Oni ze mně nechápali = stáli v úžasu

Má třináctku =chová se jako 13-tiletá

Čágo bágo, šílenci!

má cvrčka = akutní fáze schizofrenie s floreskními příznaky, něco jako F23.5

Dříve Bulhaři pouze bulhali a dnes budují socialismus

... a kdyby něco, tak nic, a kdyby přeci něco, tak už vůbec nic!!

Chcete se vdát? Staňte se ženou!

Dopředu přepadající havran

Křísni mi, pikolíku! (= připal mi)

Nápis Fanta prozrazoval, že v lahvi není Fanta.

Miluji jízdu rychlými vozy

... a poslední účinek je vždy pouze pasviní.

Heslo letošní sklizně: Ani zmrno nazdar!!

Pane Lang, říkejte jí Divá Bára, vole.

hudební jógín a mírový filosof - Sri Chimoy

Lidi si nejsou rovni. Kupříkladu holky nemají penis a to po celou dobu svého života.

• Rambousku, vy barbare, nečtete klasiky! Od Boženy Němcové byste se například dozvěděl, že žena nejsou housle, abys pohrál a na zeď pověsil.

• Enele, Benele, Cukr, Kňoura,

Janta, Tranta, Pampa, Ďoura,

Hyky, Fiky, Tajtrlíky,

Malec, Palec, Ven.

Poslyšte, tohle staré slovácké rozpočítadlo patří mezi

nejlepší definice života, jaké znám.

To už je snad lepší basic.

t2

Dědo dojeli|jsme dobře

ta první chatka napravo

je 4. od|ní na|levo napočítej

do sedmičky tam jsme.

J. Klimeš

Milá Zdenko, 14.12.1991?

čím je doba horší, vláda prodejnější, diletanti

drzejší, zločinci bezohlednější, tím víc je

dobrým poselstvím, že se tomuto prohnilému světu

narodil Mesiáš - nikoli na pražském Hradě, ale

pro t. zv. elitu neznámo kde, pro nás ve chlívě.

Zákon džungle má už tedy odzvoněno a svévolníci,

kteří si roztahují hubu - totéž.

Přál bych si, aby tato skutečnost naplnila radostí

tebe i tvou rodinu, neboť doba následkem lidské

tuposti je a bude zlá.

+Nat.

Pěkně vyhrávají, kurva... To zas budou zdražovat.

Něco na mě leze, ale ženská to není.

Jestli si myslíš, že když mě budeš ignorovat, tak se naštvu a odejdu, tak to máš teda smůlu. Máš dvě možnosti a) půjdeš ke mně a vysvětlíš mi, co se děje b) nepůjdeš ke mně a já tu zůstanu tak dlouho, až se zvedneš a půjdeš ke mně.

Kámen (Konta 1978) strukturní komponenta klastických sedimentů, nezaoblená, o velikosti 63-250 mm.

Cynik = mravní otrlec

Neví, že je kráva, a proto také není pro sebe problémem. Arno Anzenbacher- Úvod do filosofie, str. 133

Stat rosa pristina nomine, nomina nuda tenemus. Umberto Eco - Jméno růže

Kojenec se energicky pohybuje, nahlas křičí a dobře saje. Klementa a kol. 1981 (totožné s definicí vojáka)

Praha je hříšná žena

pode mnou tu leží

nějaký šílenec

po nábřeží běží

Krájíme krychli,

nejsme dost rychlí,

krychle se choulí,

stává se koulí.

While Tician was mixing rose madder,

His model reclaim on a ladder

The model position

Suggested coition

So he jumped up the ladder

And had her. (And add her)

There was a young fellow called Bright

Who travelled much faster than light

He set out one day

In a relative way

And came back the previous night.

There was a young woman called Clare

Who's no way resembled a bear

There was a director called Robert

Who soon found himself out of joke.

Tenhle je poněkud nepodařený, cha cha cha

Luboš Pospíšil a 5P: A nestřílejte na milence

Vždyť A miluje B,

která má oči hedvábné,

jenomže A je ženatý

a jeho žena C

jezdí k D v pátek do chaty.

Jenže B se C netýká,

spíš myslí na E, medika,

když se s A parkem vracejí,

napadne ji, zda E

nemá F přes noc na koleji.

Jenže F Itala

jménem G v menze potkala,

G ale čeká dítě s H

a navíc poznal CH,

teď už mu chybí odvaha.

Pak A, co má rád B,

jde jednou na večeři s I,

kde potká první lásku J,

co rozvedla se s K,

a je to smutná groteska.

had leze z diry

vystrkuje kniry

baba se lekla

na kolena klekla

ty se babo nelekej

na kolena neklekej

Ti, kdož se zabývají praxí nez vědění, jsou jako námořníci stoupající na loď bez kormidla i bez kompasu, kteří nikdy nevědí s jistotou, kam plují.

Babylonská rybka je malá, žlutá, trochu se podobá pijavici. Je to snad nejpodivnější tvor ve vesmíru. Když si strčíte babylonskou rybku do ucha, okamžitě rozumíte čemukoliv, ať je to řečeno jakoukoliv formou jazyka.

