Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) znovu otevře diskusi o tom, zda by se neměla snížit hranice trestní odpovědnosti dětí (15 let). Reagoval tak na víkendový případ z Teplic, kde čtrnáctiletý hoch podle policie ubodal o rok mladší dívku.
Má se snížit hranice trestní odpovědnosti u dětí? Na kolik let?
Hranice trestní odpovědnosti člověka se nastavuje podle puberty a ne naopak, neboť puberta je biologická a psychologická hranice mezi dítětem a dospělým.
Tyto dva grafy ukazují nástup puberty u dívek a u chlapců. První graf zobrazuje růstovou rychlost dětí s věkem (cm/rok v daném věku). Druhý graf zachycuje hodnoty jednotlivých hormonů v daném věku. Pubertu charakterizuje vrchol růstového hormonu. Opravdu není dobré zavírat děti před vrcholící pubertou.
Všimněte si, že hranice 18 let je nastavena přesně do věku, kdy se prakticky ukončuje růst a kdy je tedy důvodné předpokládat, že každý občan ČR má v tomto věku za sebou pubertu v biologickém slova smyslu.
Nástup a ukončení puberty má svůj rozptyl. Tedy pokud snížíme trestní odpovědnost, nebo legalitu sexu, dostaneme se do věku, například 14 let, kdy jsou v populaci smíšení již biologicky dospělí s těmi, kteří jsou mentálně i tělesně stále ještě dětmi. Tedy budeme občas zavírat do vězení faktické děti, stejně tak necháme, aby různí úchylové zneužívali děti, které mají holt tu smůlu, že jim puberta nastupuje opožděně vůči chronologickému věku.
Z tohoto důvodu jsem proti tomu, aby se plošně snižovala hranice trestní odpovědnosti a legálního sexu. Myslím, že dnes jsou hranice trestní odpovědnosti i hranice legálního sexu optimálně nastaveny. Lepší to být nemůže.
Problémy s trestnou činností dětí bych ale řešil jiným dvojím způsobem:
a) Ve zvýšené míře bych trestal rodiče za dnes relativně běžné výchovné zanedbávání dětí. Rodiče se dnes enormně snaží o vzornou výchovu malých, předškolních dětí, ale ti samí rodiče za pár let začínají hrubě zanedbávat výchovu a čas trávený s těmi samými dětmi okolo puberty. Tedy jestliže rodiče například ignorují, že dítě chodí za školu, pak je třeba, aby jim OSPOD ukládal opravdu přísné pokuty a jiné postihy.
Nejúčinější jsou totiž ta opatření, kdy stát donutí rodiče, aby trestali a vychovávali své děti sami, než když jim děti sebere a pokusí se je sám "převychovávat". Stát je jeden z nejhorších vychovatelů dětí.
b) Zavedl bych institut, podobný jako je zplnoletnění, i u 15leté hranice a i v oblasti trestního práva, kde momentálně chybí. Právní institut zplnoletnění umožňuje prohlásit za právně plnoletého i nedospělce, který je sice mladší než 18 let, ale přesto se chová či je v situaci, kde funguje jako dospělý. Například 17 dívka naprosto bojkotuje matku samoživitelku a rezignovala i na školu. Když ji soud předčasně zplnoletí, může ve společnosti fungovat jako dospělá. Podobně se používá zplnoletnění u těhotných dívek, aby se mohly vdát před 18. rokem.
Předpokládejme tedy, že by se zachovaly stávající hranice a nějaký nezletilý by spáchal trestný čin. Soud by ho poslal k soudnímu znalci (pediatr, sexuolog), který by rozhodl, zda dotyčný v době spáchání činu již prošel biologickou pubertou. Pokud by měl ochlupení, rostly by mu vousy a byl by za růstovým vrcholem, byl schopen ejakulace ap., pak by ho soud prohlásil za předčasně dospělého, a tudíž by posuzoval jeho trestní odpovědnost jako u jakéhokoli jiného dospělého. Pokud by však znalec naznal, že dotyčný je stále ještě biologicky a psychicky dítě, tak by jej soud trestal jako dítě.
Je stávající výše trestu přiměřená?
Zavřít dítě do vězení znamená, že ho stát nechá vyučit v tom, co ještě neumí. V našich vězeních nefunguje nic, co bychom mohli při troše dobré vůle označit za nápravné působení. Reálně jsou to jen a jen velice drahá detenční zařízení, které chrání veřejnost před lidmi, kteří jsou pro ni nebezpeční.
V psychologii platí, že největší pravděpodobnost spáchání trestného činu, má ten, který ten čin již někdy spáchal. Tedy kdykoli propouštíme na svobodu vraha, tak vypouštíme mezi ostatní občany člověka, u kterého je největší pravděpodobnost, že někom z nich tu vraždu ještě jednou zopakuje. Pobyt ve vězení tuto pravděpodobnost samozřejmě nesnižuje, ale zvyšuje. Když tedy zavřeme dítě do vězení, pak je vcelku jedno, jestli mu dáme 5, 7 nebo 22 let. To vše je delší než trvání vysoké školy, takže dítě bude mít dost času naučit se to nehorší, nehledě na to, že bude nuceno souložit s ostatními vězni. Tedy debata o výši trestu je zcela iluzorní, prostě jakmile jednou dítě posíláme do vězení na 5 let, tak mu z největší pravděpodobností děláme z věznice jeho recidivující domov s tím, že provoz tohoto státního "mamahotelu" nás přijde přes 40 000 Kč měsíčně na jednoho vězně. Žije-li pak tento kluk po vězeních od 15 do 75, tak za něj za celý život zaplatíme 28 800 000,00 Kč plus samozřejmě pár mrtvých k tomu, vloupání a přepadení nepočítaje. Nechce se mi věřit, že jsem to spočítal správně.
