Kalousek zradil. Setněte mu hlavu!

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2006

Naše politická scéna nás překvapuje každým dnem. Někdy příjemně, někdy nepříjemně. Po patových volbách začala naše politická scéna připomínat skupinový sex - každý s každým, až se z toho voličům zvedal žaludek. Ne příliš dobrovolný odchod Kalouska z vedení KDU-ČSL je překvapením. Rozhodně se nepovažuji za kritika lidovců, ale přesto mám pocit, že v obecném povědomí nejsou již od dob Josefa Luxe považováni za stranu, která je schopna se držet nějakých zásad. Tím spíš je tento počin lidovců sympatický, protože je nejvýraznější záblesk zásadovosti, který jsme za posledních pár měsíců mezi politiky viděli.

Jako psychologa mě ale více ještě více fascinuje jiný jev. Proč členy strany tak pobouřily "zásnuby" Kalouska s Paroubkem? Lidovci jako strana přece byli již za minulého režimu. I po revoluci seděli v každé vládě až na jednu. Proč by jim najednou mělo vadit spolčování s ČSSD? Jaký psychologický mechanismus vysvětluje tuto nebývale silnou reakci z krajů, od řadových členů strany? Kdyby lidovci byli skutečně prodejní a šlo jim jen o to, aby byli ve vládě, tak by měli Kalouskovu kroku spíše tleskat. Tady něco nehraje. Chování lidovců není vysvětlitelné běžnými schématy.

Lide zřejmě vyžadují od Kalouska, aby jeho zásady v čase byly stabilní a aby neměnil kabát přes noc. I když lidovečtí voliči jsou ochotni tolerovat postupný vývoj v čase, nejsou schopni tolerovat Kalouskovo salto mortale, kdy se najednou vytasil se vstřícnými postoji vůči podpoře komunistů, ač před volbami sršel antikomunismem jak vánoční prskavka. Důležitá tedy nebyla ani tak změna postojů, jako její rychlost.

Kde se však bere tato averze k rychlým změnám postojů? Proč lidem tak vadí? Evoluční teorie by za tímto jevem zřejmě hledaly tzv. kontrolní funkce skupiny. Výzkumy s modelováním populací totiž ukázaly, že stabilita skupiny je podmíněná tím, že musí trestat jedince, kteří porušují pravidla, tj. zločince, psychopaty, zrádce ap. To však samo o sobě nestačí. Je třeba více - skupina musí trestat i ty jedince, kteří zločince netrestají, a svou pasivitou či nezájmem je tolerují.

S touto kontrolní a trestající funkcí souvisí i důraz na stabilitu a předvídatelnost v čase. Bezcharakterní jedinci, kteří rychle mění názory zpravidla, tak činí velice často ve svůj prospěch a na cizí úkor. Tedy skupinová kontrolní funkce se obrací i proti těm, kteří jen rychle mění názory a postoje.

Důvod, proč lidovci uťali Kalouskovi hlavu, zřejmě souvisí s tím, že příliš rychle změnil postoje. Kdyby však stejný postoj přinesl někdo, od koho se to spíše očekává, např. Svoboda, tak ty samé nabídky ke spolupráci s ČSSD by byly zřejmě mnohem přijatelnější. Člověk může mít jiné názory - víc nebezpečný je však ten, který je příliš lehce mění.

Tento zajímavý úkaz naší naznačuje, že kontrolní funkce skupiny běží jaksi samovolně a přirozeně odfiltrovávají jedince, kteří jsou podezřelí tím, že by mohli zneužít situace ve svůj prospěch. Zkrátka asi se to lidem v jejich evoluční historii vyplácelo.