Povídka ze deset bodů z deseti

Douglas N. Adams (12 let), Brentwood, Essex

"'Ztráty a nálezy londýnského Dopravního podniku', to je ono," pravil sám sobě jistý pan Smith při pohledu na příslušné okénko. Když chtěl vejít, zakopl o nízký schod a málem proletěl skleněnými dveřmi.

"To je ale opravdu nebezpečné, musím na to pamatovat, až budu odcházet," zamumlal.

"Přejete si?" zeptal se úředník velící ztrátám a nálezům.

"Ano, včera jsem něco zapomněl v autobuse číslo 86."

"A co to bylo?" zeptal se úředník.

"Na to si bohužel nemohu vzpomenout," odpověděl pan Smith.

"V tom případě vám ovšem nemohu pomoci, " namítl zaskočený úředník.

"Našlo se v tom autobuse něco?" zajímal se pan Smith.

"Bohužel ne. Copak si nepamatujete vůbec nic, co se týká té věci?" vyptával se úředník v zoufalé snaze být užitečný.

"Ale ano, vzpomínám si, že to bylo velice špatné, ať už to bylo cokoli."

"Nic jiného?"

"Ale ano, teď když to říkáte, napadá mě, že to připomínalo řešeto," řekl pan Smith, opřel se lokty o vyleštěný pult a složil bradu na ruce. Vzápětí se jeho brada střetla s vyleštěným pultem. Ale než mu ochotný úředník stačil pomoci se zvednout, triumfálně vyskočil.

"Děkuji vám," zahlaholil.

"Za co?" podivil se úředník.

"Už jsem to našel," hlásil pan Smith.

"Co že jste našel?"

"Svou paměť!" oznámil pan Smith, otočil se na podpatku, zakopl o schod a proletěl prosklenými dveřmi.