Možná znáte Bizetovu operu Carmen. Hlavní hrdinové této opery trpěli utkvělou iluzí, že štěstí je vždy tam, kde nejsou oni, a tak marně, ale za u to usilovněji měnili své časoprostorové koordináty s nadějí, že tentokrát se to již vyjde a se svým štěstím se srazí, nejlépe čelně. Takto najdeme řadu lidí, kteří opouští své domovské prostředí s nadějí, že kdesi tam – ať na venkově, ve městě či za tou velkou skálou si na ně sedne unavené štěstí... Tak jen potvrzují známé přísloví: Kdo doma štěstí nemá, marně ho v cizině hledá.
Kromě této neurotické migrace však existuje řada jiných důvodů, proč lidé opouštějí venkov. Je to především škola. Po maturitě opouští řada studentů venkov a končí ve městech. Po vysoké škole se nevracejí, protože by pro svou profesi nenašli uplatnění nebo by těžko hledali práci. S tím souvisí i distribuce daní, která je nastavena tak, aby města dostávala z daní několikanásobně více než venkov. I díky tomuto penězotoku dochází k systematickému vylidňování a ožebračování venkova a nechtěnému přelidňování měst.
I když města mají mnohem více peněz na opravu infrastruktury než venkov, přesto i v nich se postupně zhoršuje životní prostor. Kde jsou ty doby, kdy Vinohrady byla luxusní čtvrť? Dnes jsou na tom Vinohrady stejně jako Žižkov či Vršovice. Zkrátka činžovní domy v poušti aut, tramvají a smogu. Když v tomto prostředí chcete vychovávat děti, tak to znamená, je všude vodit. Děti do 12 let totiž nejsou schopné odhadnout rychlost přibližujícího se auta, a tedy ani bezpečně přejít přes ulici. Není těžké se v městě stát zajatcem interiérů a stresu.
Díky těmto protikladným tlakům – nedá se žít ani na čistém venkově, ani ve městě – se rozrůstají periferní městečka. Ta, ze kterých se dá dojíždět do metropole za prací. To je žitý kompromis mezi přirozeným životem na venkově a pohodlím města.
Jako každý přirozený sociální jev, i tento provází mnoho nedomyšlených důsledků. Především je to dopravní zatíženost. Lidská sídla vždy přirozeně vznikala na dopravních cestách. Jenže dnes se z těchto cest stávají spíše magistrály, které dělí vesnici na pravý a levý břeh. “Přeplavat” tuto magistrálu se odváží jen otrlí i obchvaty často není možno postavit.
Obce se snaží chránit své občany před nebezpečnými auty tím, že sníží rychlost v obci na 40 km/h. Vzhledem k povaze českých řidičů to však v praxi znamená, že auta se dělí na dvě skupiny. Ukáznění se plazí 40 km/h a mezi nimi sebevrazi kličkují stovkou, protože jako každý den “čirou náhodou” jedou pozdě do práce...
Další nepromyšlenou tendencí je stavba satelitních městeček. Město začervení kus lánu na územním plánu. Jeho cena mnohonásobně stoupne a majitel ho výhodně prodá investorovi. Ten to rozkrájí na pravoúhlou sít parcel. Tento plán zastupitelé bez rozmyslu schválí, aniž si uvědomí, že každá čtvrť by měla mít nějakou urbanistickou vizi – centrum s obchody, hřiště, zeleň, že domy v pravoúhlé síti jsou nepřirozené - dobře vypadají jen na výkrese. Výsledkem je kočkopes. Satelitní čtvrť, která nemá ani výhody města, ani výhody vesnice. Je to jen čtvercová síť plná izolovaných lidí, kteří se všude dostávají jen autem, protože do nejbližšího obchodu je to skoro kilometr.
Na venkově je třeba umět žít. Bohužel to předpokládá však jistou universalitu. Být ochoten se učit nové dovednosti, jak je přináší různé opravy a přestavby domku. Fyzická práce je velmi vhodná pro výchovu dětí a střídání aktivit brání vyhoření v hlavním zaměstnání. Druhým předpokladem je schopnost žít v komunitě. Podobně jsem potkal řadu lidí, kteří se přistěhovali na vesnici, a celé roky si tam pořádně nebyli schopni najít přátele, protože neumí komunikovat s přirozenými komunitami. Na každé vesnici žije komunita věřících, sportovců, turistů ap. Kromě toho na vesnicích živoří různá torza politických stran a jiných spolků z První republiky – baráčníci, skauti, zahrádkáři ap. Kdo se chce na venkově zabydlet, musí se v některých z těchto spolků ukotvit. To dává kontakty na spoustu užitečných lidí a zdroje informací o nejrůznějších akcích. Odvrácenou stranou mince jsou maloměstské vztahy, které stojí za útěky mnoha lidí do města.