Prazdniny 1998 o dvou slokach
Tak je tu opet leto, opet lange Reise a ja opet stvaram svou vyrocni zpravu za skolni rok 1997/98. Je zajimave, ze stale jeste odmeruju zivot po skolnich letech, protoze jaksi letni akce byvaji emocne nabitejsi nez vanoce - nudny to prelom kalendarniho roku.
Takze letosni dovolena zacala akci nad jine ztrestenou a to Arbor vitae 98. Pro toho, kdo tam byl staci rici AV98 a no comment. Pro ty, co tam nebyli, to asi a comment vyzaduje, reknemez: AV byl zazitkovy kurz lipnickeho typu. Moje ucast v organizaci tohoto kurzu zacala opravdu kuriozne. Po minulych prazdninach, jak je vetsine lidi znamo, jsem se pokusil vzkrisit nas vztah s Mirkou s vysledkem, ktery je predem zrejmy rovnez vsem (i nezasvecenym). Nasledujici mesice se vyznacovaly vznasenim se nekde mezi zivotem a smrti. V te dobe jsem uvital jakoukoliv aktivitu, ktera me vytrhavala ze stavu, ve kterych jsem se tehda potacel. Takze jednoho krasneho dne po obede jsem v menze potkal Evu B. s nejakymi lidmi a oni se me zeptali, jestli bych do toho nesel: "Proc ne?" a uz to jelo.
Od pocatku to byla silena akce, ze ktere jsem mel husi kuzi ac nejsa Husak, at kvuli malym ci zadnym zkusenostem s temito kurzy, nebo kvuli financim (kdyby to totiz nevyslo, visel by kazdy asi 10 000,-). I pripravna setkani nebyla bez stresu. Lide sice stejnych ras, ale protichudnych povah a osudu jen tezko k sobe hledali cestu. Vyzadovalo to opakovane obnovovat rozhodnuti (Mimochodem, moraliste by meli radost, protoze to je ukazkovy priklad optio fundamentalis - zakladniho rozhodnuti.), ze do toho chci jit, ze to nechci vzdat, i kdyz pokuseni bylo velke a duvody by taky byly - skola, prace, riziko, osobni neshody ap. Takze nakonec kurz zacal a ja jsem prijel az treti den - v patek vecer. Dukladne psychicky pripraven - pripraven na cokoli.
To, co nasledovalo, bylo takove vytrzeni z reality, ze se vzpira pameti, ktera si je jen stezi vybavuje. I slova se zdaji byt prazdna pri jakemkoli pokusu uchopit to, co se tam delo, ale bylo to opravu "delo" (- eto po rusky). Vubec si nedokazu vybavit, jak jsem se seznamil s jednotlivymi lidmi. Proste najednou jsem je vsechny znal. Obzvlaste holky z kuchyne: Moncu a Petru.
Zrejme prvni velkou akci, ktere jsem se zucastnil bylo kasino. To vznikalo zivelne. Na kostru, kterou drzel Honza s Bobem se mi naprosto spontanne navesovali nove a nove napady, az vznikla impozantni akce, kde jsem hral majitele kasina - Americana, ktery projevem ala Pulp fiction vital nove hrace. Pak se majitel vyparil a misto neho prisel cernoch - pianista a postaral se o barovou muziku. To myslim bylo pusobive, hlavne ja jsem tim zil a byvse tim pohlcen jsem jaksi nestihal reflektovat ostatni deni a nalady.
Uvedomuji si, ze jiz pred tim doslo k humorne udalosti. Pri priprave kasina jsem byl pekelne nervozni. Strihaje nejake listky pro Evu B. jsem taky navrhl dvorni fotografce Gabine S., ze ji ustrihnu pramen vlasu. Poslyste, co mi rekla: "Jo!" Nevim, jak vas, ale me to zarazilo: "Fakt muzu???" Druha odpoved "Jo!" byla asi minena ironicky, ale vzata doslova.
Ne prilis hlasite "smik" zasumelo a v tom se cas zpomalil, ba temer zastavil. Nutno rici, ze predevsim pro Gabinu. Chvili stala, pak otocila hlavu a pohledla na ustrizeny pramen (ci reciste). Tiche: "On mi ustrihl vlasy." Ma nemistna odpoved ci poznamka: "Tys rikala, ze jo." nebyla reflektovana, zrejme pro svou irelevantnost. "On mi normalne ustrih' vlasy." Dalsi nemistna poznamka: "Chces je, nebo je mam hodit do zachodu?" "Vyhod je." odtusila nepritomne, "Co ted s nima." Chvile ticha. "Normalne mi ustrih' vlasy... No tak nic, no tak mam ustrizeny vlasy... Jesiismarjaa! On mi ustrih' vlasy!" Jak vidite, moc duchaplny projev to zrovna nebyl. My s Honzou jsme meli uz tou dobou psotnik a bolelo nas bricho od smichu. Ale ani Gabina neprisla zkratka. Rozjela se u ni krasna a ukazkova sokova reakce.
