Rambousku, vy barbare, nečtete klasiky! Od Boženy Němcové byste se například dozvěděl, že žena nejsou housle, abys pohrál a na zeď pověsil.
Enele, Benele, Cukr, Kňoura,
Janta, Tranta, Pampa, Ďoura,
Hyky, Fiky, Tajtrlíky,
Malec, Palec, Ven.
Poslyšte, tohle staré slovácké rozpočítadlo patří mezi nejlepší definice
života, jaké znám.
Pohled z tábora z mých asi 7 let (Rodící se abstraktní filosof se nezapřel):
Dědo dojeli|jsme dobře
ta první chatka napravo
je 4. od|ní na|levo napočítej
do sedmičky tam jsme.
J. Klimeš
Milá Zdenko,
čím je doba horší, vláda prodejnější, diletanti
drzejší, zločinci bezohlednější, tím víc je
dobrým poselstvím, že se tomuto prohnilému světu
narodil Mesiáš - nikoli na pražském Hradě, ale
pro t. zv. elitu neznámo kde, pro nás ve chlívě.
Zákon džungle má už tedy odzvoněno a svévolníci,
kteří si roztahují hubu - totéž.
Přál bych si, aby tato skutečnost naplnila radostí
tebe i tvou rodinu, neboť doba následkem lidské
tuposti je a bude zlá.
+Nat.
1. kolo Návod ke hře:
Hráči vyhloubí důlek a v domluvené vzdálenosti od něj naznačí čáru. Jeden po druhem cvrnká .(hází předem určený počet kuliček) od čáry k důlku.
2. kolo
Začíná ten hráč, kterému se podařilo dopravit největší počet kuliček do důlku, nebo nejblíže k němu. Při shodě několika z nich (počet kuliček v důlku, nebo stejně blízko od něj) se opakuje první kolo.
3. kolo
Nyní hráči hrají i s kuličkami protihráčů.
Hra 'Troškař' Hráč hraje dokud se trefuje do důlku. Po prvním neúspěchu mu patří kuličky, které dopravil do důlku a pokračuje další.
Hra 'Vabank' Hráč hraje, dokud se trefuje do důlku. Po prvním neúspěchu pokračuje další hráč. Vyhrává ten, kdo dopraví do důlku poslední kuličku, ten bere vše. Pravidla lze měnit podle místních zvyků.
Praha je hříšná žena
pode mnou tu leží
nějaký šílenec
po nábřeží běží
Krychle a koule
Krájíme krychli,
nejsme dost rychlí,
krychle se choulí,
stává se koulí.
Svatební blahopřání
Co bylo není,
Jerom se žení,
Míša se vdává,
o, to je slava!
While Tician was mixing rose madder,
His model reclaim on a ladder
The model position
Suggested coition
So he jumped up the ladder
And had her. (And add her)
There was a young fellow called Bright
Who travelled much faster than light
He set out one day
In a relative way
And came back the previous night.
There was a young woman called Clare
Who's no way resembled a bear
There was a director called Robert
Who soon found himself out of joke.
(Tenhle je poněkud nepodařený, ale památečný :-)
There once was a man from Nantucket
Whose dick was so long the coud suck it
With cum on his chin
And a big smiley grin
He said, if my ear was a cunt I would fuck it.
(Tak tohle mě učí studenti z USA :-)
Vždyť A miluje B,
která má oči hedvábné,
jenomže A je ženatý
a jeho žena C
jezdí k D v pátek do chaty.
Jenže B se C netýká,
spíš myslí na E, medika,
když se s A parkem vracejí,
napadne ji, zda E
nemá F přes noc na koleji.
Jenže F Itala
jménem G v menze potkala,
G ale čeká dítě s H
a navíc poznal CH,
teď už mu chybí odvaha.
Pak A, co má rád B,
jde jednou na večeři s I,
kde potká první lásku J,
co rozvedla se s K,
a je to smutná groteska.
Dan Bárta, Jiří Koler
Mile dite, jsem okouzlen
jste cela v cernem
je to sen
Ja nejsem zadne dite
jsem slon a nevidim te.