Skutečnost, že se něco tak nepochopitelně užitečného mohlo vyvinout pouhou náhodou, je tak bizarně nepravděpodobnou shodou okolností, že někteří myslitelé se rozhnodli považovat to zakonečný a nezvratný důkaz Boží neexistence.

Argumentace vypadá následovně: ,Odmítám prokazovat svou existenci,' praví Bůh, ,protože důkaz je v rozporu s vírou a bez víry nejsem nic.'

,Jenže,' namítne člověk, ,babylónská rybka, to byla smrtelná chyba. Nemohla se přece vyvinout náhodou. To je důkaz, že existuješ, a tudíž, podle tvého vlastního tvrzení, neexistuješ. Q.E.D.'

,Ach jo, to mě nenapadlo,' řekne Bůh a promptně zmizí v obláčku logiky.

,To to ale bylo snadné,' libuje si člověk, a protože ještě nemá dost, dokáže, že černé je bílé, a na nejbližším přechodu ho zajejde auto.

Většina předních teologů tvrdí, že celý tenhle spor je naprostá ptákovina. To ovšem nezabránilo Úlonu Coilufidovi, aby nevydělal slušné jmění na knize Bůh to může zabalit, v níž použil této debaty jako ústředního motivu.

má jej Ivo BUDIL

Nad Atlantikem se rozkládalo barometrické minimum; postupovalo na východ směrem k maximu, prostírajícímu se nad Ruskem, a nejevilo dosud sklon vyhnout se mu na sever. Izotermy a izotery konaly svou povinnost. Teplota vzduchu byla v náležitém poměru k střední roční teplotě, k teplotě nejchladnějšího a nejteplejšího měsíce a k neperiodickému měsíčnímu kolísání teploty. Východ a západ Slunce, Měsíce, světelné změny Měsíce, Venuše a Saturnova prstence a mnohé jiné významné úkazy byly v souladu s předpovědí v astronomických ročenkách. Vodní pára měla svou největší rozpínavost a vlhkost vzduchu byla nepatrná. Jedním slovem, které tuto skutečnost velmi dobře vystihuje, třebaže je poněkud staromodní: Byl krásný srpnový den roku 1913.

Jonathan: Kolik je hodin?

James: Jedna.

Jonathan: Už?

James: Ještě je čas?

Jonathan: Nevím, nevím. Willi se už od dvanácti hodin prodírá rákosím.

James: Ještě je čas. Prodírá se i lekníny?

Jonathan: Když myslíš, ale už je jedna. Ano i lekníny.

James: Lekníny jsou bílé a husté, pravda?

Jonathan: No právě, aby to stihl.

James: Stihne to.

Jonathan: Včera to stihl. Dnes by to měl stihnout taky, ale...

James: Ale?

Jonathan: Ale ukradl mi konev.

James: Byla plná vody?

Jonathan: Bohužel.

James: Lávku tedy nepřekročí.

Jonathan: Obávám se, že ne. Konev ho převáží.

Naštěstí přišel otec o celé synkovo jmění tím, že je uložil do místního peněžního ústavu na heslo “Dobro je prisjetiti se da prividno prav put prema cilju predstavlja u stvari pravodlivo krivudanje”, které zapomněl.

• Plný hrnec bezinkek
• Zalít vodou
• Vařit 15' a luhovat 15'
• Přecedit přes hadr
• 1/2 kg cukru na 1l. vývaru
• Přes 2 lžicky kys. citronové na 1l.
• Dobře převařit
• Podle chuti upravit

• 3 čajové lžíce soli a kmínu
• 1 kg hladké mouky
• 1/2 l vlažné vody
• 2 krajíce chleba bez kůrky

chleba rozmočíme ve vodě v jedné nádobě

Přípravíme kvásek v druhé nádobě:

1/2 l vlažné vody

2 kosty cukru

40g droždí (dvě polívkové lžíce sušeného)

jemně rozdrobíme, smícháme a necháme vykvasit až bublá

Poté vše smícháme s moukou promícháme (1/2 hodiny): Tak dlouho až se těsto nelepí na mísu ani ruce a tvoří bubliny.

Těsto pomoučíme a přikryjeme utěrkou a necháme hodinu kynout v teplé místnosti.

Pořádně promastíme formu sádlem.

Pokud je řídké zahustíme moukou - důkladne proválet a necháme eště na pekáči 15 - 20 min. dokynout, až těsto naplní formu.

Propícháme nebo na povrchu rozřežeme, aby při pečení nerozpraskalo. Potřeme vodou a vložíme do silně vyhřáté trouby s hrníčkem vody. Teplota jako buchty (tj. 200 C)

První čtvrt hodinu se NESMÍ do trouby koukat, jinak splaskne.

Pak každých 15 min. se opět potře vodou a doplní se hrníček s vodou.

Peče se přibližně 1 hodinu.

(Brambory činí chléb vláčným a nevysychá tak rychle.)