"Ceto, pozor! Naucim vas sokovou reakci. Pohov! Sokova reakce se provadi na tri doby. Doby popisi:" To popsane je faze neviry. Pote nasledoval stav kognitivniho preziti: pocit zvysene probuzenosti, bdelosti, zpomaleni casu, zrejme zvyseneho prahu bolestivosti, vymizeni citu, pocit jasne hlavy. Ustrizene vlasy se staly temou nasledujicich dvou dnu a tak se zrejme u Gabiny odvijela treti faze - faze smireni se s osudem (tj. se mnou). Porad jsem pozoroval, jak to bude s distribuci viny - hodi ji na sebe, na me nebo na nekoho jineho. A nakonec to vsechno dobre dopadlo - teda pro me dobre - bud to hodila chudak na sebe nebo to presaltovala do racionalizaci typu: "Stejne jsem se chtela nechat ostrihat.", "Vsechno zle je k necemu dobre.", "Vsechny bolesti utisi laska, nikdy samotny neusinej.", "Arbeit macht frei!" ci podobna vseobjimajici moudra.
Gabina nebyla jediny clovek se sokovou reakci. Tu chytla i Petra - na stesti ne tim, ze bych ji ostrihal (opakovane ftipy nesnasim), ale tim, ze ji nevysly ucty. Chudak uz asi byla pred tim pretazena, protoze kdyz ji ponejprv prebyvalo 800,- a po druhem souctu chybelo 150,-, tak uz to nevydrzela a rozplakala se jako kropici konev. Nebyla k utiseni a spolu s Irenou zoufale v nahodilem poradi mackali kalkulacku doufajice, ze z tohodle tamagoci vypadne smysluplne cislo. Vypadlo -3,20 - treti vtip dne v poradi. V te dobe jsme to uz s Honzou nevydrzeli a jali se Petru zachranovat tak, ze jsem ji prestehovali ucty k PC a s Irenou to narvali do Excelu. Excel potvrdil -3,20 a byl tak v potouchlem paktu s kalkulackou, ale to Petre uz vubec nepomohlo, protoze mela celou svou CNS (centralni nervovou soustavu) v nadobe, ktere Nemci zovou Kuebel. Tak se ukazalo, ze Petra je zlodejka, ktera ukradla 3,20. No krisili jsme ji tri kluci - Bobo, Honza a ja a verte byla to prijemna prace.
Jeste vecer pred tim, dosel kerosin Monce, ktera na tancirne podivne vytuhla, zkysla v baru, smutnila a depila prevlecena za playboy kralicka. Vubec ji ani nerozesmavala nejlepsi hlaska kurzu: "Pojd za mnou, ty muj kralicku!" "To vis, ze jo, ty moje jamko." Naopak strasne ji sralo, jak vsichni za ni chodi a rikaj': "Neni ti neco?" a hladi ji blbe a trapne po kebuli. Z depky se nevyspala, tak jsem ji krisil asi v 10:45.
Me samotnemu dosly baterky za kurz asi 2x - 3x. Jednou, kdyz jsem se vracel ve 2:00 od vohynku a zjistil jsem, ze mi v posteli lezi zenska, kterou znam! To bylo na muj vkus moc, protoze to melo byt uz asi ctvrte stehovani za kurz, mel jsem teplotu a nemel jsem perinu a veda, ze tuto noc se uz nevyspim jsem se vztekle prevaloval na cizi posteli a nemohl usnout. Mel jsem strach sam ze sebe, ze udelam na kurzu zbytecny dusno, tak jsem vymyslel peknou dobu, jak mam reagovat. Mezitim okolo nektere holky spaly, nektere mluvily ze spani. Na nakonec jsem neco vymyslel, co me uspokojilo, a usnul. Druhy den se vsechno vyvinulo mnohem lepe, nez jsem cekal. Holky me opecovavaly, tak jsem se nakonec taky uklidnil. Proste geologove maji problemy s tekutymi pisky, psychologove pak s tekutymi nervy. Myslim vsak, ze nema cenu zevrubne rozepisovat, jak kazdemu jednotlive vytekly nervy a jak ho pak ostatni tahali z jamy zapomneni, depresi a sebenenavistnych vizi.
Jako barovy pianista jsem se seznamil s Ivou, coz byla jedna z ucastnic, zapalena pro muziku. Ta me potom provazela celym kurzem pri nejruznejsich akcich. Jednak to bylo vytvareni masky, kterou mi udelala obzvlaste peclive, coz mi jenom potvrdilo, ze ma volba padla na urodnou pudu. To cele se udalo tak: Rano po kasinu se slo na masky a ja jsem premyslel, kdo by byl the best maskmaker, ke komu jaksi citim max duveru. Ma volba padla na Ivu. Iva pak mela cely kurz reci typu: "Jak to muzes vedet, kdyz se zname par hodin." JA jsem to vedel a soude podle masky jsem to vedel spravne. Iva patri mezi ten typ rozporuplnych zen, u kterych nevite, zda jim mate rikat: 'ty muj kvitku medovy' a nebo 'ty hubo nevymachana'.
