VyVolení - tři falešní hráči

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2005

"Chléb a hry" bylo heslo úpadkových římských císařů. Reality show mají s gladiátorskými hrami společné to, že diváci mají osud účinkujících v ruce. Otočený palec nahoru či dolu rozhodoval o životě a smrti, stejně tak dnes sms rozhodují o tom, kdo získá milióny a slávu. Reportéři to též divákům neustále opakují: Máte moc nad jejich životem! Mají však pravdu? Kdo koho v této hře ovládá?

Houpající kamera, živá gesta a dynamická mluva navozují pocit omámení, silných zážitků, které všechny zúčastněné strany pohltí. Všimněte si, že stejného blikajícího pozlátka využívají všechna návyková prostředí - kasina či hrací automaty. Jsou to stimulační prostředky, které mají za cíl navodit extrémní vzrušení. I hraný sex zde lidi nesbližuje, ale naopak má jen vyhecovat. Je to sex exhibicionistický a voyeurský. Extrémní vzrušení je sice krátkodobé, ale přesto na chvíli zatlačí do pozadí vlastní problémy, zbaví úzkosti, nudy, pocitu prázdného života, který je typický pro moderní společnost.

Vědět a znát, jak žijí druzí lidé, je přirozená lidská zvědavost. Ale reality show ji uspokojují klamně, protože neuvidíme, jak lidé žijí, ale jak soutěží o diváckou přízeň. Celá hra je ale soupeření ne dvou, ale tří stran:

První strana, účinkující, usilují o přízeň publika a tak chtějí pro sebe získat 11 miliónů. Někteří pro vizi výhry udělají mnohé proti svému přesvědčení, co si pak budou vyčítat, pokud nevyhrají. I hlavní výhra je taková, že obrátí život vítěze hlavou dolů. Přijde o stávající kamarády, způsob života. Lidé se budou dělit na ty, kteří mu závidí, a ty, který jím tak trochu pohrdají. Je otázka, zda je o co stát.

Druhou stranou jsou diváci. Ti investují peníze do odesílání sms a čas do sledování reklam, což přináší pocit sounáležitosti s některým z účinkujících. Tato sounáležitost je velmi plytká, protože víceméně skončí spolu se soutěží. Možná, že chybějící skutečný cit ve vlastním životě, nahrazují hranými city těch, se kterými se identifikovali. Stejně jako cena losu je ve skutečnosti cenou za vzrušení, které prožíváme při seškrabávání jeho políček, tak i zde si diváci kupují vzrušení tím, že odešlou sms někomu, kdo možná vyhraje. Místo toho, aby řešili například své neuspokojivé rodinné vztahy, investují čas a námahu do sledování soutěže, která osobní intimitu jen předstírá.

Třetí soupeřící stranou je televizní režie. Ta potřebuje vyhecovat jak diváky, tak účinkující, aby se jí se ziskem vrátila její mnohamiliónová investice. Jen ona má kompletní materiál. Účelově pak vybírá záběry, o kterých předpokládá, že je jsou divácky nejatraktivnější, a přinesou nejvíce sms hlasů a nevyšší sledovanost doprovodných reklam. Tedy zdaleka nejde o to zachytit, jak se přirozeně vyvíjí vztahy v uzavřené skupině a jaké strategie jsou nejlepší pro dlouhodobé přežití takové skupiny. Naopak cílem je navodit maximální stres jak u účinkujících, tak u diváků, aby se spustily krizové emoce, které jinak lidé skrývají.

VyVolení je tedy poněkud nefér hra tří stran, kde hráči příliš netuší, co vše mohou ztratit.

Jak poznáme, že jsme na hře závislí? (Rámeček)

Nejlepší obranou vůči reklamě a manipulaci je a vždy byl zdravý rozum. Čím méně sms odešleme, čím méně do hry investujeme, tím méně na ní budeme závislí. Avšak můžeme zjistit, že nás tento zdravý, pragmatický rozum opouští, že nás fascinuje, že uvidíme lidi v různých intimních situacích brečet, ztrácet nervy, hádat se, souložit atd. Stejně tak se můžeme do některého z účastníků zamilovat a mít pocit, že zrovna on/a je pro nás ten pravý/á. Co s touto fascinující přitažlivostí, která může být i proti naší vůli?

Taková fascinace je totiž jen zrcadlo našeho neuspokojeného života. Například lidé, kteří sami nemají velké potěšení z vlastního sexu, rádi občas pozorují vášnivý sex druhých, protože tak překonávají vlastní neuspokojení. Stejně tak může sex záplatovat pocity samoty a prázdna. Fascinace soukromím druhých lidí a potřeba znát intimní detaily jejich života, pak může souviset s potřebou je ovládat a sklony k manipulaci. Je známo, že manipulující, čím víc si chtějí druhé lidi udržet ve svém vlivu, tím více je odhání, a tak trpí samotou. Těmi, které ovládají, pak pohrdají a neváží si jich. Překonáním sklonů k manipulaci a k vyčítání je možno navodit mezilidskou blízkost, takže budeme mnohem lépe obeznámeni s nitrem našich blízkých a nebudeme mít tak vykvetlou potřebu sledovat nitro druhých lidí.

Podobně můžeme zjistit, že nás chování účastníků pobuřuje, že máme sklon je na jednu stranu pozorovat, ale pak o to víc kritizovat. To je nepřímý projev psychických obran. Zdravý postoj k reality show je lhostejný, nevzrušený nezájem, eventuálně mírná zvědavost, kterou snadno přehluší jiné podněty. Pokud nás sledování reality show intenzivně přitahuje, že si na něm lidově řečeno "ulítáváme", pak je na místě si položit otázku, co je zdrojem neuspokojení v našem životě.