• 1 1/2 hladké mouky
• 4 brambory uvařit a na jemno postrouhat
• hrst kmínu a soli
• Kvásek: do teplé vody rozpustit droždí 40g

3 hrnčeky vody - musí být tužší těsto, dobře promíchat nechat pomaleji kynout 2-3 hodiny

Formu dobře promastit sádlem.

Znovu ho promíchat a nechat nakynout asi 1/2 - 3/4 hodiny.

Nakrojit a potřít A pést asi 1 1/4 hodiny.

První čtvrt hodinu se NESMÍ do trouby koukat, jinak splaskne.

Pak každých 15 min. se opět potře vodou a doplní se hrníček s vodou.

• 500 g hovězího masa (njelépe kližky),
• 3 lžíce sádla,
• 4 cibule
• 1-2 lžíci gulášového koření
• 2 lžíci polohrubé mouky,
• sůl.

Na sádle zpěníme nakrájenou cibuli, když zlátne, přidáme na menší kostky nakrájené maso, opečeme, zasypeme kořením, zamícháme, osolíme a podlijeme mírně vodou. Guláš dusíme pod pokličkou, na slabém plameni. Během dušení podléváme mírně vodou a mícháme.

Když maso měkne, vydusíme šťávu na tuk, rovnoměrně posypeme polohrubou moukou, ještě chvíli dusíme, zamícháme a dolijeme vodu. Povaříme, až guláš zhoustne. Podle potřeby, chceme-li mít více guláše, přidáme případně lžíci mouky, rozmíchanou v trošce vody a povaříme. Guláš má mít červenou barvu. Podle chuti jej doplníme před koncem varu lžičkou majoránky nebo špetkou pálivé papriky či 6 bobulemi jalovce. Jindy pri změnu dáme i lžíci rajčatového protlaku.

1 kg pomerančů s kůrou umyjeme, nakrájíme a naložíme na max. 24 hodin s ~70 g kyseliny citronové. 4-5 litrů vody svaříme s 1-2 kg cukru, a když se voda vaří přilejeme umixované pomeranče a necháme přejít varem. Přecedíme a pijeme dle chuti ředěné 1:3.

2 celé pomeranče

2 oloupané pomeranče

1/2 kg mrkve

nakrajíme na kostky a 2 l vody

20 min. povaříme v papiňáku

rozmixovat a popř. přecedit

svařit s 9 l vody a 1 kg curku

dvě vrchovaté lžíce kyseliny citronové + 1x karotel

• Nakrájí se jablka (hrušky) na kusy
• Rozvaří se ve vodě
• Přidá se cukr
• Vaří se až zhoustne

• 1/4 l smetany ke šlehání
• 4 lžíce hladké mouky
• 5 lžic krystalického cukru

Smícháme a zahříváme ve vodní lázni do zhoustnutí. (Čím husčí, tím lepší.)

Přidáme 50 g másla a zahustíme 200 g směsí: hrozinek, mandlí, ořechů, oříšků a kandované pomerančové kůry. Necháme vychladnout.

Na mastný a moukou vysypaný plech uděláme z hmoty tenké placičky o průměru 5 - 7 cm (Aby se těslto nelepilo namáčíme ruce v hladké mouce.) a upečeme je do hněda. (Přibližná teplota spíš menší - 150 ° C?.)

Studené poléváme čokoládovou polevou.

• 1/4 l mléka
• 80 g cukru krystal
• 30 g hladké mouky
• 20 g másla

Do mléka dáme mouku a zahříváme v lázni. Přidat máslo a cukr zahříváme do zahuštění, potom vypnout. Přidat hrozinky (asi 3/4 pytlíku), mandle, želé bonbóny ....

Podobně jako před tím.

• 1 litr mléka
• 2 vejce (i víc)
• asi 1/2 kg hladký mouky (i víc)
• olej
• sůl
• těsto musí být hustší
• plamen max. 3/4

• Lučiny 2x (tvaroh měkký)
• Sůl
• Pažitka, cibule, petržel
• Paprika (sladká a pálivá)
• Mléko

• sýr - cihla nastrouhat
• česnek
• majonéza

• 25 dkg hladké mouky
• 25 dkg moučkového cukru
• 15 dkg sádla
• Kakao na obarvení těsta (hodně)
• Zpracovat v těsto a nechat 1/2 hodiny uležet. Vyválet vykrajovat kolečka. Slepujeme džemem.

Nálev:

Nálev převařit! Špekáčky naříznout, popepřit a přidat trochu horčice, papriku a okurku. Ponechat 14 dní v chladu.

