Vážení a milí,
"Soudruhu kapitáne, služba v roce 2024 opět nebyla nic moc."
|
Po dvou strýcích loni nám letos umřely tři ženy. Mé ženě i mně umřely obě matky (tchýně) a jedna teta. Doba nepřála ani kočkám. Umřela moje oblíbená bengálská, co k nám chodila od sousedů na granule. Judita dál studuje botaniku - krásná to věda. Erlan se Žofkou gymnazují a k tomu Erlan mečuje a Žofka baletí. Oba zdárně, ale ničemu z toho nerozumím. Všichni ale hrají na klavír. Říkám jim, že od piána nebudou mít pokoj do té doby, dokud neodehrajou celou mši v kostele, tzn. předehra, sloky písní a ordinárií, zazpívat žalm, doprovodit zpěváky, na konci vyloudit nějaké pazvuky a umět vypnout varhany a vyinkasovat palmare. Tohoto cíle zatím dosáhla pouze Judita, která hraní v kostele při mši zvládá i bez mého dohledu. Ta tedy už na piáno cvičit nemusí. Ale ti dva ještě musí - kecy nekecy. Výročí roku Jeden letmý pohled na toto oznámení prozradí, že Míša je se mnou už 20 let, což žádná jiná, pokud vím, dosud nevydržela. Nejvíc mě na té svatbě mrzí, že jsme ji neudělali o den později - 29.2.2004, to bychom měli teprve páté výročí. Oslavili jsme to střídmou, leč poctivě vydělanou, rodinnou večeří v restauraci. Na vysvětlenou by se hodilo přidat toto vysvětlení: Ecclesia Podcast: Manželství jako závod Paříž-Dakar Objev roku - Pražák nemůže dostat Alzheimera! Sobi to prý vědí už dávno, ale pro mě je to nové. Proto jsem se na to došel zeptat našich zastupitelů, jestli je to pravda. Ti to citlivě potvrdili. Z lékařských výzkumů se ví, že v populaci jsou 2 % lidí s Alzheimerovo nemocí. Újezd nad Lesy má 10000 obyvatel, takže trvale zde je okolo 200 lidí s touto nemocí. Ptal jsem kolik lůžek je v Újezdě nad Lesy pro tyto lidi. 0 - slovy nula - ani pro pana starostu (letos umřel taky jeden z bývalých starostů Újezda, Zdeněk Kovář, +13.12.2024). Došlo mi, proč lidé s touto či jinou nemocí z mého okolí nenávratně mizí do nenávratna. Vypaří se a za pět deset let se dozvím, že někde v dáli umřeli. Pochopil jsem, že jakmile občan Újezda nad Lesy (velká pražská čtvrť) dostane Alzheimera, tak tím je prokázáno, že to není pravý Pražák, a protože nemá v Újezdě coby náplava co dělat, tak je odlifrován kamsi do dálky - Děčín, Vrchotovy Janovice, Neratovice, Rožďalovice... Prostě pro Alzheimery tady v Újezdě nad lesy místo není a prý jistě dlouho nebude - zněla odpověď politiků. Jinými slovy právě proto se tak snadno najde tolik přebytečných peněz na stavbu úplně zbytečného nového Hlavního nádraží, abychom mohli tyto rádoby-Prážáky štandopéde poslat do Kotěhůlek.
Dotaz na zastupitele - Může Pražák dostat Alzheimera?