S Ivou jsme se jeste zfetovali pri tancirne pri 60. letech, kdy se tancilo, kourilo, fetovalo, predavkovavalo a umiralo. Iva se zliskala tak, ze se sotva drzela na nohou, a rikala mi "Rostaku." Pro ty, kdo byli na kurzu je to asi srozumitelne, ale myslim, ze pro uzkostne rodice je dobre poznamenat, ze na zazitkovych kurzech je to vsechno jenom jako, ze jejich ratolesti ani neumiraji, ani se nepredavkovavaji, ani nefetuji, ani nekouri (ani travu, ani nic jineho). Je vsak pravda, ze se tanci, a je pravda, ze se Iva sotva drzela na nohou, ale ne kvuli LSD, ale kvuli DMO (detska mozkova obrna), pry ji doktori nekdy okolo 13 predavkovali pri ockovani, takze od te doby je furt v rausi. To je totiz tak, kdyz udela chybu instalater, tak vam vytopi sousedy, kdyz udela chybu doktor, tak vam zmrzaci dite.
Podobne jako Iva na tom byl i Casco, kteremu jsem nerekl jinak nez Cisco, presne jako Fuchs, ale to neni ten, ktereho mate na mysli, ale ten druhy, ktereho asi neznate. Ten se sveruje v jedne sve knize, ze kdyz byl maly kluk tak v kostele misto Amen rikal Kamen, kdyz ho na to jeho sestry upozornovaly, tak rikal, ze Kamen je neco, zatimco Amen neni nic. Stejne tak Casco neni nic, zato Cisco je internetovsky router. Ciscovi sa nakoniec meno zapacilo, lebo mohol zpievat: "Are you going to San Fran... CISCO!"
Casco mi pujcil skvelu knihu. Ted me Evina privedla k uvedomneni, ze je to uz nekoliktery clovek, kteremu jsem prisel na jmeno. Podobne jsem prisel i na jmeno Podivnemu svatkovi. Tomu jsem porad rikal: "Hoj, Silare, ty podivny svatku, co dobreho neses na pamatku!" Az uz i Bara mi rika: "Tak pozdravuj Podivneho svatka."Cisco me rovnez presvedcil, ze agrese se se da vybijet i na postizenych lidech. Jednou jsme se totiz s nim vlaceli do ohromneho kopce - melo se totiz spat pod sirakem. A Cisco misto toho, aby POKORNE mlcel, tak drzkoval a jeste mel blby pripominky na kde co, tak jsme mu spolecnymi silami nadavali a vymejsleli jsme, co mu udelame, az se nikdo nebude divat. Zajimave bylo, ze timto zpusobem se tak elegantne vybijela agrese, ze jsem vylozene musel Cisca obdivovat, jak skvele dokaze odreagovavat nasi agresi a poustet ji kamsi do neurcita. Tak ani ja jsem ji v sobe nedrzel, ani ji Cisco neobracel proti sobe.
To se vsak stalo za chvili, kdy jsem jeste pomahl tahnout Sasu. Sasa je narozdil od Cisca jemna, esotericka bytost, ktere by clovek nezkrivil vlasek na hlave. Ale prave proto jsem musel vsechnu vznikajici agresi v sobe kumulovat, takze za chvili jsem byl napumpovany jako papinak... Zchytal to chudak Lukas. Prisel a aby ulevil napjatou atmosferu, povida: "To by me zajimalo, kdo tuhle cestu vymyslel." Na to jsem se uz neudrzel a procedil jsem skrzezuby s ledovym chladem: "To si taky rikam, LUKASI!!!!!!!!!!" Takze ten kontrast v prozivani a odzivani agrese byla velmi zajimava zkusenost.
Co se tykalo toho kopce, ten byl sileny, ale noc, ktera mela prijit, byla noc vetrna a destiva. Ja jsem s Evinou dostal na befel asi 8 lidi, mel jsem je izolovat, aby trpeli samotou. Jenze me chytly otcovske, pecovatelske pudy, lidi jsem si rozhazel na 10 m od sebe a jakmile zaclo prset, tak jsem je vsechny nahnal pod valnik, ktery sice prosakoval, ale zato pritahoval blesky, ktere do neho mohly uderit. Pod valnikem panovala vesela a mokra nalada. Nastesti se cela akce vcelku libila.
Zajimave je taky pozorovat pamet lidi: Co jim utkvi v hlave. Ja napriklad jsem hral nekolik roli. Lide si pamatujou Ursulu - hysterku, Samana (ten byl dobrej), ale napriklad nevzpominaj na hrocha Karla. Pritom hroch byla taky velmi zdarily kostym. Sice jsem pry vypadal jako lucni kobylka z Ferdy Mravence, protoze jsem mel na obliceji hokejovou prilbu s namalovanyma ocima a oblicejem, ale my jsme tomu rikali hroch Karel.
