Jsou válečná zvěrstva normální?

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2006

Čtyři vojáci americké armády znásilnili čtrnáctiletou holku, kterou si předem vyhlédli, pak zabili celou její rodinu i ji. Nakonec zapálili celý jejich dům. Teď si položme otázku: "Jsou taková zvěrstva normální?" Co na to říci?

Normální bohužel jsou, ale normální však není synonymem správný či dobrý. Bohužel mnoho špatných jevů je zároveň normálních. Například je normální (ve smyslu "je běžné"), že váleční zpravodajové jsou alkoholici. Přes den sbírají informace na články a večer si vyplachují hlavu v baru. Ano, existuje řada relaxačních metod, ale váleční zpravodajové je zpravidla neumí, nebo jim nezabírají tak "dobře" jako whisky.

Kromě válečných zpravodajů jsem si též všiml, že mí klienti z válečných generací jsou na tom psychicky nějak hůř než jiní klienti. Nejde ani tak o to, zda zažili válku, ale třeba že se narodili těsně po jejím konci (děti rodičů z koncentráku). Prostě válka je extrémní prostředí a extrémy plodí extrémy všemi směry. Jednoho takového bývalého vojáka nemohla žena budit dotykem. První jeho reakce na dotyk ve spánku totiž byla rána pěstí. Zvyk z války, kdy byl výsadkářem. Když ho chtěla vzbudit, mluvila na něj ze tří metrů.

Válečným stresem jsou poznamenaní také vojáci. Známý je tzv. syndrom válečných veteránů, kteří po návratu z fronty trpí vleklými depresemi a pocity prázdna a odcizení vůči svým blízkým. Touží po extrémním vzrušení bitevního pole, kdy se něco dělo. Za doby míru neví co se svým životem.

I evoluční teorie se dívají na znásilňování jako na něco, co se v minulosti zřejmě násilníkům vyplácelo k rozmnožení. Jinak by toto chování nebylo tak universálně rozšířené. Zajímavé jsou i rozdíly mezi pohlavími. Prof. Matějček zmiňoval výzkumy, jaký měl na děti dopad pobyt v koncentračním táboře. Kluci zpravidla reagují zvýšením agrese. Holky naopak útěkem do romantického snění, např. četby růžové knihovny. Kluci inklinují k různým sexuálním perverzím a násilnostem. Holky naopak k sexuální promiskuitě. Všimněte si, jako by příroda v extrémních podmínkách především usilovala o rozmnožení. Nové děti ať si poradí, jak umí. Hlavně aby se nepřerušil proces plození, protože jinak by lidstvo vyhynulo. Teprve za dob míru se generace postupně zklidňují, ale je to dlouhodobý proces.

Proto je tak těžké posuzovat válečné zločiny, ať naše nebo cizí. Chování Čechů vůči odsouvaným Němcům velmi často nebylo košér, ale je pochopitelné z pohledu válečných traumat - přesto ne ospravedlnitelné. To samé je asi možno říci na adresu čtyřech amerických vojáků, které zřejmě čeká trest smrti.

Po druhé světové válce se však vyspělé země opakovaně pokouší o něco, jako je "gentlemanská válka". Obávám se, když vezmeme do úvahy všechny zákonitosti válek, že je to protimluv - něco jako kočkopes. Prostě válku je lépe nevést. Někdy se pravda válce nevyhneme. Každopádně pokud se do ní jednou pustíme, pak si můžeme být téměř na sto procent jisti, že to nebude "gentlemanská válka", ale prostě jen další série "normálních" válečných zvěrstev. Každopádně je teď módním trendem dávat válčím národům doporučení od kulatého stolu: "Dobrá kluci, poperte se na život a na smrt, ale můžete si dávat jen jemné čenichovky. Copak neumíte válčit něžně?!"