Odpověď zastupitelů - Pražák nemůže dostat Alzheimera, protože pro ty tu není a nebude místo. To bych si ještě dovolil dát do souvislosti se svým starším zjištěním o tom, jak Praha ožebračuje venkov a jak poslanci dělají z lidí blbce pomocí pseudovědecké číselné magie. Venkov programově a plánovaně chudne, vylidňuje se a jako náplava se stahuje do Prahy. Tady ti venkovští burani - jako jsem já - hrají hru Karla Gotta -- "Být stále mlád" -- a doufají, že se neprovalí pravda o jejich nečistém původu. Jenže na rozdíl od pravých Pražáků, ti nepraví dostávají na stáří Alzheimera či jinou nehezkou nemoc, čím se těžko ukrývané tajemství provalí. Takže ti praví, totiž stále mladí Pražáci, je naloží na tom ještě starém Hlavním nádraží do nějakého dobytčáku, ať táhnou, odkaď přišli. Proto také statistiky v rámci ČR jsou prý zkreslené tím, že nadočekávané množství Pražáků umírá někde okolo Děčína. Prostě města, jako je Děčín, jsou místa, kam nás práví Pražáci pošlou zdechnout, abychom nesmrděli v jejich stověžaté matičce. Ti nemocní totiž fakt smrděj... Paní zastupitelka MUDr. Blatná měla pravdu - skutečně asi před deseti lety přišlo asi 30 obyvatel Újezda vehementně protestovat, aby se z bývalé továrny udělalo Alzheimer centrum. Dnes jsou tito občané o deset let starší. Tak schválně, počkejme si, jak se časem vybarví. Půjdeme se podívat na Blatov (čtvrť Újezda) k viaduktu, kdo bude mávat z dobytčáku směr Přerov. Hebrejština GNU-GPL Hebrejsko-český slovník za pár let se nedávno dostal přes 25000 slovíček. Tvořím ho po nocích, když trpím nespavostí. Díky tomu si mohu přečíst zprávy na https://hadshon.edu.gov.il/. Dnes tento volně šiřitelný slovník obsahuje 25067 tvarů (20 % trivialit) v 6055 trsech (slovníkových heslech), tzn. 4,14 tvarů na heslo. To sice není málo, ale musím zdůraznit, že je to amatérské, studentské dílo - je tam dost chyb, které musím neustále opravovat. Každopádně si tím můžete docela dobře přeložit evangelia a zprávy v hebrejštině. Ten slovník je pro kohokoliv k užití, protože mě schází do smrti pár let (zdravím Děčín) a už ten slovník moc neužiju, tak budu rád, když bude k užitku mladším. Hlavní důvod, proč se ale hebrejštině věnuji je francouzský filosof Tresmontant, s otázkou tzv. aramejského primátu a doslovným překladem novosyrské Pešity. Obecně to souvisí s mým hlavním teologickým zaměřením na kristologii Ježíšova dětství: http://postavy.klimes.us, http://betlemskahvezda.klimes.us, http://kristus.klimes.us. Vcelku neužitečný koníček... Eletronika a fotovoltaika Užitečnější koníček je už od mého dětství elektronika, kde bych potřeboval trochu přidat, protože bych rád postavil automatizaci své fotovoltaické elektrárny. Ta sice plně funguje, ale na ruční přepínání, což je nepohodlné. Rozhodl jsem se tedy, že více energie investuji do vzdělávání v elektronice. Testovač obvodů podle Josefa Nováka byl jeden z těch autodidaktických projektů. Opravdu šetřím výrokem, že "jsem si něčeho užil", ale o natáčení dvou videí s Zdeňkem Houškou se to říci musí. Na začátku nebylo slovo, ale hledání. Hledal jsem nějaké informace o mém milovaném počítači Aritma 1915, na kterém jsem napsal svou první diplomovou práci na geologii. Takhle jsem našel počítačového mága. Jeho technickou genialitu si můžete prohlédnout na oživení mrtvé Aritmy 1915. To video jsem si nevěřícně pustil asi třikrát za sebou a pořád mi hlava nebrala, že někdo na papíře disassembluje bios... (Kdysi jsem programoval v assembleru jednoduché věci na psychologii, tak vím, jaká je to hrůza.) Tak jsem mu napsal a tak nějak jsme zjistili, že kdysi jsme spolu pracovali v policejní škole. On jako expert přes multimediální techniku - videa ap. Já tehdy jako policejní psycholog (m.j. z té doby). Teprve teď slovo dalo slovo a já jsem byl poctěn s ním natočit toto video: Počítač Aritma 1915 - perla mezi 8bitovými počítači. To byl tehdy opravdu velmi dobrý a spolehlivý stroj, na kterou mohou být čeští inženýři právem hrdí. Morseovka Z elektroniky mi vyšel na pokračování i tento článek o morseovce: Hamík č. 336, Hamík č. 337 Zjistil jsem ale, že ve svém věku a se svými problémy s ADD už nejsem schopen se naučit morseovku, aniž bych tomu musel věnovat opravdu nadlidské úsilí, což teď opravdu není priorita. Tak jsem se pár měsíců učil písmenka, ale stejně z toho nic nebylo. Tak jsem na tento cíl zrezignoval s tím, že morseovka leží mimo mé mentální schopnosti, lidově řečeno, že jsem na to blbý.