Nejvetsi krizi jsem mel posledni den. To uz jsem mlel z posledniho. Chronicke nevyspani bylo patrne na vsech. Posledni den byl o to narocnejsi, ze den pred tim, byl arteterapeuticky vecer Strom zivota, kdy lide zacali bilancovat kurz - pravda trochu neplanovane. Pote nejak citili potrebu se otrast a setrast to ze sebe. Bylo to zrejme silnejsi nez oni. A tak vznikla spontanni diskoteka, ktera jela do 4:00, takze neni divu, ze posledni vecer meli vsichni dost a program jaksi nebezel podle planu. Tak se to vsechno ponekud zkratilo a po kolektivnim louceni zustali pozustali lezet na pude a povidali si az do rana.
Na tancirne jsem zuzitkoval druhou vetu z klavirniho koncertu G dur od Ravela. Ta je velice pomala a uklidnujici a jakoby vytrhava uriceneho cloveka 20. stoleti jaksi nekam do jineho sveta. Konkretne touto vetou jsem se lecil po svem rozchodu s Mirkou. Vzal jsem packu (= remote controler) nacvakal jsem na vezi 10x druhou vetu a krisil se. Takze ted jsem byl rad, ze zaznela i pro ostatni. Jak mi ted dochazi, bylo to zrejme v dobe, kdy se Mirka vdavala.
Myslim, ze kurz AV98 byl opravdu tou pravou teckou, ktera mela ukoncit velmi konfliktni rok 97/98. A mel bych asi podekovat vsem, kdo se podileli na tom, ze dobre skoncil. Co se tyce kurzu AV muj dik a obdiv patri predevsim Eve R. a Lukasi K., kteri meli tu odvahu a neco takoveho rozjeli, a pak vsem organizatorum a zvlaste tem, co to tahli - Honza K., Bobo. Dale pak vsem holkam za citovou oporu, bez ktere by to nebylo k preziti. A ucastnikum, bez kterych by to cele nemelo smysl ani tu spravnou naladu. Proste na kurzu AV jsem zretelne citil, jak jeden podpirame druheho, jak jeden bez druheho nejsme nic.
Je pravda, ze jsem na kurzu zuzitkoval mnoho z toho, na co jsem za posledni rok prisel. At to, jak zvladat sebenenavist, jak v konfliktech mit na mysli sirsi souvislosti, jak bilancovat den a pripravovat se dopredu na dalsi zivotni udalosti. Dochazi mi papir, dochazi i slova. Je na case uzavrit rok 97/98 a otevrit rok 98/99. Rekneme akci, na ktere jsem ted: Ecotopia98. O tom vsak az priste a na novem kusu papiru.
Tak jsem pojmenoval akci, na ktere jsem ted. Zacalo to prazvlastne. Puvodne jsem planoval, ze pojedu s Vrstevnici do Norska, ale protoze jsme mel byt neco jako 13. nahradnik, tak jsem to racionalne vzdal a prijal Bary S. nabidku jet na Ecotopii - neveda a pouze tuse, co to bude. Po ruznych peripetiich se mi podarilo sehnat stan, resp. vnitrek tropika, ale zaplat Kristyne za nej. V pondeli rano jsem vstaval v 6:00, vyrazil v 7:00 a na vypadovku na Plzen dorazil v 8:00. Stopovani slo v pohode, az ke konci jsem poskakoval vzdy o 10 - 100 km, ale to uz mi nevadilo, protoze jsem vedel, ze bez problemu dorazim.
Ecotopia je pravidelne kazdorocni setkani ekologu, kde pomoci urciteho prepoctu plati kazdy ucastnik tolik, kolik by asi platil ve sve zemi. Takze pro Cechy je to 7 DM/den, pro Nemce 17, pro Rumuna asi 1 - 2 DM/den, nevim presne. Diky tomuto systemu zde mohou zit lide z cele Evropy. Pres den se konaji workshopy na nejruznejsi temata, vecerem byvaji koncerty ci jine akce.
Zprvu jsem tu nikoho neznal, takze jsem kontaktoval kdekoho, ale casem se vzdy utvori skupinky, ktere se uzavrou a uz do sebe nikoho nepusti. Proto nejlepsi je prijizdet na tyto akce den predem, aby se clovek seznamil a szil uz primo nejlepe s organizacnim tymem ci s prvnimi prijizdejicimi. Kdo prijede v polovine kurzu bude mit pocit ztracenosti, toho, ze okolni lide jsou namysleny atp. Bylo tady nekolik takovych, kteri s timto pocitem odjeli. Proste nezapadnou, protoze prvotni skupiny se uz uzavreli a neprijimaji nove cleny. Z tohoto pohledu jsem mel na male, protoze jsem prijel treti den, ale casem jsem se zde skamaradil s Rumuny i Ukrajinci, se kterymi se domlouvam trapnymi zbytky rustiny. Po case zjistuji, ze stejne nakonec vitezi narodni skupiny, popr. skupiny, ktere se znaji jiz z predchozich akci.
Kdybych mel tento kurz pojmenovat jednim souslovim, tak bych rekl: Slet exotu. Jsou tu lidi s dreadlocks (dread - strasny, lock - zdymadlo), tj. slepene vlasy do prouzku. Jsou tu kluci, kteri chodi v zenskych satech, lidi, kteri treba mesic bydli v korunach stromu, aby zabranili jejich kaceni, je tady chlapik, kterej je opravdu trochu ujetej, protoze chodi po ulici - schvalne autum do cesty, aby je donutil jezdit 5 km/h. Proste je tady neuveritelna smeska lidi od naprostych uletu, az po zajimave a obdivuhodne lidi.
