Už chápu, jak se cítil Rick na Floridě, když mu Kateřina vzala střechu nad hlavou, psala mi v SMS moje žena, když nám náš český Kyrill zboural štít u domu. Zničil i mou exkluzivní stříšku, na kterou jsem jako intelektuál byl náležitě hrdý, televizní anténu,Wi-Fi připojení na internet a další věci. To však není vše, co vám funění mezi tlakovou výší a níží může způsobit. Přerovná vám rozpočet, protože to znamená uspíšit rekonstrukci střechy, která by mohla jinak počkat i pět let. Znamená to ještě více se zadlužit, protože kdo z nás je připraven na takové rány osudu?
Pro psychologa je navíc zajímavé pozorovat psychické procesy v přímém přenosu. Většinou totiž o nich víme z vyprávění klientů nebo z knih. Vzpomínám si, že jsem si tu noc kladl jednu otázku. Jak moc velká emocionální reakce je přiměřená? Praly se ve mně dvě tendence - jedna aktivační: Mám vyvádět, vypouštět vulgarismy a vztekat se s tím, že v této situaci to bude každý chápat jako pochopitelné a přirozené? Druhá byla inhibiční: Mám zůstat naopak klidný? „No bože, tak spadla střecha, tak se na to zatím hodí nějaká fólie a na jaře či v létě se to opraví.“ Můžete si být jisti, ať jste reagovali tak či onak - oba způsoby jsou přirozené a správné.
Stejně univerzální je i otázka viny. Kdykoli něco spadne, vždy máme potřebu hledat viníka. Je opravdu s podivem, že v písničce Pec nám spadla není určen nějaký viník, který za to může. Já jsem ve tři hodiny ráno vymyslel, že za pád našeho štítu může předchozí majitel, který k němu připevnil televizní anténu. Neschopen usnout jsem ho proklínal za fušerskou práci. Až teprve stavitel mi ráno vysvětlil, že štít shodil nápor krovu, že anténa na to nemohla mít dost energie.
Tak jsem se předchozímu majiteli v duchu zase omluvil. Kromě této mé tendence takzvaně extropunitivní, která hledá viníka v druhém člověku, však existují ještě dvě další - intropunitivní, kdy obviňujeme sebe („Proč já vůl jsem se nenechal včas pojistit?“) a impunitivní - může za to stáří krovu a jiné neosobní okolnosti. I tyto tři reakce jsou v zásadě přirozené, i když mohou být podle okolností mylné.
S vinou souvisí i univerzální potřeba hledání smyslu dění. Proč se tak stalo? Proč zrovna nám spadl štít? Existuje totiž řada pohledů na život, které vysvětlují přítomnost výlučně z minulých událostí. Mezi ně patří především karmické systémy. Jestliže se mi děje něco nepříjemného, pak to musí být následek toho, že jsem v minulosti udělal něco špatně. Když se někdo narodí postižený, tak je to podle těchto systémů důsledek jeho minulých činů. Osobně tyto pohledy nemám rád právě pro tento jejich morální determinismus. V důsledku si za všechno nepříjemné můžeme sami. Někdy si zastánce těchto úvah z legrace dobírám větou: „Narodil ses jako mrzák, dobře víš proč!“
Prostě v těchto systémech je vše morálně svázáno s našimi činy v minulosti, není dán prostor náhodě a ani otevřenost pro budoucnost. Mnohem raději mám systémy, které jsou otevřené náhodě a připouštějí, že vysvětlení přítomnosti můžeme najít až v budoucnu a že zdaleka ne vždy je zakotveno morálně.
Zkrátka mohu vás potěšit: to, že vám spadl barák, nemusel být trest za vaše minulé hříchy. Možná spadl proto, abyste se nyní nastěhovali do nového města, kde vaše dítě najde budoucího partnera, se kterým se světe div se celý život nerozvede. Možná mi spadl štít, abych vám mohl napsat tyto řádky. Je totiž krásné vědět, že nás čas od času postihne zlo, za které si nemůžeme. Spadl vám dům? Radujte se, není to vaše vina!
Datum: 22.01.2007
Zdroj: Mladá fronta DNES
Strana: 08