Brněnská surrealistická skupina "Něco, co hýbe ušima" s písní "Na chodbě se oběsila hlava"

Unheimlich Begegnung der dritten Art - Spielberg

Pulp fiction - Quentin Tarantino - Ezechiel 25,17

Hygiena:

pasta

kartáček

ručník

holící strojek

kapesníky

žínka

toaletní papír

céčka

meducína (antimykotikum ap.)

bačkory

Oblečení:

plavky

koupací čepice

ponošky tlusté - tenké

slipy

svetr 1x!

košile

kalhoty

Spaní:

spacák

karymatka

tepláková souprava

Jídlo:

otvírák na konzervy

nůž

vidličku

lžíci

ciblule

česnek

Zábava:

zobcová flétna

sborníky 1x!

knihu

Kongresy, sjezdy, výstavy:

Atari

diskety

pero

papíry

adresy

vizitky

Zimní doplňky:

rukavice

šála

čepice (čelenka)

spodky 1x!

Lyže:

boty

lyže

hůlky

vosky

tmavé brýle

tagal na boty

Léto:

šortky

trička

čepici

tenisky

Nóbl:

kapesník

sako

košile bílá

kravata

ponošky

polobotky

krém na boty

antipespirant

hřeben

vizitky

Obecné:

provázky

igelitové tašky

pytlíky

nit a jehla

str. 15

Ducunt fata volentem, nolentem trahunt (Toho, kdo chce jít, osud vede, toho, kdo nechce, vleče.)

Zralý člověk se pozná podle toho, že se chová správně i přesto, že mu to doporučovali rodiče.

str. 20

Pod svítilnou stojí opilec a něco vytrvale hledá. Přijde k němu policajt a ptá se ho, co ztratil. "Klíče," odpoví muž. Policajt mu pomůže hledat. Když to trvá dlouho, ptá se muže, jestli určitě ví, že je ztratil zrovna tady. Muž odpoví: "Já je ztratil někde támhle, ale tam je tma."

str. 30

Mouches volantes - drobné mušky v zorném poli

tinnitus - bzučení nebo jiný zvuk, který slyšíme v absolutním tichu

str. 34

Na smrtelné posteli si nechá mladá žena slíbit manželem, že se po její smrti už nikdy neožení. "Jestli svůj slib porušíš, budu se ti zjevovat a nedám ti spát." - Muž slib zpočátku dodržuje, ale po několika měsících pozná jinou ženou a zamiluje se do ní.

Brzy nato se mu začne každou noc zjevovat duch a vyčítat mu, že nedodržel, co slíbil. Muž ani jednou nezapochybuje o tom, že jde o ducha jeho ženy, protože duch nejenže ví všechno, co se přes den odehrává mezi snoubenci, ale zná i tajná mužova přání, jeho pocity, ví přesně, na co myslí. Protože už to dál nemůže vydržet, vyhledá zenového mistra a požádá ho o radu.

"Vaše první žena se stala duchem a dozví se všechno, co uděláte," odpoví mu mistr. "Cokoliv uděláte nebo řeknete, dokoliv darujete své milované, nic mu neunickne. Musí to být velmi moudrý duch. Vlastně by si zasloužil Váš obdiv. Až se Vám příště zjeví, uzavřete s ním obchod. Řekně te mu, že toho ví tolik, že před ním nic neutajíte a že uhodne-li otázku, kterou mu položíte, odvoláte své zásnuby a neoženíte se."

"Na co se ho mám ale zeptat?" zeptal se muž.

Mistr odvětil: "Naberte plnou hrst fazolových bobů a zeptejte se ho, kolik jich máte v dlani. Jestli vám to neřekne, poznáte, že jde jen o výtvor vaší fantazie a nebude vás víc rušit."

Když se duch příští noc zjevil, začal mu muž lichotit, řka, že určitě všechno ví.

"Samozřejmě," odvětil duch, "vždyť vím i to, že jsi dnes byl u zenového mistra."

"Když víš všechno," vyhrkl muž, "řekni mi, kolik fazolí mám v dlani."

A duch zmizel, aniž odpověděl na otázku.

(citát z Ross, Nancy Wilson (ed.): The subjugation of a Ghost. in: The world of Zen, Random House, New York 1960)

str. 36

Jeden muž každých deset minut tleskl rukama. Když se ho tázali, proč to dělá, odpověděl:

"Abych zaplašil slony."

"Slony? VždyŤ tu žádná nejsou!"

"Ne? Tak vidíte!"

str. 39

Stará panna, která bydlí u řeky, si stěžuje na policii, že se před jejím domem koupou nazí mladíci. Inspektor vyšle jednoho ze svých mužů, aby výrostky zahlnal kus po proudu, kde nejsou žádné domy. Na druhý den volá žena, že mladí muži jsou pořád ještě na dohled. Strážník je jde tedy poslat ještě o kus dál. Za několik dní na to přichází žena znovu a rozhořčuje se: "Ze střechy, když si na ně vezmu dalekohled, tak jsou vidět pořád."

Utopia = nikde

ja + nein = jain

str. 68

Nevážím si sám sebe.

Nemohu si vážit někoho, kdo si váží mne. Mohu si vážit jenom někoho, kdo si mne neváží.

Vážím si Jacka, protože si mne neváží.

Pohrdám Tomem, protože mnou nepohrdá.

Jenom člověk opovrženíhodný si může vážit takové opovrženíhodné bytosti, jako jsem já.