Cely tabor je sofistikovane zorganizovan. Casovy plan je prizpusoben nocnimu zivotu. Zacatek programu je v 10:00, ale i tak jsou dny ospale. Zrejme hlavne kvuli subtropickym horkum, ktere zde panuji, kdy se toho opravdu neda moc delat. Dokonce i me svicky se v tom horku prohnuly do hysterickeho oblouku.
Proto ja tu ziju pres den koupalistem, ktere je 50 m, primo pred taborem, pro ucastniky vstup zdarma, tak jsem tam 3x - 4x denne. Nejgenialnejsi veci je klouzacka, velika zatocena jako chobot a jede jako das. Tak na ty jsem nalozeny a blbnu tam s malyma detma. Od nich - znalcu mistnich pomeru - jsem se naucil, ze aby klouzacka jela, je treba zariznout plavky do zadku. Zprvu mi to pripadlo jaksi ehm, jak bych to rekl, ze ano, tedy fakt to, no jako tak nejak... trapne, ale z deti si s tim nikdo hlavu nelamal, tak jakypak fraky. Mimochodem jemne eroticky nadech ma jizda ve dvou.
Krome klouzacky za zminku stoji skokansky mustek. Skakal jsem sipku napred z 3 m pak i z 5 m, ale pak jsem si rekl: "Zmena je zivot." a skocil jsem z 5 m tzv. kufr. Voda pri dopadu uz zdaleka nebyla jak ja naklonena zmene, ktera je zivot, a tedy mi vytvorila modrinu pres cele stehno. Tedy ponauceni pro budouci generace: Neskakejte kufr z 5 m. Na koupalisti kvete spolecensky zivot. Chodi sem dve pohledne au-pairky z Brna (Dita a Renata) s ctyrmi ratolestmi, tak s nimi vdecne konverzuju v cestine.
Tak ted jsem si asi 1,5 h povidal s nejakym zen-budhistickym mistrem, ktery pochazi z N. Caroline, ale casto jezdi do Evropy. Na techto lidech me fascinuje strasne pomale psychomotoricke tempo. Clovek by se rozkrajel, nez oni ze sebe vypravi vetu. Krome toho maji dlouhy ocni kontakt, jinymi slovy ziraj. Abych rekl pravdu, mam vsem temto nabozenskym vudcum za zly, ze jsou jenom hogo-fogo, protoze vzdy na mou otazku, zda umi levitovat nebo alespon telepatit, odpovi, ze ne. Coz je, jak sami uznate, podraz, protoze kazdy spravny buddhista, kdyz medituje, tak jedine pul metru nad zemi, a pritom jasne vidi, na co mysli kucharka pri vareni, takze ho pak vubec neprekvapi presojovana polevka.
Kdyz uz jsme u toho jidla. Ji se tu vegetariansky, coz ma za nasledek, ze slintam, kdykoli jdu okolo trempu, kteri si smazi kotlety. Vegetariansky jidlo neni spatny, ale v hospode bych si ho nedal. Beefsteak je biftek. Krome toho vegetariansky jidlo strasne nadyma a pusobi projimave.
Co se tyce tech trempu - oni to vlastne zadni trempove nejsou, to jsou lide z maringotek, kteri tu ziji snad cely rok. To je ted taky v Nemecku nejaka moda. Tihle lide maji kupu psu, vari na ohnisti a pousti do etheru techno - asi pro Martany, kteri by mohli eventualne pristat na ty velky louce.
Ted pred chvili skoncila velice zajimava prednaska o ekologicke dani, ktera by se mohla zavest zde v Nemecku. je to zrejme velice dobre propracovana myslenka, posudte sami:
http://www.dur.de, http://www.oeko-steurer.de prednasejici - nejaky Martin Rocholl - mi zajimave odpovedel na otazku, co si mysli o mem ekologickem vynalezu: Proste zavest dan na nevratne obaly v te vysi, kolik stoji obal vratny. Jinymi slovy vratna lahev od mleka stoji 4 Kc, proto by kazdy, kdo produkuje mleko v sacku, papundeklu a tak za kazdy sacek odvedl 4 Kc. Na to mi tento expert odpovedel, ze je to dobry napad (uz z toho je videt, ze je to expert), ale ze by to bylo mozna socialne nespravedlive takto zatizit male polutanty na rozdil od jinych vetsich. To oni totiz zvazuji, co to udela v malem (nemeckem) a naopak ve velkem (celoevropskem) meritku, co na to socialne slabi, jak k tomu prijde ten ci onen prumysl, co pracovni prilezitosti atd.Tak ted jsem opet v kupalisku plnem potetovanych lidi, prave jsem rikal, ze bych mohl jako JK (to ne jako Jeronym Klimes, ale jako Jezis Kristus) chodit po vode s tim rozdilem, ze bych prechazel z hlavy na hlavu.
