PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2017-12-28
Vazba mezi traumatem a psychickými následky je v psychologii podobná jako u kouření. Někdo může kouřit a nic, jiný má rakovinu plic, ani se nenaděje. Každopádně jistá je statistická závislost. Rakovinu plic mají mnohem častěji (90 %) kuřáci než nekuřáci. Podobně u dívek, které byly znásilněny, se občas nemusí objevit žádné psychické následky, ale statistický je známo, že většinou mají problémy větší než malé. Obecně platí, že následky jsou tím rozsáhlejší, čím v ranějším věku ke znásilnění došlo. Tedy například dívky, které byly znásilňované od 9 do 12 svým dědou či otčímem, mívají opravdu veliké problémy snad se vším, co souvisí s partnerskými vztahy, včetně sexuální identity či orientace.
Proto je k vzteku fakt, že když kdokoli někdo ohlásí sexuální zneužití, tak policie, ani soudy nejsou schopni to vyšetřit do tři dnů. Nezřídka jsou tyto případy nevyšetřeny déle než rok! Prostě jako by policie zapomněla, že existují neodkladné úkony... Ano, při těžkém ublížení na tělesném zdraví sanitka odveze člověka do nemocnice za 30 minut. Při těžkém ublížení na psychickém zdraví ani policie, ani státní zástupci, ani soudy nejsou schopni/ochotni udělat pořádek často ani za rok...
Podobně soudci po mě diletantsky chtějí, abych navazoval vztah dítěte k otci v případech, kdy je na otce jednou podáno trestní oznámení na sexuální zneužití a podle zákona o obětí se s ním dítě nesmí stýkat. To by snad soudce měl vědět.
Na druhou stranu stejní soudci a policisté nedávají automaticky trestní oznámení na ty ženy, které při rozvodech falešné obviní svého expartnera že sexuálního zneužití děti, a tak fakticky stejnému dítěti otce seberou. Prostě i tak závazný trestný čin, jako je zneužívání děti, se všemožně ignoruje. Pokud ale za falešné obvinění není v praxi žádný postih, nemůžeme se divit, že se nám množí jako houby po dešti.