Muzika V kapele jsme se rozhodli, že přestaneme dělat chyby a přejdeme na vyšší level. Namísto chyb jsme se přiklonili k mimodoškalným septakordům a patrná je i intruze papuánské rytmiky. Pro ucho laika to sice není moc slyšitelná změna, ale odborníci ocení. Kapela hrála všehovšudy asi čtyřikrát nebo pětkrát. Pořád se potácíme na hranici rozpadu, protože na to nikdo nemá ani čas ani sílu. Těžko něco vybrat, protože z toho diktafonu všechno zní dost šíleně. Nakonec jsem vybral svou oblíbenou píseň Sing halleluya to the Lord, kterou jsem pojal jako hybrid této písně s doprovodem od Michalea Jacksona. Tolik mimodoškálných septakordů by tam samozřejmě nemělo být. Zní to trochu poslouchatelně až v poslední třetině... :-) Z kapelního repertoáru se dostala jedna píseň do úvodu druhého videa se Zdeňkem Houškou. Tomu se podařilo zprovoznit tři varhanní vykopávky, tak jsme zkusili na ně něco nahrát a dát k nim krátké vysvětlení: Průzkum historických tranzistorových varhan. Zde bych doporučil ještě návod na jednoduchou tříprstou harmonii i pro úplně začínající muzikanty. Kolem varhan se točil i tento milý rozhovor s manžely Matějů u nás v obýváku: „Varhany jsou, lidi nejsou“. Ještě o odkazy k tomuto rozhovoru. Jinak na varhany byl tento rok opravdu plodný. Juditka začala vcelku pravidelně hrát mše v Kolodějích. Já jsem měl možnost si zahrát u sv. Václava v Brandýse mši na opravdické katedrální varhany. Hrál jsem tam jednu atypickou romantickou píseň, ke které jsem si ale musel napsal doprovod: O andělé, dnes sstupte shůry, (noty; Není to nahrávka těch varhan, jen výstup z Musescore). Psychologie a vztahy Psaní knih mám dost na pár let dopředu, takže nic velkého neplánuji. Většinou jsem stejně řekl všechno stokrát, takže netřeba se furt opakovat. Například není možné, abych se někdy vyjádřil k době vánoční lépe, než jsem učinil o vánocích v roce 2009. Nové myšlenky nemám ještě zpracované, chce to nějaký čas na promyšlení. Mají teď podobu nedopsaných článků - s podnadpisem - nedodělaná verze, nešířit. Rozhovor s Ondřejem Horeckým o tom, že vymírá u nás 40 % populace, máme se příliš dobře... Nejvíc pozitivních ohlasů bylo ale na tento článek: Hympl Josef: Přijdou zásadní mezigenerační rozbroje. Řešení moc není, říká psycholog Klimeš Urob si sám - trebušet
Od mastnoty každý rád drhne sporák stár i mlád! Když jsme u těch hračiček s indukcí. Jednu malou jsme si postavili i na zmíněném elektrotáboře, nicméně kuchařky spíše ocení toto udělátko, aby mohly smažit a nemuseli čistit sporák. Používejte ale opatrně s rozumem.
Trebušet ale nebyla nevětší věc, co jsme letos dělali. Potřebovali jsme převést cirkulárku, a tak jsme si půjčili sousedův přívěs. Když jsem na něj lezl, netušil jsem, že má úplně shnilou podlahu. Ta se pode mnou propadla, takže jsme ji sousedovi opravili. Akce na čtyři dny. Koupit překližku, nařezat a namontovat, přišroubovat. Přechod na iPhone Kuňk. Z dalších průšvihů loňského roku bylo, že mi spadl starý dobrý telefon Lenovo do záchodu, a já nevěda, co mě čeká, jsem si koupil iPhone SE (ještě s tím nejnovějším systémem 14, nebo kolik to je). To jsem si dal. Blbější ovládání jsem snad nikdy neviděl. Editační okénka široká na 4 znaky - opravdu. Nemožnost vybrat celý text třeba v adresním řádku. Svévolně si to zapíná Wifinu, Bluetooth, jak chce. Ani po dvou měsících mu nedošlo, že nemám data, a po každém pátém klinutí se mě ptá, jestli je nechci náhodou zapnout. Nemohu nastavit výchozí vlastní zvonění, ale za to mi to celou noc kváká. Opravdu. Mám nějakou tu indukční nabíječku. Položím to na ni a iPhone začne blahem kuňkat. Nevím proč, ale vydrží mu to celou noc. Kuňk. Kuňk. Za chvíli zase Kuňk, ... kuňk. Dvojí pípání u sms se dá vypnout. Varování před tsunami se dá vypnout. Předpokládám, že i vypnete i varování před hladovou Godzillou. Ale kuňk se vypnout prostě nedá. To bych na to musel prostě šlápnout (jsem ještě nezkoušel). Jo, a taky nejde nastavit režim letadlo nějak automaticky do profilu. Kuňk. Takže každý večer musím nastavit ručně letadlo. Zeslabit kuňkání na minimum (na nulu to nejde - představte si, co by se stalo, kdybych neslyšel kuňkání celou noc!). Nastavit usporný režim. Ráno kuňk zase zesílit zvonění, vypnout letadlo, tím se zapne wifina, tak tedy vypnout wifinu, zkontrolovat, že se nezapnul Bluetooth, zkontrolovat