Dnes, ať se sazba jakákoli, soudci obdrželi politickou zakázku, aby vězně předčasně pouštěli, protože věznice jsou beznadějně přecpané. Tedy i z toho důvodu je debata o výši trestu nesmyslná - ať dostanou, co dostanou, stejně je předčasně pustí.
Nakolik je nedotknutelná hranice 15 let pro legální sexuální styk?Je přiměřená, vysoká, nízká?
Je přiměřená. Ze stejného důvodu, jako výše u trestní odpovědnosti, i zde bych ponechal i nadále, že sex pod 15 let je trestný čin. Když ten je spáchán, tak by soudní znalec musel prokázat, že dotyční jsou již biologicky dospělými jedinci. Pokud ano, tak by následoval mírný trest (pokuta/dohled OSPODu), pokud by se ale jednalo o výrazně psychicky, sociálně či věkově nerovný vztah (učitel - žačka; o 30 let starší soused), pak by to soud vyhodnotil jako zneužití, samozřejmě se všemi trestními důsledky.
Ke vztahovému dospívání je třeba připomenout, že první vztah delší než rok začínají lidé nejčastěji mezi 17 - 18 lety, tedy do té doby by měli rodiče dětem doporučovat, aby se sexem raději ještě počkaly. Děti je dobré odrazovat od zážitkového či promiskuitního sexu v přelétavých vztazích. Sex není hračka pro děti, proto je třeba je v sexu spíše brzdit než pobízet.
Jsou skutečně dnešní děti a mládež, jak se to prý projevuje třeba ve školách, agresivnější, než tomu bylo dřív? Pokud ano, co je příčinou?
Ano, jsou. Navíc objevují se trestné činy, které v minulosti neměly obdobu. Například zážitkové násilí: Zkusíme upálit bezdomovce, natočíme to na video a hodíme na Youtube? Jaké to je? Zkusíme udělat dokonalou vraždu, na kterou nikdo nepříjde (motiv filmu Vzorec pro vraždu, nebo reálný osud aktérů tzv. Bílinské vraždy). Zmlátíme někoho baseballovou pálkou (inspirace americkými filmy) ap. Nasilí roste i mezi dospělými. Osobně mě též udivuje, kolik klientů se přiznává k tomu, že po rozchodu vcelku vážně uvažuje o úkladné vraždě své expartnera/ky. Sociální pracovnice si stěžují, že stále více jejich případů je brutálně neřešitelných.
Ve školách ale jde hlavně o to, že mnoho dětí je samotnými rodiči nabádáno, aby ignorovalo autoritu učitelů. Dřív dělali rodiče s učitelem koalici, aby spolu vzdělali své děti. Dnes dělají rodiče s dětmi koalici proti "blbým pančelkám". Památná věta je: "Jo, mami, my jsme se na odpoledko vy..., páč pančelka je kráva a neumí nás zaujmout." Děti jsou ze základní školy nevyhoditelné, takže pokud nějaký žák narušuje výchovu a napadá učitelku, tak ho škola nemůže nevyloučit. Zde by měl OSPOD přísně trestat rodiče za tyto přestupky jejich nezvedených ratolestí.
Je nějaké řešení?
Je třeba došlápnout především na rodiče, aby oni sami umravnili své děti. To je nejúčinější cesta. Představme si otce, úspěšného manažera, který jen pod praporem kariéry zanedbává výchovu. Když takového otce pošleme kvůli synovým excesům na měsíc či dva do vazby a tam ho jeho spoluvězni znásilní, tak je to lepší varianta, než když stejně dopadne jeho syn. Na syna by to mělo devastující vliv. Když pak se takový táta vrátí z vězení plný dojmů a neotřelých zážitků, dá syna do latě na dvě doby a mnohem lépe, než by to dokázaly všechny diagnostické, výchovné či nápravné ústavy dohromady už jen proto, aby ho uchránil podobné kariéry. Čili zde bych nerazil zásadu "snížit trestní odpovědnost a mládí vpřed", ale naopak "stáří vpřed".
S obecným rozvolňováním mravních zásad a všeobecným akcentováním egocentrického přístupu k životu narůstá pohotovost minimálně k fantazijní a verbální agresi a obecně pohrdáním s "nepotřebným" lidským životem (staří lidé, nenarozené děti a nechtěné děti v ústavech). Ale ví se, že brutalita dětských trestných činů roste.
Dá se obecně říci, jestli jsme na tom lépe nebo hůře než v zemích kolem?
Asi se obecně dá, ale obávám se, že speciálně já to nedám. :-)
Pokusím se svou nedostatečnost kompenzovat všeříkajícím vtipem:
