PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2006

Gilbert Keith Chesterton měl k alkoholu dobrý vztah. Když napíšeme o někom, že má k alkoholu dobrý vztah, tak se to obvykle bere jako eufemismus, abychom nemuseli natvrdo napsat, že byl alkoholik. Ne, zde to neplatí. Chesterton měl k alkoholu dobrý vztah, a přesto nebyl alkoholik. V čem to spočívalo? Jak bylo pro něj typické, v paradoxech. Na jednu stranu napsal knihy jako Létající hospoda, kde obhajuje přirozenou poživačnost, na druhou stranu v jiné své knize (Heretici) vyvrací oblíbený lidový omyl. Totiž, že alkohol je možno pít jako medicínu, například když je člověku smutno, když jej potkala nějaká tragická událost, když se potřebuje zklidnit, zahnat trému ap.

Svou myšlenku dokládá následujícím příměrem či podobenstvím. Představme si, že bychom od nějakého pohádkového dědečka dostali kouzelnou mast. Tou kdybychom se potřeli, tak bychom dokázali vyskočit na vrchol Žižkovské věže. Samozřejmě bychom si to vyzkoušeli, ale rozhodně bychom neskákali na Žižkovskou věž od rána do večera pro pobavení celého města. Naproti tomu, kdyby podobnou mast dostal slepý, který by díky ní mohl na pět minut vidět. Byl by v neodolatelném pokušení, potřít si oči kdykoli by uslyšel zpěv ptáků, když by se chtěl podívat na nějakého obdivuhodného člověka, když by slyšel, že dávají něco zajímavého v divadle atd. Prostě mazal by si oči každou chvíli, až by si je prodřel.

Ve stejném neodolatelném pokušení jsou všichni, kteří berou alkohol jako prostředek k tomu, aby se ze svých špatných psychických stavů propili do normálu. Rozhodně by se nemělo shovívavě tolerovat, že si někdo dá štamprdle před presentací, nebo dvě deci po manželské hádce. To není pochopitelné. To je opravdu ten nebezpečnější způsob pití alkoholu - pití na žal.

Existuje dvojí druh závislosti. Biologická závislost organismu na droze, která je zapojena do metabolismu, a výše zmíněná závislost, kdy lidé používají drogu na zvládání psychických obtíží. Panuje všeobecný sklon podceňovat psychickou závislost. Při tom se málo ví, že zbavit se biologické závislosti na alkoholu trvá pouze tak prvních čtrnáct dní pobytu v léčebně. Celý zbývající čas v léčebně a následující nutnost po celý zbývající život abstinovat a nesmět do ruky vzít skleničku je však důsledek psychické závislosti, která je zřetelně mnohem horší než biologická. Proto jsou k smíchu argumenty milců nejrůznějších drog, kteří o své oblíbené droze tvrdí, že "nevyvolává závislost".

Psychická závislost se vytváří na čemkoli, co nás dostává z krizí. Samozřejmě ne vždy se jedná o škodící závislost, například partner nás též dostává z krizí, ale takovou vazbu označujeme za lásku, i když vzniká stejným mechanismem - podmiňováním. Kvůli psychické závislosti však se stáváme alkoholiky mnohem dříve, než se projeví biologická závislost a devastace organismu. Proto se v psychologii hovoří o osobnosti alkoholika, která své problémy řeší či přesněji řečeno neřeší a s pomocí alkoholu se každý druhý večer "katapultuje do jinam".

Na druhé straně je třeba zdůraznit, že i sociálním pitím je možno si přivodit poctivou závislost. Příkladem do vitrínky bývají muzikanti a jejich životní styl. Například slavný klarinetista ze Semaforu Eugen Jegorov. Tak dlouho se po hraní veselil s kamarády, až se propil v alkoholika a Suchý jej musel vyhodit z práce.

S blahobytem rostou nejen finance, ale především množství volného času. Ten je těžké zaplnit, protože vyvolává pocity prázdna a nudy. Jako obrana se objevuje jednak workoholismus a všelijaké koníčky, které však zpravidla končívají v restauracích. Není pak divu, že roste míra jak zdravé, tak nezdravé konzumace alkoholu.