Dvacet jedna let od Sametové revoluce uplynulo a u Čechů narůstá zhnusení z politiků raketovým tempem. Jako by cítili, že promarnili příležitost na revoluční změnu ústavy v roce 2009. Bohužel zhnusení z politiků se nevyhnulo ani mně. Mám-li odkrýt své pocity, je to taková nedobrovolná změna identity - podobně jako kdybych se dozvěděl, že můj otec byl třeba agent KGB. Postupně jsem začal považovat za nevývratná fakta tato tvrzení:
- Strany pomocí neprůhledné kabinetní politiky obsadí volitelná místa na volebních lístcích. Tento filtr systematicky vybírá do politiky lidi bez charakteru. Tím pádem charakter průměrného politika musí být horší než charakter průměrného Čecha.
- Příští složení parlamentu je už dnes známo minimálně na 80 % díky stabilnímu poměru sil mezi pravicí a levicí a faktu, že preferenční hlasy mají minimální vliv na fluiditu kandidátů na volebním lístku. Díky tomu politik může udělat jakoukoli politickou botu, a pokud sám neodejde, je neohrozitelný volbami či nespokojeností voličů.
- Volební účast je iluzorní číslo - určuje přesnost měření. Podobně jako milión hodů mincí nám řekne stejně jako tisíc hodů mincí, že poměr mezi pannou a orlem je 1:1. Rozdíl je jen v přesnosti - počtu desetinných míst.
- Analýzy české korupce dokazují, že se jedná o centrálně, politicky řízenou korupci.
Revoluční změnu těchto faktů by mohla přinést i tak kosmetická změna volebního systému, jako je otevřená kandidátka. Její princip je jednoduchý. Ano, strana sestaví lidi na volební lístek do nějakého pořadí, ale to by nemělo žádný vliv. Výsledné pořadí by určily pouze preferenční hlasy voličů. Pak by všichni, kdo jsou na kandidátce, od prvního až po padesátého, měli stejnou šanci dostat se do Parlamentu. To by vedlo k ohromnému nárůstu soutěživosti mezi kandidáty, aby přesvědčili své voliče. To dnes politiky nezajímá, protože volitelná místa obsazuje svými lidmi pouze strana. Na svou popularitu by museli kandidáti myslet dlouho před volbami, a tedy by si nedovolili dělat na voliče podrazy jako dnes.
Otevřená kandidátka je možná dobrý nápad, ale v těchto volbách je to jen můj sen, který se mnou moc lidí nesdílí. Proto si kladu otázku, co může dnešní, totálně zhnusený volič udělat, aby volby alespoň trochu dopadly v jeho prospěch. Co vyhlásit za heslo letošních voleb? Jediné, co mě v tomto případě napadlo, je staré římské heslo: Rozděluj a panuj.
Na naše politiky platí pouze rozdrobená moc. Například když by se v Parlamentu objevily dvě nové strany... Samozřejmě že to budou "strany jednoho člověka", které podobně jako Zelení budou trpět tím, že nebudou mít dost kvalitních lidi k vládnutí. Ale hlavním dopadem bude, že to zmírní hegemonii Paroubka či obecně velkých stran. Ty budou muset více kooperovat a méně terorizovat ostatní.
S tímto cílem rozdělit moc je plně v souladu i kolující myšlenka defenestrace: "Systematicky kroužkujte poslední čtyři kandidáty na volebním lístku." Kandidáti na konci se totiž mnohem více blíží průměrnému Čechovi než ti na volitelných místech. I když by to byli političtí amatéři, je to pořád lepší volba než prokazatelně zkorumpovaní profesionálové na předních místech.
Shrňme řečené do dvou bodů:
1) Pokud možno, volte jakoukoli malou stranu.
2) Pokud nechcete volit malou stranu (například aby Váš hlas nepropadl) a jste rozhodnuti volit nějakou z velkých stran, systematicky kroužkujte čtyři poslední kandidáty, aby se promíchaly figury v Parlamentu.
Počet normovaných stran: 2,0; Počet znaků: 3598