Je komunismus omyl nebo lež?

Jeroným Klimeš 1989

 

Poznámka: tento text vznikl zřejmě těsně po revoluci.

 

V pluralitním systému má každá strana svůj charakter a na tomto základě rozpracovává podrobný program na každé volební období. Tedy i u komunistické strany je nejdůležitější její poslání, které se odvozuje z marxisticko - leninského (ML) učení. Cílem tohoto učení je prý komunismus, tj. šťastná společnost. K tomuto účelu bylo nutno získat stání moc. A skrze mocenský aparát přeměnit společnost a každého člověka.

Myšlenka, že je možno napravit jednotlivce skrze moc státu, vychází z analogie člověka a společnosti. Tak jako člověk potlačuje své špatné myšlenky silou vůle, (např. chuť něco ukrást), tak společnost potlačuje tyto jevy skrze zákony a justici. Každá podobnost však v něčem kulhá. To se ukáže, budeme-li vést tuto myšlenku do důsledků: Tím, že člověk potlačuje své špatné náklonnosti, upírá jim právo na realizaci, na existenci. Státní moc dělá to samé tím, že rozdělí společnost na dvě části - dobrou a zlou - to má odpodat dobrým a špatným náklonnostem člověka. Avšak zde je každém zřejmé, že vládnoucí třída nemůže být tou špatnou. To je možno ilustrovat na ML definici práva: Právo je vůle vládnoucí třídy povýšená na zákon. Špatnou skupinou budou samozřejmě všichni ostatní, odporující nějak vládnoucí třídě. Ale nebudou špatní proto, že se mezi ně řadí i zločinci, nebo, že jsou v menšině - mohou být v naprosté většině, ale jelikož nevyhojují vládnoucí třídě, musí být špatní. A státní moc jim upírá právo na realizaci, extrémně i na existenci, protože nemají pro ni žádnou cenu, brání v dosažení cíle. Z tohoto vyplývá tak kruté a zrůdné zacházení s nepohodlnými lidmi" Stalinovy genocidy, masakr 17.11.89, zacházení s politickými vězni, persekuce věřících atd. Neúcta k jednotlivci je jeden ze základních, ale nutně vznikajících rozporů mezi slovy a skutky komunistických stran.

Napravovat společnost pomocí mocenského aparátu sice není cílem samo o sobě, ale prostředkem, který sám vyžaduje pro své uskutečnění pomocné metody. Ale tyto metody se nemusí shodovat s obecnou morálkou, protože jejich cílem není obecná mravnost, ale dosažení a udržení moci. Tím se vysvětluje, jak je možno, že kodex budovatele komunismu je pln vznešených ideálů, ale KS sahá k jakýmkoliv prostředkům, aby dosáhla svého cíle. Její důsledný centralismus umožňuje, že může navenek zcela opustit svoji bývalou ideologii: zruší svoji vedoucí úlohu, ztotožní se s požadavky OF ap. A tak dovolí řadovým členům proniknout do nejrozmanitějších sfér veřejného života, čímž ská vše pod kontrolu. Tito lidé pak chtě - nechtě sabotují, přesně podle instrukcí KS. Ideologicky je tato parazitická vlastnost zakotvena v požadavku"stranickosti veškerého jednání". Žádný čin není indiferentní, vše má politický charakter. Proto člověk musel být napřed straník a pak mohl být odborníkem (měl-li na to). A takto KS jako plíseň rozežere celou společnost.

V ML se využívá přirozené touhy po spravedlivé společnosti i získání moci. ALE i terorista využívá přirozené touhy lidí po životě, aby dosáhl svých vlastních zájmů! Ukázalo se totiž, že moc, kterou žádá ML, nevede ke šťastné společnosti, nýbrž k zotročení. Tato nedomyšlenost teorie je největší vadou ML učení. Vidíme, že dnešní krize KSČ a celého socialistického tábora není nahodilá, ale nutná. Vyplývající zákonitě ze snahy skrze mocenský aparát napravit společnost. Někdo by mohl říci, že stačí odstranit tento požadavek z ML učení. Avšak pak už by to nebylo ML učení, ale obecný humanismus nebo křesťanství, které usiluje nejdřív napravit jednotlivce, a lepší jednotlivci budou tvořit lepší společnost. Tento postup je rozhodně realističtější než opačný, třebaže není politický.

Cílem úvahy je vědomí, že se nesmíme sloučit s KSČ. Neboť i když nyní hlásá téměř stejné požadavky, sleduje jimi jiné cíle, totiž svoji moc. Závěrem odpovídáme na první otázku: je komunismus OMYL nebo LEŽ? U někoho omyl, u někoho lež!