Vcera jsem byly s Barou S. v Freiburgu stehovat nejakeho jejiho kamarada a tak jsme pri te prilezitosti drbali srdecni zalezitosti. Doufam jen, ze v tramvaji nam nikdo nerozumel. Zitra zase budu pro zmenu tatinek a budu se starat o internacionalniho Kvitka, coz je ctyrlete dite, ktere plynne mluvi cesky, anglicky a nemecky. Je zajimave ho pozorovat, jak skace z reci do reci. Kupodivu se ani moc neplete. Obcas pady, ale asi ne vice nez jine deti jeho veku - proste overgramatization typu: zeleny - zelenejsi tedy dobry dobrejsi ap. Nicmene sedi na banku a ne na lavicce. Taky jsem ho pozoroval pri hre. Chvili si s hrackama povida cesky, pak preskoci do nemciny, pak zpet a tak plyne jeho internacionalni zivot.
Predevcirem jsem se sel okolo pulnoci podivat k ohni, kdyz se tu nekdo zeptal, jestli se nekdo nechce jit vykoupat na koupaliste, tak jsem se nadsene pridal. Jenz ostatni na to, ze pry abychom to radeji nedelali, nebo alespon abychom se pak nehlasili k Ecotopii. No dobre, tak jsem vyrazili k jezeru, u ktereho jsme jeste nikdy nebyli. Jezero bylo, co by kamenem dohodil, asi 5 km od tabora. Tak jsme si pujcili kola a ua - ua - uhanime az nekde v polich zastavime: "Kam dal?" Navrh: "Meli bychom se nekoho zeptat." se setkal s ohromnym smichem. No nastesti v nejakem domku opodal se jeste svitilo, tak nas nasmerovali, ale my jsme po case zase zabloudili. Opet cynicky navrh: "Coz se takhle nekoho zeptat?"
A jak tam tak zoufale postavame, v tom jede okolo skutr. Zamavam a skutr stoji, poradi nam a vede nas az k jezeru. Pri neduverivem pohledu na neznamou vodu: "Asi pojedem domu, ne?" No ale kdyz uz pry jsme tam... Tak jsme tam vlezli - voda byla opravdu nad ocekavani skvela. Ve 2 hodiny v noci dorazila nase ceskonemecka trojice (Sylvan, Sona a ja) do tabora na tech silenych kolech, ktera nesvitila, s poloprazdnymi dusemi a s padajici sedackou. No to byla zase akce!
Den na to jsem hlidal Kvitka, stal jsem se docasnym otcem, pomalovali jsme pulku parkoviste. Ke Kvitkovi vecer pribyla jeste jedna ukrajinska holcicka - Zorjanka, takze jsme leteli raketou zvanou Tropiko na Mesic a ja delal tlumocnika mezinarodni posadce kosmonautu. Rodice ci spis rodicky vsak hulvatsky nerespektovaly kosmicke vzdalenosti, podcenily i nebezpeci otevreni hermeticky uzavrenych dveri v mezihvezdnem vzduchoprazdnu a nahnaly kosmonauty nemilosrdne do hajan.
Pred tim jsem jeste mel workshop o ekologicke demonstraci v Praze 16.5.98. Seslo se docela dost lidi, ale zprvu sami cesky mluvici. Tak v polovine prisel i Richard, coz je velmi ostrileny britsky ekolog, ktery ma neuveritelne zazitky z demonstracemi i s policii. Takze nakonec jsme si velmi zajimave popovidali o psychologii policistu, o taktikach obou stran a tak.
Dneska rano mam byt zase otcem, ale pak pujdu prave s Richardem lezt na stromy a nacvicovat blokaci lesa. Snad se pri tom nezabiju. (Jen tak mimochodem, mam genialni prupisku, ktera pise i pod kapkami vody.)
Na stromy jsem se sice dostal, ale az druhej den, je to spise horolezeni, nez nejake splhani po tresnich. Taky vysky prekvapi. Kvuli splhani jsem tez prisel pozde na svuj workshop o fokusingu. Lide si pockali, ale jeden clovek - a ja budu adresny - jmenovite Bara S. se mi porad do prednaseni navazela, misto aby si neco odnesla. Po workshopu jsem byl tak utahany, ze jsem si az rikal - nikdy vic workshop, ale dneska mam jeste jeden, tak se mam nac tesit.
S detma jsme mezitim vynalezli dve nove hry: Prvni se jmenuje "pojezd i vogzal". Ja delam cerneho pasazera, Kvitek bileho a Zorjanka - konduktor to vsechno zkasiruje. Druha hra je v podstate flexibilitas cerea. Jiste tu hru znate. Spociva v tom, ze zbity, zpity ci jinak znaveny rodic lezi a odpociva, zatimco deti si chtej hrat. Zvednou mu ruku a ona zustane trcet ve vzduchu. Deti se smeji (zaplat Kristyne, ze nemusim vstavat). Deti spolecnym usilim zvednou i druhou ruku (stale nemusim vstavat), prvni ruka zacne pomalu klesat - deti se vdecne smeji jeste vic. A hra, ktera je vernym obrazem psychiatrickeho syndromu flexibilitas cerea, aneb voskova ztuhlost, vesele pokracuje.