Nemohu milovat někoho, kým pohrdám.

Od té doby, co mám rád Jacka, nemůžu uvěřit, že mne má rád.

Jak mi to může dokázat?

(Laing, Ronald D.: Uzly. Něm. Knoten. Rowohlt, Reinbek 1972)

popisuje pět fází reakce na těžkou frustraci:

Fáze popření, hněvu, vyjednávání, deprese a fáze smíření.

čtverec není symterický:

L - 2 3

P - 0 1

L P - já, na boku je druhý hráč

Zážitek mimo tělo (str. 154):

Byl jsem velmi unaven, fyzicky vyčerpán, ale má mysl byla čilá. Lehl jsem si na postel, abych si pozdě odpoledne na chvíli odpočinul. Pocítil jsem v údech jakési divné bodání a pak jsem zaslechl bzučivý zvuk... Byl jsem si vědom jakéhosi tlaku kolem hlavy nebo v hlavě a pak jsem měl pocit, že putuji jakýmsi tmavým tunelem, velmi rychle... To skončilo a já se rozhlédl kolem sebe a zjistil, že jaksi pluji v ložnici několik stop vysoko ve vzduchu. Pohlédl jsem dolů a uveiděl pod sebo u své tělo. Z nějakého podivného důvodu mě obzvlášť zaujal jakýsi divný pavučinový vzor na stropě oblékárny ... Trochu mě to polekalo a přál jsem si vrátit se do svého tělo. Stáhlo mě to dolů jakoby po provaze nebo po niti a zdálo se mi, i když si tím nejsem jist, že jsem znovu vstoupil do svého těla hlavou. Lehce jsem sebou trhl a posadil jsem se. Bylo to zcela nečekané. Když jsem se vzpamatoval, prohlédl jsem si strop oblékárny.. Divný pavučinový vzor tam byl."

Novinky v medicíně č. 3, 1973, Avicenum, Praha

.m  Lída Beránková

Pro vytvoření přesnějších představ o tom, co je vlastně moje tělo, slouží jako významné bolestivé podněty. Dítě, i když už ovládá elementární prvky pohybu z místa na místo, stále si není dobře vědomo, že jeho ruka je jeho ruka a dokonce, když se např. spálí, dává najevo, že sice pociťuje bolest, ale tuto bolest nespojuje s podnětem, který zasáhl jeho ruku. Proto se tak často stává, že dítě opakuje pohyb, který vedl ke spálení do té doby, než se vytvoří pevné spojení mezi pocitem bolesti a příslušným pohybem ruky. Toto spojení pak přispívá k uvědomění si, že ruka je součástí vlastního těla. Totéž se týká např. i velice častého jevu, kdy dítě tluče ručičkama do podložky až do pocitu bolesti a přitom si není vědomo, že bolest je způsobena právě touto aktivitou a že pramení v rukou, které se střetávají s tvrdou podložkou.

Z aspektu reorií učení se Eysenck pokusil vyložit i některé další pojmy z tohoto okruhu, totiž "pocit viny" a "odolání pokušení"; vychází při tom z interpretace pokusů, které prováděl R.L. Solomon (1954). V těchto pokusech byly štěněti předloženy dvě misky, přičemž v jedné byla jeho oblíbená potrava, v druhé neoblíbená. Jakmile se štěně vrhlo k misce s oblíbenou potravou, dostalo se mu lehkého plácnutí; nebránilo se mu však v konsumaci neoblíbenéího pokrmu. Po několikerémm opakování této situace štěně pak běželo vždy ihned k misce s méně oblíbenou potravou. Další fáze pokusu spočívala v tom, že značně vyhladovělé štěně bylo vpuštěno do místnosti, v níž se nacházely obě misky s pokrmy, aniž experimentátor byl přítomen; v této situaci stětě konsumovalo nejprve neoblíbenou potravu. Při provádění pokusů tohoto druhu s větším počtem štěňat, bylo možno pozorovat, že některá štěňata poté kňučela, jiná obcházela misku s oblíbenou potravou apod. Eysenck interpretuje tuto fázi jako "odolávání pokušení"; u různých štěňat trvala různě dlouho (od 6 minut do 16 dní). V provedeném pokusu spatřuje Eysenck názornou demonstraci postupu, jímž lze mechanismem podmiňování a za použití "trestání" vytvářet "svědomí". Další Solomonovy pokusy pak podle Eysencka demonstrují diferenciaci svědomí na již zmíněné odolávání pokušení a tzv. "podit viny". Kriteriem této diferenciace se stává zmíněný již zákon časové konsekvvence. Nastane-li potrestání rychle, tj. ještě před tím než štěné mohlo začít konsumovat oblíbený pokrm, vypracuje se opakováním podmíněná reakce shora popsaná, kterou lze interpretovat jako "odolávání pokušení". Jestliže dojde k potrestání opožděné, vypracuje se podmíněná emocionální reakce strachu, kterou je možno interpretovat jako " pocit viny po provedeném činu."