úsporný režim. To je vopruz, že jsem to dlouho kuňk neviděl. Nemá to pořádnou PDF čtečku, která by si pamatovala poslední stránku. Čtečka QR kódů zase nepřečte čárový kuňk kód. Neukládá to login a heslo u stránek, které se mu nelíbí. Prostě průda, kam se člověk podívá. Když se na to kouknu pozitivně, což mi kuňk nejde, ale pokusím se o nemožné. Je pravda, že mě iPhone odnaučil používat mobil. Teď ho beru ruky, jen když potřebuji telefonovat. Každopádně pokud Vás mohu varovat - chraň Vás ruka Páně, abyste si někdy pořídili iPhone. Telefon, co má inteligenci žáby! Kuňk. Homosexuálové "I dostalo se slovo k proroku Jonášovi řkouc: Vstaň a jdi do velikého města Ninive a prorokuj jim, co ti přikážu." Něco podobného stalo i mě: "Vstaň a jeď taxíkem do molocha zvaného Česká televize a prorokuj jim, co ti přikážu." Myslel jsem si, že jim v ČT už také definitivně přeskočilo. Vždyť vědí, jaké mám na homosexuály názory. Už jsme to jednou řešili v roce 2005, když Vatikán začal ustupovat ze své bezbřehé tolerantnosti vůči homosexuálům. My v katolické církvi jsme byli vůči homosexuálům až moc tolerantní už v dobách, kde se LGBT otázka na veřejnosti vůbec neprobírala (cca od 70. let). Je třeba konstatovat, že s těmi úchylnými z nich jsme udělali tu nejhorší zkušenost, což dokádá třeba tento odkaz. To je také důvod, že z politiky otevřené náruče vůči LGBT kultuře začal Vatikán ustupovat. Naopak otevřenou náručí přijala LGBT kulturu nevěřící veřejnost, která tak jde za katolickou církví ve skluzu pár dekád. Čekám, že je potká podobné prozření jako nás. Proto jsem byl velmi překvapený, že mě znova zvou do ČT, abych se k této otázce znovu vyjádřil, když posledně se jim mé názory až tak nelíbily. Takže od začátku jsem věděl, že jdu do jámy lvové a že z toho může být pořádná mela, a proto jsem se dobře připravil, a to jak čísly, tak názory. To mělo za následek, že mé vystoupení bylo velmi klidné. Vcelku jsem tam říkal věci, které jsem sepsal už dávno v článku Mají homosexuální páry osvojovat děti?. Problém nebyl ve vlastním vystoupení, ale v tom, že jsem neměl prameny v papírové podobě, takže jsem je několik dní složitě sháněl. Ale dnes už je mám, jsou na mých stránkách spolu se všemi články na toto téma. Problém není v těch číslech, ale v tom, že lidé nerozumějí statistice. Homosexuálů je poměrně málo - dřív 2 %, dnes díky módnosti to možná narostlo na zbožné přání homosexuálů, totiž 4 %. Tento nárůst je přeletavý módní jev a nic nemění na faktu, že pravých homosexuálů - gayů je méně než 1 %. Kdo je to pravý homosexuál-gay? To je ten, kterého si zidealizovaně představuje heterosexuální většina pod termínem homosexuál. Totiž muž, který se zamilovává do jiného muže a chce s ním žít sen o normální rodině a věrném manželství. Jenže se neřekne nahlas, že většina gayů nejsou praví homosexuálové, ale úchylní (čili latinsky deviantní) a promiskuitní homosexuálové, kterým nejde ani o děti, ani o manželství, ale především o LGBT úchylný promiskuitní život. Tady je zakopaný pes. Když já řeknu výrok o středním/mediánovém/modálním/"průměrném" homosexuálovi, tak to z povahy věci není výrok o pravém homosexuálovi, ale o tom úchylném. Protože těch úchylných gayů jsou dvě třetiny všech gayů. Ano, jedna třetina pravých homosexuálů (0,7% celkové populace) má pár sexuálních partnerů za život, ale dvě třetiny těch úchylných (1,3%) naplňují ta čísla o 500 partnerů za život. Zkuste si spočítat středové statistické charakteristiky pro deset homosexuálů, kde 7 je úchylných a 3 pravých: { 500, 500, 500, 500, 500, 500, 500, 10, 10, 10} Průměr=353; Medián=500; Módus=500 Podívejte se na tento graf, tam je tento jev vidět vcelku názorně. Zdrojové tabulky jsou pod odkazem Málo si lidé uvědomují, že heterosexuální promiskuitní žena bezprolémů má 100 partnerů za rok, tzn. jeden za tři dny. Pro promiskuitního heterosexuálního muže (mnozí herci, fotografové ap.) nejsou problém stovky žen za život. Pětset sexuálních partnerů za padesát let promiskuitního sexuálního života je jeden přeletavý sex za 36 dnů. Potřeba sexu u muže se pohybuje okolo 1/3 dny, ne jednou za 36 dnů. Takže 500 není žádné velké číslo. Problém je v tom, že homosexuálové by se rádi presentovali s image těch pravých homosexuálů, ale bohužel ti, co naplňují jejich pride pochody, jsou většinou ti úchylní.