Protoze deti neumi latinsky a predevsim protoze nevim, jak se rekne rusky "voskova ztuhlost", tak jsme teto hre rikali "mjortvyj Lenin". Faktem je, ze me tento nazev uvadel v extazi, ale na druhe strane okolni Natasy a Olgy se moc nesmaly. Asi jim mrtvoly neprijdou moc k smichu. Me taky ne. Byl jsem nedavno na pitvach a taky jsem se moc nesmal... Tak koukam, ze jsem se do toho nak zamotal: Proc jsem se tedy smal te mrtvole Lenina? Nevim, asi bude zadrhel v tom Leninovi. Lenin do vseho vnasi revoluci - i do mrtvol! Myslim vsak, ze dost bolo dialektiky. Zpet k Ecotopii.
Dnes vecer se strhla strasna bourka, muj pujceny stan (zaplat Kristyne za nej) se vlnil jako slimak pri aerobicu. Nastesti igelity, kterymi jsem ho oplacal, drzely vcelku dobre, tak ani neprotykalo. Jako spravny psycholog jsem se pri bouri venoval svemu nitru a odhanel padajici stromy a blesky, ktere spolecnymi silami uderily primo do meho stanu, zaplasil jsem i upornou vizi rovneho jednoho milionu voltu, ktery probijel mym telem. Pak jsem si vzpomnel opet na Lenina, ktery trapne kritizoval presvedceni prvobytne pospolneho cloveka, ktery pry uvidel blesk a uveril v existenci Boha. Rekl jsem si, ze to konecne nebyl zase az tak spatny napad, ze takovy bleskohrom je preci jenom padnejsi argument nez vystrel z Aurory, a nacez jsem spokojene usnul.
Vcera k memu uz tak dost zbytnelemu svazku vysvedceni pribyl i diplom o chozeni po autech - car-walking diplom, takze jsem vyskolen v chozeni po autech tak, aniz by se byt i rafika tachometru hnula. Hne se ale zrejme zluc ridice, ale k tomu je prave ten diplom, aby se ridic pri pohledu na nej uklidnil a naopak spise mel radost, ze potkal odbornika v chozeni po jeho aute. Ja vim, ze zavist neni hezka vlastnost, ale trochu mi pozavidet muzete: Muj novy car-walking diplom. Jinak vcera jsem se jeste naucil chodit na chudach, ktere si clovek privaze k noze. Je pak 2,5 m vysoky a muze balit holky.
K tragickym udalostem vcerejsiho dne pribyl dalsi hrebicek. Na muj workshop o manipulacich jsem nezmanipuloval nikoho, respektive prisla jenom Bara a to jeste o pul hodiny pozdeji, ale to uz jsem drbal s Nemci v kuchyni pri krajeni bobu (Bobo promine). Tak abyste vedeli o co ti nebozaci prisli, kdyz neprisli, tak si to prectete sami: Rajske pokuseni manipulaci. Dneska ma byt dalsi serie silenych akci. Prvne mame jet do solarni tovarny, ale odpoledne ma byt reclaim the street, coz je de facto zabarikadovani ulice a usporadani silene party primo na vozovce. Lide uz ted jsou v organizacni horecce. nejlepsi to bylo vcera vecer. Na schuzce poradatelu se objevila neznama tvar. Vsichni postupne dospeli k presvedceni, ze to musi byt "a cop" = policajt. Co s nim? Deset minut dohadovani. Nakonec jsem se ja osobne uvolil a na rovinu jsem mu vysvetlil, co se deje a jaka mracna se nad nim stahuji a poprosil ho, aby radeji na druhou puli schuzky radeji nechodil. na druhe puli se vsak stejne uz nic duleziteho neprobiralo, tak ze cela ta akce ma nadech jak z filmu "Hori, ma panenko!" Toz jsem zvedavej, jak se to vsechno skonci.
Dnes jsem byl oznacen za pesimistu, kdyz jsem se snazil dvoumesicnimu Krystofovi vymluvit, aby nebrecel, aby si to schoval napriste, ze se s nim stejne rozejde. Dneska ty deti vubec nejsou pripravovany na zivot. Ja taky nebyl, a jak jsem dopadl: Uz se mi totiz ted asi po treti zdal nejakej eroticky sen o Mirce. Tak jsem rad, ze jsem tomu u Krystofa predesel.
Je pochopitelne, ze k takovehle akci patri letni lasky jako mraky na oblohu. Nevim jakym nedopatrenim jsem padl do oka jedne Rumunce, ktera sice nebyla skareda - hubena blondynka s mikadem, ale ktera mluvila jen italsky a francouzsky, nastesti par slov anglicky - dovedete si predstavit, jaka to byla domluva. Skoda jen, ze nebyla muj typ.