Podle Eysenca není ovšem nezbytné pracovat při " vytváření svědomí" jen s negativním podmiňováním, tj. s trestem. Je možno právě tak použít podmiňování pozitivního, tj. odměny, která ovšem musí následovat bezprostředně za jednáním.

in Psychologia a pastoracia, zborník přednášok, Dolný Smokovec 1990, Edicia Špirála, Bratislava, 1991

V roce 1987 na požádání banskobystrického biskupa Mons. J. Ferance se realizoval psychologický výzkum s posluchači Teologické fakulty v Bratislavě v rámci banskobystrické diecéze. Do výzkumu bylo zapojeno 31 posluchačů ze všech ročníků.

35 podnětových slov typu: láska a oběť pro druhé, poslušnost, kněžství, celibát, manželství, sexualita, modlidba, bolest, smrt, spolužák, peníze ap. a 16 substantiv.

Metodickou pomůckou byl Doležalův test sémantického výběru z roku 1972

Zjišťoval se potenciál podnětových slov v dimenzi radost, lhostejnost, ambivalence (neurčitost, nerozhodnost), strach.

Čs. psychologie č.1, 1991, roč. XXXV

. má jej Karel Hájek

str. 68 : První skupinu tvořili jedinci, u nichž byl zjištěn velký rozdíl mezi "reálným já" a "ideálním já". Ve druhé skupině byly zařazeny osoby neprojevující napětí v pojetí vlastní hodnoty. Empirická data ukázala u první skupiny výrazně nižší úroveň percepční citlivosti k potřebám druhých i nižší schopnost plánování aktivity v zájmu druhých. Polovina sledovaných osob z každé skupiny pak byla vystavena experimentálnímu působení (Získávaly pozitivní posílení vztahující se k pocitu vlastní hodnoty). V první skupině bylo zjištěno zvýšení percepční citlivosti u osob vystavených danému experimentálnímu působení, zatím co u druhé skupiny nemělo toto působení výraznější vliv.

Empirická data stvrzují existenci brzdícího vlivu koncentrace pozornosti na sebe na schopnost všímat si potřeb druhých.

Den Versuchtieren (Schimpansen) wurden Hände und Füsse mit Papphüllen bedeckt. Abgesehen davon, wurden sie normal aufgezogen bis zum Alter 2 1/2 Jahren (das entspricht beim Menschen einem Alter von ungefähr 3 1/2 bis 4 Jahren). Wird ein normales Tier an irgendeiner stelle in die Haut gekniffen, so wird es sofort dorthin greifen und dem Kneifen ein Ende bereiten, nicht so dieses Versuchtier. Es macht unsichere und ungenaue Bewegungen; es muss anscheinend suchen, bevor es die richtige Stele findet. Dabei konnte eine weitere, äusserst interessante Beobachtung gemacht werden. Um sicherzugehen, dass sich die Tiere auch bemühen, die Stelle, an der sie gereizt werden, so rasch wie möglich zu finden, werden sie mit einer Nadel gestochen. Jedes normale Tier reagiert wild auf einen sochen Nadelstich und unternimmt alles, um den schmerzbereitenden Gegenstand loszuwerden. Das Versuchtier hingegen liess nicht erkennen, ob es den Nadel stich als schmerzhaft oder nur als störend empfand; es benahm sich vielmehr so, als handle es sich dabei eher um eine angenehme als eine unangenehme situation. ...Es kann schon jetzt kein Zweifel darüber bestehen, dass die teilweise Beschränkung der taktilen Erfahrung, die in diesem Experiment möglich war, später zu einem stark abnormen Verhlaten führt.

Zuerst wenden wir uns dem Sehen zu: Es gibt eine Anzahl klinischer Berichte über Kindern, die mit einem grauen Star, also blind, geboren wurden, aber später als Jungendliche oder Erwachsene durch eine Operation von diesem Leiden befreit werden konnten. Dabei ist es nun überaus interesant, dass diese Leute sehr rasch Farben erkennen lernen, es aber nur zu einer schwachen Andeutung einer Formwahrnehmung bringen. Es dauert Monate, bis sie ein Dreieck oder ein Quadrat so wie Normalsichtige sehen können, und sie erreichen in bezug auf Formwahrnehmung nie das Niveau derjenigen, die von Kindheit sehen konnten. Ein Mädchen, das, als es noch blind war, die Matura mit ausgezeichnetem Erfolg bestand - damit also bewies, dass es eine überdurchschnittliche Inteligenz und Lernfähigkeit hatte - lernte nie mehr als drei Personen visuell zu erkennen. Zwei Psychologen, die das Mädchen während eines Monats täglig sah, lernte es nie nach ihrem Aussehen zu unterscheiden. Die Wirkung der frühen Erfahrung auf die visuelle Wahrnehmung normaler Individuen konnte erst entdeckt werden, als man feststelte, wie andersartig Leute sehen, die blind geboren wurden und erst später ihr Augenlicht erlangten.

