Nelíbí se vám konfliktní prezident?
Počítejte s tím, že příští nebude lepší

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D.

2016-08-26

Výsledky minulých presidentských voleb byly pro mnoho lidí velkým zklamáním. Jak se blíží další volby v roce 2018, řada lidí začíná uvažovat, kdo bude dalším prezidentem a jak to udělat, aby to byla osobnost přijatelná pro co nejširší část voličů. Vznikají dokonce výzvy a různé petice. Ale veřejnost by si spíš měla uvědomit, že prezidenta přijatelného pro co největší část populace nelze vybrat tím volebním systémem, podle kterého se volil stávající president. Ten je totiž nastaven tak, aby vybíral vyhraněné a konfliktní extrémisty.

Stávající situaci můžeme připodobnit staviteli, který potřebuje jemný písek, ale má jen síto s velkými oky. Velké síto zachytí jen velké kameny. Stavitel může demonstrovat i psát petice za jemný písek, ale co naplat? Ze síta mu vypadnou jen velké kameny. Volební systém je takové síto a podle toho, jak je nastaven, vybírá buď kompromisní, sjednocující osobnosti, nebo výrazné osobnosti, které společnost polarizují. Výrazné osobnosti sice mívají hodně příznivců, ale skoro stejný počet odpůrců. Jejich působení je vždy konfliktní. Národ spíše štěpí než spojují.

Inspirace pro presidentský volební systém - pořadové testy

Inspiraci pro nový volební systém můžeme nalézt v psychometrii, tedy psychologické disciplíně, která nám říká, jak správně sestavit dotazníky a vhodně položit otázku, abychom dostali odpověď na to, co nás zajímá. Ukažme si to na jednoduchém příkladu. Pokud před svatební hostinou uvažujete o nějakém universálním pohoštění, tak se nemůžete zeptat lidí, co mají nejraději. Polovina vám totiž řekne, že česnek, cibuli a dršťkovou. Jenže to samé druhá polovina rozhodně nechce. Když v podobných případech má psycholog najít jídlo, které bude přijatelné pro většinu, pak využije tzv. pořadové testy. Ty většinou začínají instrukcí: "Seřaďte kandidáty od nejpřijatelnějšího po nejméně přijatelného." Tuto metodu vymyslel už v roce 1770 Jean Charles de Borda, proto se jí říká Bordův volební systém. Jak by to tedy mělo prakticky vypadat u prezidentských voleb?

Dáte si raději vývar nebo dršťkovou?

Voliči by měli vybrat a za sebe seřadit kolik chtějí kandidátů. Kdyby bylo na výběr třeba z 10 kandidátů, pak ten, kterého by volič dal na první místo, aby dostal 10 bodů, druhý 9, třetí 8 atd. Neuvedení kandidáti nedostanou žádný bod. Vítěz voleb by byl ten, který by získal nejvíce bodů. V praxi to funguje tak, že na prvních a zároveň posledních místech se nejčastěji objevují osobnosti, které polarizují národ. Těmi v minulých presidentských volbách byli Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg, ale na druhých a dalších místech se objevují kompromisní osobnosti. Například představme si, že máme čtyři kandidáty a pět voličů, kde každý vybral a seřadil tři čtyři kandidáty. Pak by výslednice vypadala následovně:

Polarizující kandidáti stojí v seznamech voličů zpravidla na opačných pólech, popřípadě volič neoblíbeného kandidáta zcela vypustí. Volby nakonec vyhrává nějaký kandidát z druhého třetího místa. V této ukázce by to byl Fischer (14 bodů). I když nikdy nebyl na prvním místě, tak by jeho zvolení bylo přijatelným kompromisem prakticky pro většinu voličů, neb každý volič ho měl na druhém až třetím místě. Je to jako, když při svatební hostině nedostanete svou oblíbenou dršťkovou, ale osvědčený kuřecí vývar s nudlemi.

Navrhovaného volební systém vyrovnává šance kandidátů, takže má schopnost zvolit za prezidenta v českém prostředí i ženu, což je jinak asi jen teoretická možnost. Každopádně tento systém je možno doporučit vždy když vyžadujeme široký konsensus, například při volbě představeného nějaké komunity, od kterého očekáváme, že bude kolektiv stmelovat a ne rozvracet.

Volební technikálie

Pořadové testy jsou těžší na vyhodnocení. Pochopitelně - přeci jen měří předivo jemnějších vztahů. Každopádně jednoduchost vyhodnocení je kruciální pro realizování celostátních voleb. Zde bychom se mohli inspirovat dětskými nalepovacími knihami.

Každý volič by dostal volební arch a k němu list se samolepkami kandidátů. U každého jména by byl čárový kód, stejně tak by byly čárové kódy na nevyplněném volebním archu. Volič by nalepil své kandidáty pod sebe sebe. Při vyhodnocení by se volební lístek projel běžnou čtečkou čárového kódu a do počítače by se uložila volená sekvence kandidátů, včetně případně nevyplněných pozic. Volební kontrola by udělala totéž, a pokud by se sekvence lišily, překontroloval by se lístek zrakem, například volební lístek se může porovnat, jak se shoduje s ilustrací, kterou podle nasnímané předlohy vytvořil počítač na obrazovce. Nestrhnutelné nálepky zaručí, že každý kandidát bude jen jednou a že na každé řádce může být nanejvýš jeden kandidát. Nalepovací štítky by mohly vypadat takto:

č. 1 - Zuzana Roithová

č. 2 - Jan Fischer

Lepení samolepek do knihy zvládají děti i v šesti letech, takže je to dovednost vyžadující odhadem IQ 70, což je hranice mentální retardace. Tedy pro normálního voliče to nemůže být problém. Čtečka čárového kódu je běžná pakatelní záležitost a vizuální kontrola je vždy možná a snadná.

Za partnerské debakly často nemůže to, jak se dotyčný ve vztahu chová, ale podle jakého klíče si opakovaně vybírá partnery. U presidentských voleb je to stejné. V České republice existuje mnoho osobností, které by byly vynikajícími a representativními presidenty, proto je otázkou, proč máme lpět na volebním systému, o kterém už dnes bezpečně víme, že nám žádnou takovou osobnost vybrat nemůže?

Poznámky pod čarou

Jak dopadlo první kolo minulých presidentských voleb.

Tabulka, která automaticky vypočítává body

Tabulka programu Calc (Libreoffice)

Článek Jiřího M. Skuhry k Bordově metodě.