Jak Arbor vitae, tak Ecotopii spojuje jedna zajimava vec - skupinovy zivot. Diky rozhovorum jsem postupne zacal pronikat do osudu mnoha lidi. Zpravidla je na pozadi malfunkcni ci problemova rodina, takze deti z ni utikaji a ziji ve volnejsich, jinymi slovy ne tak bolestnych vztazich techto komunit. Problemy navazat trvalejsi vztah tam mela vetsina lidi. Podobne rada lidi zde mela v historii vyraznou epizodu s drogama ci fetovanim, ale ku podivu na Ecotopii same s tim nebyly zadne problemy. Za celych ctrnact dnu jsem videl jen jednoho opileho kluka. Z drog tam byla jen obcas citit trava, ale nic jineho jsem nevidel. Coz je mile prekvapeni.
Kazdy tabor zije svou vlastni hysterii. Tady to byl obavany prijezd dvou lidi. To meli byt nejaci clenove sexistu, tj. lidi, kteri zijou volnou laskou v komunitach okolo 60 lidi. Tedy po pravde receno, obava, ze dva lidi rozleptaji tabor o 300 lidech, mi pripadla dost smesna navic proto, ze zminene lidi rada lidi znala a nebyla presvedcena, ze by byli nejak destruktivni. Zminena dvojice nakonec nedorazila, takze dlouhe hodiny stravene dohady na morning circle byly naprosto zbytecne - proste tabornicky folklor. (Jeste, ze jsem na morning circle moc nechodil.)
Jinak abych to toho vnesl jeste vetsi chaos. Je treba poznamenat, ze samotni ekologove netvori jednotne hnuti. Je to nesouroda sbirka lidi - od zminenych sexistu, pres anarchisty, vegetariany, vegany (zprisnene vegetarianstvi - chvilemi fotosyntetizujou), po ruzne zen-budhisty a cleny jinych sekt, samany, cirkusaky a artisty, svobodne matky, ucitele z policejnich skol atp. Proto vyznat se v techto skupinach je dost narocny. Spise je treba posuzovat kazdeho cloveka zvlast.
Tak stace se blizi ke konci. Ted uz sedim na nadrazicku nejakych 75 km a ozidaju pojezd. ktery jede asi za 3/4 h. V patek byla tedy street party a navsteva Solar institutu. Solar institut byl zajimavy, ale nic moc noveho jsem se nedozvedel. Jen, ze existuji chladici soustavy na solarni energii a ze solarni bunky se vyrabi se stale vetsi ucinnosti a zivotnosti.
Streetparty zacala pruvodem, kdy pred symbolizovanym autem umirali lide, za nimi sli funebralnim krokem bubenici a jeden hudec, tj. ja. Hral jsem porad dokola Pochod padlych revolucionaru, znamy spise s cynickym textem:
"|:Jdou zidi, zidi:| jdou do plynu. Uz nikdy neuvidi svoju rodinu." Pote se prislo k urcenemu mistu, kde se ulice zablokovala po obou stranach pomoci tzv. tripodu - trojnozek, na ktere vysplhali a pak celou party viseli lide. Policiste byli mirni az flegmaticti, udelali drobny obchvat a trpelive cekali, az se ekologove vyblbnou. Reclaim the street se zdaril, party se rozjela: tanec, jidlo, veseli, ale za to zadny alkohol a drogy ap. Vlastni party trvala asi od 17:00 do 19:30. Ke konci byla ruzna prohlaseni, z toho jedno i v cestine, tak jsem tam oznamil, ze dalsi street party bude a to 29.8.1998 v Praze na Palackeho namesti ve 14:00 a sel jsem s Barou na domaci zmrzlinu. Vecer jsme se vraceli vlakem nacerno - jak jinak. Ve vlaku byl pruvodci s policajtem. tak jsme propadli panice, ze nas vsechny zkasiruje jako mala Zorjanka. Nestalo se tak, zrejme proto, ze policajt asi pouze pomahal nekoho vyhodit z vlaku a o ecotopiany nejevil zajem.Druhy den v sobotu jsme s Misi vyrazili stopem do Cech. Pres Nemecko to slo fain, ale jako obvykle v Cechach je to hruza. Durychovo vetsi valdstejnska trilogie aneb bloudeni je ve srovnani s tim pouha Honzikova cesta. Myslim, ze spolu s Catem starsim zakoncuji sve liceni: "Ceterum autem censeo, Cesi by meli stopare vic brat!!!" (Casem mi to snad Svato prelozi do latiny.)
PS: Jen tak pro uplnost, Cata starsiho pry netocili bezohledni cesti ridici, ale kartaginsti, a tak na konci kazde sve reci v parlamente rikal: "Ceterum autem censeo, Cartaginem esse delendam. = Krome toho jsem presvedcen, ze Kartago by melo byt zniceno." A protoze zpupnost kartaginskych ridicu neznala konce, tak se tak stalo. Cisi prst stlacil Delete a dialog box "Yes - No - Cancel" odpalil s Yes. Mozna to bylo bez toho dialogu. Ja si to uz moc nepamatuju, byl jsem totiz tou dobou na houbach. (Nebo jsem proklinal bohemisty za tu silenou shodu prisudku s podnetem a jine nesmysly, ktere udrzuji pri zivote.)
Revisionisticky zpet na
http://www.mujweb.cz/www/jeronym.klimes/