"Při dlouhodobém sledování rozvedených dvojic, které provedl náš tým v sedmdesátých letech, říkaly často rozvedené ženy až překvapivě otevřeně, že po nějaké době v druhém manželství objevily na svém partnerovi podobné chyby, jako měl jejich první partner. Říkaly, že kdyby měly v minulosti, kdy se poprvé rozváděly, ten rozum a ty zkušenosti, které mají nyní, že by prvému manželovi leccos odpustily a že vlastně, ze současného hlediska posuzováno, nemuselo k rozvodu vůbec dojít. Docházely k závěru, že zatímco prvé manželství vznikalo spontánně, naplněno četnými emocemi a hlubokým zamilováním, druhé manželství je spojeno především s racionálními úvahami, které se týkají udržení základní funkcí rodiny." str. 159, Z. Dytrych

pojem hamburského sexuologa Hans Giese 1962

Čím větší bída, tím méně dětí si může člověk dovolit.

Čím větší vzdělání a inteligence, tím menší životní spokojenost. (Šťastní blázni) (ale naopak vyšší inteligence větší neurozy)

Mlčení znamená souhlas.

str. 144 - 145

Die mögliche Diskrepanz zwischen rechtlichem und sittlichem Bereich

In der Ehepastoral begegnet man durchaus auch Fällen, in denen der rechtliche und der sittliche Bereich weit auseinanderklaffen, wo z. B. kein Rechtsanspruch angemeldet werden kann, dafür aber doch inzwischen gewachsene sittliche Verpflichtungen wahrzunehmen sind. Ein Beispiel: Franz K., ein "Taufschein-Katholik", und Barbara S., eine gläubige evangelische Christin, heiraten vor dem evangelischen Pfarrer. Aus ihrer Ehe stammen zwei Kinder. Während der ersten fünf Jahre geht das Ehe- und Familienleben einigermaßen gut. Im Zusammenhang mit einer beruflichen Veränderung des Mannes entwickelt sich jedoch eine tiefgreifende Krise. Der Mann lernt ein unverheiratetes katholisches Mädchen kennen. Aus dieser Bekanntschaft entwickelt sich ein geschlechtliches Verhältnis, welches den bereits bestehenden Bruch der ersten Ehe endgültig zu besiegeln scheint. Sein Entschluß, die erste Ehe aufzugeben und neu zu heiraten, wird schließlich dadurch ausgelöst, daß er von seiner neuen Partnerin erfährt, daß ja seine evangelisch geschlossene Ehe für ihn als Katholiken gar keine kirchenrechtlich gültige Ehe darstellt und er sich "ohne weiteres" scheiden und nochmals kirchlich - in diesem Fall katholisch - trauen lassen kann. - Ohne in diesem Zusammenhang auf die Problematik der bestehenden Formpflicht für die Eheschließung eines katholischen Christen einzugehen, müßte man doch zu einer derartigen "Praxis", die nur den kirchenrechtlichen Aspekt der Gültigkeit einer Ehe-in Betracht zieht, schwerste Bedenken anmelden. Mag die erste Ehe auch aufgrund des Formmangels kirchenrechtlich nicht gültig sein, so wurde das eheliche Treueversprechen von beiden Partnern doch in ernstgemeinter Weise gegeben. Die darauf gründende und daraus gewachsene Ehe- und Familiengemeinschaft hat inzwischen sittliche Verpflichtungen mit sich gebracht, denen sich der betreffende Mann nicht einfach unter Berufung auf eine "kirchenrechtliche Formpflicht" im Nachhinein entziehen kann.

Ähnlich können sich aus einer Zweitehe, die ein Geschiedener eingeht und die ihm menschlich besser gelingt als die erste Ehe, im Verlauf der Zeit sittliche naturrechtliche Verpflichtungen ergeben, die es den Betroffenen nicht so einfachhin möglich machen, aufgrund der kirchenrechtlichen Ungültigkeit ihrer Zweitehe einfachhin wieder auseinanderzugehen - besonders wird dies der Fall sein, wenn aus einer solchen Ehe Kinder hervorgegangen sind, die es zu versorgen und zu erziehen gilt. Hier können durchaus sittliche Verpflichtungen und menschliche Bindungen wachsen, die nicht abgeschoben werden dürfen. Unter diesen Gesichtspunkten erscheint es auch nicht mehr als angängig, eine bloß bürgerlich geschlossene, aber kirchlich ungültige Ehe eines Katholiken einfachhin mit einem Konkubinat gleichzusetzen.

Eine Diskrepanz zwischen rechtlichem und sittlichem Bereich kann auch in der Weise vorliegen, daß ein Eheabschluß aufgrund schwerwiegender Mängel tatsächlich nicht gültig zustande kam und die Betroffenen allein darum wissen, daß aber im rechtlichen Bereich der Beweis der Ungültigkeit - etwa mangels Zeugen nicht in ausreichender Weise erbracht werden kann. In derartigen Zweifelsfällen plädiert das Kirchenrecht (can.1014) grundsätzlich für die Gültigkeit der Ehe, bis das Gegenteil bewiesen wird. In einem solchen Fall wird man den beiden in Wirklichkeit nicht ehelich gebundenen Partnern das Recht auf eine (neue) Ehe nicht absprechen können. ...

