí položit další otázka: "A co pivo?" "Tak to jo..." "Kolik?" "No, tak tři, čtyři za den..." V poslední době jako houby po dešti vídávám případy: "Každý večer si udělám pohodičku a dám si opravdu kvalitní víno jen na chuť, tak půl flašky večer na zklidnění. No i když teď kolem toho rozchodu se to trochu zhrošilo. To dám tak tu flašku zavečer..." Zvedají se mi vlasy hrůzou, když tito lidé mi s nefalšovaným přesvědčením ubezpečují, že oni nejsou alkoholici. Bohužel toto jejich přesvědčení sdílejí i jejich partneři, kterým není divné, že dotyčný je dokonalá slibotechna a není schopen udělat žádné definitivní rozhodnutí. Je pochopitelné, že tací rodiče, navíc pokud procházejí rozchodem či jinou krizí, nemají žádnou motivaci ani čas kontrolovat, kolik vypijí jejich ratolesti za večer, navíc když pití piva či vína sami nepovažují za konzumaci alkoholu.

Bohatí klienti mají sklon dávat dětem okázale tolik peněz, že dotyčné děti nevědí, co s tím. Jsou to pro ně jen veselé lupánky od fotra. Na turnaj tenisu dostává pětiletý kluk 1000 Kč, aby si "mohl koupit Kinder vejce". Děti nejsou schopni používat peníze ani v dospělosti a tito rodiče absolutně strácejí přehled, za co je jejich dítě utrácí - za alkohol, za drogy nebo si s nimi připalují cigarety? Jinými slovy rodiče by měli mít přehled o tom, kolik jejich děti mají peněz k dispozici a co s nimi dělají.

Jako zbytečné otázky v kriminalistice jsou ztrátou času, tak je ztrátou času řešit partnerské problémy alkoholiků. Už jsem si párkrát nadával, co jsem ztratil času tím, že jsem se nechal uchlácholit ubezpečeními: "on partner není alkoholik..." V terapii platí zásada: Napřed je třeba vyřešit alkohol (či drogy obecně), pak má smysl se pouštět do nějaké terapie jejich soužití. Bohužel alkohol je vždy choroba celé rodiny - jeden pije a svým chování zmrzačí všechny okolo - partnera s dětmi, kteří marně hledají nějaký způsob, jak by se s ním dalo nějak rozumně vyjít. Odpověď je krutá a nikdo ji nechce slyšet - nedá. Proto tyto příbuzné systematicky posílám do Alanonu - sdružení pro blízké osoby alkoholiku, aby načerpali zkušenosti (http://al.anon.sweb.cz/).

Excesivnímu pití velmi často předchází alkoholická osobnost, tj. takové vlastnosti člověka, které ho k pití predisponují. Jsou to jednak genetické vlohy, pak úzkosti, masivní pocity viny, sklony k vyhybavému chování (slibotechna), občasná zžíravá potřeba vypadnout, katapultovat se z tohoto světa. Pokud někdo tuto osobnost má, měl by si trojnásobně dát pozor, aby udržel flašku daleko od svých úst, aby se úzkostlivě držel v oné bezpečné zóně. Protože čím méně mu osud nadělil, tím víc mu alkohol ještě zatlačí obličej do bláta. Drogy jsou holt neúprosně kruté.

6798 znaků