Abych se přiznal, vůbec netuším, co bude příští rok. Co bude příští rok je zcela nejisté, jisté jsou jen dlouhodobé výhledy. Celá tato civilizace si žije nad poměry. To je luxus, který nemůže skončit jinak než krizí. Konec konců neznáme z historie žádnou civilizaci či societu, která vydržela žít v blahobytu déle než tři století, aniž by nezdegenerovala. Je otázka, máme-li si přát, aby tato krize přišla co nejdřív, nebo naopak až za co nejdéle. Jinými slovy máme-li tu krizi přát sobě, nebo ji odsunout na své děti a vnuky. Je to jako se zubařem - máme jít hned na preventivní prohlídku, nebo zubaře oddalovat, jak to jde? Jedno je jisté - čím později ta krize příjde, tím bude horší.
Štěstí přeje připraveným!
Takže letos jsme si pořídili kotel na dřevo. Příští rok bychom si mohli na zahrádce postavit kurník a pořídit si pět slepic, a nebo - to taky není špatný nápad - zplodit nové dítě, které nás bude živit na stará kolena místo státního důchodu. Jak si to dnes nastavíme, tak budeme za třicet let umírat. Zkrátka na Nový Rok o slepičí krok! Takže my ty vyhlídky české psychologie vidíme vcelku optimisticky!
Požehnané svátky a šťastný nový rok Vám přejí
Erlan & Judita & Míša & Jerom Klimešovi