Kdo je ta dama, co pysne
pojita s chuti visne,
To je obchodnik s uhlim
co po praci
penize za jidlo utraci
Zboznuju za svitani
to nezne ptaci cvrdlikani
To jen opilec ve svem pokoji
chlasta a nic ho neboli
Dej mi svou ruku, nevesto mila
abys mou zenou navzdy byla
Ja nejsem zadna vase nevesta
jsem stara a specham do mesta.
Mile dite jsem okouzlen
jste cela v cernem
je to sen
Ja nejsem zadne dite
jsem stroj a nechapu te
Zboznuju za svitani
to nezne ptaci cvrdlikani
To jen opilec ve svem pokoji
chlasta a nic ho neboli
Dej mi svou ruku, nevesto mila
abys mou zenou navzdy byla
Ja nejsem zadna vase nevesta
jsem stara a specham do mesta.
Had leze z díry
vystrkuje kníry
baba se lekla
na kolena klekla
ty se babo nelekej
na kolena neklekej
Neumím hádat z ruky
ani ze sedliny kávy
ze zpěvu cvrčků
z jater ptáků
z hvězdné polohy
Neumím předpovídat
podle barvy oblohy
Věřím však na nebesa
ozářená ohněm lávy
V dáli slyšet mamuta
pozor blíží se a-u-ta
Hele ho talenta:
Valenta Valenta
Tomáš zato
dnes jde v NATO.
Krk dám za to,
že má na to.
(Na počátku byl výr velký - bubo bubo - a pak byla bylance...)
Svěrač velkého výra
náhle s vírou se svírá.
Došlo mu - a to ne poprvé -
s láskou že už bude takové.
Zkrátka, co svět světem bude,
výr s kukačkou už žít nebude.
vztah nám chcíp
a víc už nic...
snad jen smrad
smrad popelnic...
Běda, je-li zrovna středa,
a vyhřezli vám všechna střeva
Není to fain ani v pátek,
natož je-li právě svátek.
Leonardo da Vinci
Ti, kdož se zabývají praxí nez vědění, jsou jako námořníci stoupající na loď bez kormidla i bez kompasu, kteří nikdy nevědí s jistotou, kam plují.
Chybný výkon podle Freuda, teda podle Dačického (Paměti IV.) v roce 1494:
Nota. Že nadepsaný Prokop Kroupa, když mluvil hlasitě k těm zbouřeným havéřuom, maje říci "však vám páni nic zlého nepřejí", i podřekl jse, a snad z strachu a leknutí řekše: "však vám páni nic dobrého nepřejí"; pročež jse tíž havéři více bouřeli, křičíce: "však my to hrome prve víme". Z čehož vzešlo přísloví: "A ten Prokop Kroupa pověděl slovo zhloupa, stoje u kamenného sloupa."
Babylonská rybka je malá, žlutá, trochu se podobá pijavici. Je to snad nejpodivnější tvor ve vesmíru. Když si strčíte babylonskou rybku do ucha, okamžitě rozumíte čemukoliv, ať je to řečeno jakoukoliv formou jazyka.
Skutečnost, že se něco tak nepochopitelně užitečného mohlo vyvinout pouhou náhodou, je tak bizarně nepravděpodobnou shodou okolností, že někteří myslitelé se rozhnodli považovat to zakonečný a nezvratný důkaz Boží neexistence.
Argumentace vypadá následovně: ,Odmítám prokazovat svou existenci,' praví Bůh, ,protože důkaz je v rozporu s vírou a bez víry nejsem nic.'
,Jenže,' namítne člověk, ,babylónská rybka, to byla smrtelná chyba. Nemohla se přece vyvinout náhodou. To je důkaz, že existuješ, a tudíž, podle tvého vlastního tvrzení, neexistuješ. Q.E.D.'
,Ach jo, to mě nenapadlo,' řekne Bůh a promptně zmizí v obláčku logiky.
,To to ale bylo snadné,' libuje si člověk, a protože ještě nemá dost, dokáže, že černé je bílé, a na nejbližším přechodu ho zajejde auto.