Axiomatizace morálky: Germain Grisez (US), John Finnis (Oxford)

David Wulff: The psychology of Religion

(str. 154) Sv. Tomáš Akvinský ve 13,století píše: "Dojde-li někdo k názoru, že Kristus neno Bůh a člověk, nesmí vyznávat víru v Krista. Jinak hřeší proti svému svědomí." Jak to? Křesťan se musí nechat vést svým svědomím, i když se jeho svědommí mýlí. Svatý Tomáš vychází z předpokladu, že tento křesťan výžně hledal pravdu křesťanského Vyznání víry. Musí se tedy řídit svým svědomím, tzn. jednat podle svého nejlepšího věcdomí a svědomí, dokud nedospěje k jinému názoru. Druzí musí jeho rozhodnutí respektovat. Nelze nikoho nutit, aby jednal proti svému svědomí. Nadruhé straně je respekt k svědomí, které je bez vlastní viny bludné, možný jen tehdy, pokud neohrožuje obecné blaho.

str. 15

symbol řecky příslušný kus, který zapadá do celku:

Vyznání víry - Symbolum

Zvon Praha 1994

str. 20

V kánonu §751 se říká: "Bludem se nazývá tvrdošíjné popírání některé pravdy, kterou je nutno věřit vírou božskou a katolickou, nebo tvrdošíjné pochybování o ní po příjetí křtu."

Pokud se týká sankcí, pak zákon 1364 stanoví, že bludař - stejně jako odpadlík a rozkolník- propadá exkomunikaci latae sententiae.

str. 50

Morální shoda nemá podle klasického pojetí koncilu charakter hlasování, ale svědectví.

"Znám biskupy, kteří mezi čtyřma očima přinávají, že by se rozhodli jinak než při hlasování na konferenci, kdyby museli rozhodovat sami. Akceptování skupinového talku zde bylo výsledkem obav, aby se na ně nehledělo jako na někoho, kdy "kazí hru", na někoho, kdo je " zpozdilý" nebo "málo otevřený".

"... v průběhu druhého zasedání roku 1963. Shromážděnýích v aule se účastnilo v průměru 2135 biskupů. Z nich zasáhlo svými připomínkami do debaty jen něco m,álo přes 200, tedy zhruba 10%. Ostatních 90% nepromluvilo nikdy a omezilo se pouze na poslouchání a hlasování."

"1) Je to předně hluboké přesvědčení, že člověk je nejen nejvyšším tvorem ve viditelněm světě, ale že je osobou, to je nanahraditelnou, nezaměnitelnou, jedinčečnou bytostí.

2) Druhou jistotou, na níž stojí evropský životní styl, je přesvědčení, že viditelný a hmotný svět, do něhož jsme se zrodili a v němž žijeme a tvoříme své osudy, se nedá obejít nebo jaksi opominout a přeskočit. Patří nerozlučně k nám a my patříme do něho. Nehotový, ale skutečný svět věcí je plný možností.

3) Třetím znakem je tragický pocit života. My jsme se svvětem svázáni a neseme za něj odpovědnost, kterou nelze setřást nebo se z ní vysvléci tak, jako se nemůžeme vysvléci ze své vlastní kůže."

Omne factum preasumitur rite factum, donec contrarium probetur. -

Tzn. Je-li jisté, že čin spáchal, předpokládá se, že je vinný, tj. čin byl vykonán vědomě a dobrovolně (příčetně), pokud se nedokáže opak. Jakési pokračování preasumpce neviny v soudnictví

Například Kán. 1060 - Právo zvýhodňuje manželství, a proto při pochybnosti se považuje manželství za platné, dokud se nedokáže opak.

Dogma (článek víry) je pravda zjevená a od Církve k věření předložená, ať již řádným učitelským úřadem nebo slavnostním prohlášením. Merell (1963)

sv. Tomáše Akvinského (S. th. 2. II. qu. 162, a. 1): "Pýcha sluje odtud, že někdo vůlí tíhne nad to, co je. ,... Správný rozum totiž jedná tak, že vůle každého se nese k tomu, co je mu přiměřené."

(S. th. I qu. 18 a. 3): "... Některá se nazývají živými, pokud jsou činná sama ze sebe, a ne jako pohybovaná od jiných, čím dokonaleji to některému přísluší, tím dokonaleji se v něm shledává život."

Katechismus (1995):

• §1835 Moudrost uzpůsobuje praktický rozum k tomu, aby za všech okolností rozeznával naše pravé dobro a volil přiměřené prostředky k jeho konání.
• §1731 Svoboda je mohutnost, zakořeněná v rozumu a ve vůli jednat nebo nejednat, udělat to či ono a tak sama od sebe konat vědomé skutky. Díky svobodné vůli rozhoduje každý sám o sobě.

Křižácké výpravy S.Th. 2 II a str.90

Používání opiátů při umírajících Přísloví 31,6