Limonádová politika

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2008

Střílečku jak z filmu Limonádový Joe nám předvedli Paroubkovi ostří hoši. Dvacet panáků a sázky, kdo prý má při sobě víc peněz. Milión bere. Bylo by divné, kdyby ke slovu nepřišli Hapka s Horáčkem: "Peníze mám radši. Ty stojí z hádku." Inu proč ne? Pořádný prachy však chtěj pořádnou hádku, nejlépe střílečku. Takže přišel ke slovu i klasik Cimrman s inspektorem Trachtou: "Jeden drobný exitus bude takovou pěknou tečkou za tím naším případem či tiskovkou." Zkrátka chyběl jen Hlinomaz, aby okousal pár sklenic...

Otázka na rádio Jerevan: "Proč se Paroubek dále kamarádí s těmito lidmi, když už od Kubiceho zprávy se ví, že mu nedělají moc parády?" Odpověď je jasná. Je to jeho minulost. S nimi je nějak srostlý a zřejmě je i potřebuje. Není to tak dlouho, kdy Paroubek ovládal celou sociální demokracii hezky v šiku. Po zkušenostech z této páteční střílečky asi těžko někdo uvěří, že to byla zrovinka vidina světlých socialistických zítřků, co naučilo jeho levicové poslance držet hubu a krok. Každopádně ať to bylo cokoli, musíme uznat, že pořadová cvičení jim šla dobře.

strilecka.jpg (50259 bytes)

Abych řekl pravdu, předchozí dva odstavce se mi vůbec nelíbí. Nelíbí se mi, protože jsou odrazem mé politické nálady a je z nich cítit zatrpklost. Ano, jsem zatrpklý, i když zatrpklý být nechci. Jsem zatrpklý už proto, že musím napsat, co si myslím. Totiž že nechci mít vládu, kde premiér se chová k okolí jako hulvát a expremiér má za sebou skvadru prapodivných individuí, kde se politické špičky kamarádí s mafiány typu Mrázek a jako ponožky se střídají manželky, které by s nimi jinak šly třeba do horoucích pekel, kde není parlamentní strana, která by nebyla namočená v nějakých machinacích, korupci a skandálech.

Vím, že je bláhové od politiky očekávat, že přinese ráj na zemi. Ale opravdu to nemůže být alespoň o trochu lepší? Mate smůlu, já budu dneska skeptik a odpovím si sám: Ne, minimálně dokud nebude jiný volební systém, dokud nám strany nebudou vnucovat své volební kandidátky s předem vybranými jedinci, kteří se do Parlamentu dostanou, ať chceme nebo nechceme.

Zeptejte se evolučních biologů, který druh selekce je účinnější, jestli individuální nebo skupinová. Dozvíte se, že skupinová je mnohonásobně slabší. Politika, kde volič může volit pouze strany a ne jednotlivé lidi, je totiž zářným příkladem skupinové selekce. Já nemohu volit ODS, protože je tam Topolánek, Langr, Tlustý. Nemohu volit ČSSD právě kvůli Paroubkovi, Rathovi či Škromachovi. Nemohu volit lidovce kvůli Čunkovi a Kalouskovi. Nepřijatelní jsou i komunisti, protože nestojím o to, aby mě - třídního nepřítele - chodili špehovat STBáci jako na gymplu. Zelení se svou Stehlíkovou mě taky neoslnili. Koho mám tedy volit?

Ano, v každé straně nacházím pár lidí, kteří se mi líbí, které bych rád podpořil. Ale kvůli Nečasovi nebudu volit ODS, stejně jako kvůli Špidlovi ČSSD. Je úplně jedno, jestli se Vám čtenářům libí či nelíbí stejní lidé jako mě. Jedno nás sjednocuje - že to nemůžeme ovlivnit. Volby SuperStar lidi bavili, protože mohli podpořit jednotlivého zpěváka. To byla individuální selekce. Ale volební systém je skupinová, stranická selekce. To je jako kdybyste ve SuperStar mohli podpořit buď jen basy, nebo tenory, alty či soprány. O čem by byla taková soutěž? O čem jsou naše volby, když strany nám všem vnutí do Parlamentu ty lidi, které chtějí ony?

Na každé kandidátce parlamentní strany je pár prvních míst, které jsou tam bez ohledu na to, jak dopadnou volby, protože poměr sil mezi pravicí a levicí je u nás víceméně konstantní 1:1. Abychom zjistili tento poměr, tak nepotřebujeme dělat celostátní volby. Když si hážu mincí, taky nepotřebuju hodit 10.000.000krát, abych zjistil, že poměr mezi pannou a orlem je 1:1. Tisíc hodů bohatě stačí.

Že ODS a ČSSD budou mít přibližně stejný počet poslanců, víme předem. Na to nám stačí udělat náhodný výběr - ať nežeru - 10.000 občanů. Co nad to jest, plýtváním veřejnými penězi jest. Proto považuji za politický blábol, že je mou občanskou povinností jít k volbám. To je lež. Při znalosti našeho volebního systému a zákonů statistiky je zřejmé, že chodit k volbám je opravdu zbytečné. Prakticky stejný výsledek dostaneme, i kdyby k volbám přišlo jen pouhých 10.000 občanů. Navíc ještě před volbami můžeme vyjmenovat tak 80 % lidí, kteří nakonec zasednou v Parlamentu.

Už jsem kdysi jsem se pochlubil svým snem, že by bylo dobré nechat otevřené pořadí lidí na volební kandidátce s tím, že se samo vytvoří podle počtu preferenčních hlasů. Byl by to sice minimální změna, ale předpokládám, že účinná, protože by představovala individuální selekci a ne skupinovou... Ale dost bolo samonasírání. Teď se půjdu najíst, abych se zklidnil. Nebujte, nevyberu si z lednice to nejlepší, co mám rád. Udělám to hezky stranicky podle zásad skupinové selekce - svobodně si zvolím, zda sním buď celou pravou nebo celou levou stranu lednice. Ať žije naše kolaloková politika!