Většina předních teologů tvrdí, že celý tenhle spor je naprostá ptákovina. To ovšem nezabránilo Úlonu Coilufidovi, aby nevydělal slušné jmění na knize Bůh to může zabalit, v níž použil této debaty jako ústředního motivu.
Nad Atlantikem se rozkládalo barometrické minimum; postupovalo na východ směrem k maximu, prostírajícímu se nad Ruskem, a nejevilo dosud sklon vyhnout se mu na sever. Izotermy a izotery konaly svou povinnost. Teplota vzduchu byla v náležitém poměru k střední roční teplotě, k teplotě nejchladnějšího a nejteplejšího měsíce a k neperiodickému měsíčnímu kolísání teploty. Východ a západ Slunce, Měsíce, světelné změny Měsíce, Venuše a Saturnova prstence a mnohé jiné významné úkazy byly v souladu s předpovědí v astronomických ročenkách. Vodní pára měla svou největší rozpínavost a vlhkost vzduchu byla nepatrná. Jedním slovem, které tuto skutečnost velmi dobře vystihuje, třebaže je poněkud staromodní: Byl krásný srpnový den roku 1913. (knihu má Ivo BUDIL)
Jonathan: Kolik je hodin?
James: Jedna.
Jonathan: Už?
James: Ještě je čas?
Jonathan: Nevím, nevím. Willi se už od dvanácti hodin prodírá rákosím.
James: Ještě je čas. Prodírá se i lekníny?
Jonathan: Když myslíš, ale už je jedna. Ano i lekníny.
James: Lekníny jsou bílé a husté, pravda?
Jonathan: No právě, aby to stihl.
James: Stihne to.
Jonathan: Včera to stihl. Dnes by to měl stihnout taky, ale...
James: Ale?
Jonathan: Ale ukradl mi konev.
James: Byla plná vody?
Jonathan: Bohužel.
James: Lávku tedy nepřekročí.
Jonathan: Obávám se, že ne. Konev ho převáží.
Naštěstí přišel otec o celé synkovo jmění tím, že je uložil do místního peněžního ústavu na heslo “Dobro je prisjetiti se da prividno prav put prema cilju predstavlja u stvari pravodlivo krivudanje”, které zapomněl.
Jednou jsme si s sebou vzali vařič petrolejový, ale to "již nikdy více!"
Ten týden jsme měli dojem, jako bychom žili v krámě s petrolejem. Plechovka s tím
petrolejem totiž tekla. A když odněkud teče petrolej, to si teda nepřejte. My jsme tu
plechovku měli v samé špici lodi, a ten petrolej tekl odtamtud až ke kormidlu a cestou
se vsákl do celé lodi a do všeho, co v ní bylo, a natekl do řeky a prostoupil celou
scenérii a zamořil ovzduší. Někdy foukal západní petrolejový vítr, jindy
východní petrolejový vítr; ale ať už přicházel od sněhů Arktidy nebo se zrodil v
nehostinné písečné poušti, k nám vždycky doletěl stejně prosycený vůní
petroleje.
A náš petrolej tekl dál a poničil i západy slunce; dokonce i měsíční paprsky
určitě už zaváněly petrolejem.
V Marlow jsme se mu pokusili utéci. Loď jsme nechali u mostu a přes město jsme se
vydali pěšky, abychom tomu petroleji unikli; táhl se však za námi. Za chvilku ho bylo
plné město. Pustili jsme se přes hřbitov, ale tam zřejmě nebožtíky pochovávali v
petroleji. I Hlavní třída smrděla petrolejem; divli jsme se, jak tam lidi dokážou
bydlet. A tak jsme ušli kilometry a kilometry po silnici k Birminghamu; ale ani to nebylo
nic platné, i ten venkov se koupal v petroleji.
Na konci tohohle výletu jsme se o půlnoci všichni sešli na opuštěné pláni pod
takovým olysalým dubem a zakleli jsme se strašlivou přísahou (kleli jsme kvůli tomu
neřádu samozřejmě celý týden, ale jenom tak normálně, středostavovsky, kdežto
teď to byl úkon slavnostní) - zakleli jsme se tedy strašlivou přísahou, že si už
jakživi nevezmeme na loď petrolej.