Těmto třem roztomilým haf-haf pejskům bych opravdu nedoporučoval svěřit na víkend na hlídání tuto ještě sympatičtější ňufi-ňufi holčičku. Ze statistiky totiž vyplývá, že pouze jeden z nich je pravý homosexuál, který by jí rád dělal tatínka a nejeví o ni sexuálně zájem, ale ti dva jsou ke své homosexualistě nejspíš ještě navíc všelijak polymorfně úchylní - nikdo neví jak. Kuňk. (Toho si nevšímejte, to je jen iPhone. Naštěstí zatím ještě neštěká.) Jestliže se normální otec převléká za čerta či Mikuláše, dělá to dětem pro radost. Tito tři pánové se převlékají za pejsky pro své sexuální vyžití - u toho by žádné děti být neměly. To je také argument, který jsem říkal paní redaktorce - oni mají divné zvyky, a proto dokud máme dostatek normálních žadatelů o náhradní rodinnou péči (a to máme), tak je lepší, když ta holčička bude vyrůstat v rodině, kde se tátové převlékají za Mikuláše a maminky za anděly, a ne že si všichni, i s jakýmsi divným strejdou, co jel právě kolem, zahrajeme na pejsky. Jestli mi chcete nebo nechcete věřit - nechám na vás. Můžete to testovat na svých dětech. Jak říkám, my v katolické církvi jsme už zaplakali nad výdělkem. Průšvihy s nimi neberou konce. Hned následující úterý po vystoupení v ČT mi zrušili i pravidelné vystoupení v Českém rozhlase a ve státních mediích od té doby platí pro mě naprostý zákaz vystoupení. Ne, že by mě to nemrzelo. Je to prostě daň za to, když chcete dnes říkat to, co si skutečně myslíte. Po vzoru svého otce si říkám: "Nebál jsi se publikovat své názory za Bolševika v samizdatech, kdy ti hrozil vyhazov z univerzity, proč se měl bát dnes? Začínal jsi kydáním prasat a mícháním betonu, nebude tragédie tím také skončit. Prasata jsou vcelku přátelská zvířata a práce nám Klimešům nikdy nesmrděla." Summa summarum na závěr Jakmile člověk narazí na takovou zeď ve svém životě, tak je dobré to brát jako znamení od Boha. Prostě šéfík mě poslal do této myslím velmi úspěšné bitvy, aby s ní završil celou tuto 22 let trvající mediální misi. Tu započal povodněmi roku 2002 a dnes končí vystoupením o homosexuálech 2024, s vrcholem okolo roku 2008. Tehdy jsem každý den dával několik odpovědí novinářům a osobně psal jeden článek za tři dny. Stačilo. Můj problém je jinde než nemožnost se po sté vyjádřit k vánocům či masovým střelcům. Můj problém je, že to, co zajímá mě, nezajímá prakticky nikoho. Na mé nejlepší práce z psychologie, ani teologie prakticky nikdo nereaguje - žádné recenze, žádní pokračovatelé. (Viz výše třeba odkaz na korupci u policejní psychologie či o Betlémské hvězdě či Tresmontantovi.) Takže ono je stejně zbytečné vystupovat v médiích, když to neplní tuto hlavní funkci - zaměřit pozornost lidí na ty mé práce, které jsou z mého pohledu ty nejkvalitnější. Církevní představitelé se rozhodli lpět na celibátu a ignorovat problémy věřících v partnerských vztazích do zřejmě naprostého vyhynutí církve, rozpadu farní struktury a zániku praxe svátostí. Církevní restituce tento trend jen zakonzervovaly. Česká psychologie směřuje k rozplizlým kecům o "kvalitativních výzkumech" a rezignaci na jakoukoli exaktnost a přesné definice. Začal jsem používat Kaplan-Meyerovu statistiku pro výzkum trvanlivosti vztahů - zareagoval na to někdo? Pochopil vůbec někdo z kolegů výhodnost cenzorovaných dat v psychologii? Ani teologové neuvažují o vymyšlení nových filosofických teorií na pomezí přírodních věd, které by nahradily ty staré nefunkční (viz tuto debatu o duši). Chytil se někdo z teologů myšlenky, že pro pochopení psychiky historického Ježíše, je třeba pochopit psychologii adoptovaného dítěte? Počítače jsou dnes hlavní nástroj ohlupování lidí - rodiče i děti drtí plošná závislost na digitáních zařízeních. Evrobská Uhnie likviduje celý nejen automobilový průmysl i Uloz.to, ale i další zdroje sdílené vzdělanosti pod praporem ochrany autorských práv dávno mrtvých lidí, které tak uvrhává do naprostého zapomění. I střídavá výchova přinesla víc týráných dětí, než jsme pamatovali za Bolševika opět pod praporem lidských práv. Víc dětských sebevražd a sebepoškozování. Hloupější děti ve školách, které ji upřímně nenávidí. Pěstounská péče je vcelku zklividovaná, děti se vrací nefunkčním biologickým rodičům, kterým se odebraly, protože je týrali. Ani žádní homosexuálové o pěstounskou péči nejeví zájem. Staří lidé se odlifrovávají sto kilometrů za Prahu, aby v ní nesmrděli, a uvažuje se, že se jich budeme zbavovat euthanazií... Prostě to vše, o čem jsem od adolescence snil, že by se mohlo zaskvět v novém světle, jde špatným směrem. Vystupování v médiích mě stálo strašně energie a výsledek je více než hubený v každém směru, kam se podívám... Jedinou útěchou pro mě je, že já sám za sebe jsem pro to už víc udělat nemohl nebo neuměl. Jestliže Hospodin ukončuje mou mediální štaci, není to žádná tragédie, co by stála za řeč. Tragédie bude úpadek, kam to celé dnes směřuje. Jen vírou držíme, že toto bahno dnešního věku, jak by řekl sv. Jeroným, je v dobrých rukách, že ta námaha měla nějaký smysl a že to snad nakonec dobře dopadne. Střízlivým pohledem na reálný stav ČR na tuto naději však nedosáhneme. Výzva do příštího roku Jeden z mých známých mi poslal tento chytrý postřeh:
Z loňského roku mohu opět potvrdit, že já stárnu a jen má žena nejen, že trvá ve své kvalitě, ba dokonce povýšila z asistentky pedagoga na učitelku češtiny a stále zvelebuje žáky na v ZŠ v Újezdě nad Lesy, což je, jak slýchávám, dost nadlidský výkon. Přeji klid a pokoj v novém roce. Hlavně minimum kuňkání! Váš Jeroným Klimeš PS. Samozřejmě, pokud chcete být úplně vyřazeni z tohoto email seznamu, neváhejte, napište. :-) |
Díky ale tomuto úsilí jsem se seznámil s třemi zajímavými lidmi. S ing. Petrem Prausem, který léta vydává časopis Hamík. S již zmíněným Josefem Novákem, což je mnohaletý školitel morseovky a znalec antén a obecně vysílací techniky.
A na konec jsem si nechal ing. Vladimíra Štemberka, kterému jsem s Erlanem pomáhal při vedení dětského elektronického tábora Hamíku v Příbrami. Spoustu věcí jsme se tam naučili, postavili a znova se potvrdila stárá má zkušenost - jestli se chceš něco naučit, jdi to třeba zadarmo učit děti. Takhle jsem se před mnoha lety naučil německy - dělal jsem zadarmo pečovatele o mentálně retardované děti v Německu. Škoda, že na tu elektroniku mám tak málo času. Erlana ta eletrika zase tolik nebere jako mě. Škoda. Každopádně tyto výlety do absolutního jinde byly zajímavé.
