Blíží se střet ideologie s technologií?

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D.

Podle anglické policie je jen otázkou času, kdy teroristé zaútočí i na Londýn, ani česká policie takový útok nevylučuje, a tak je možno v ulicích vidět stále více policistů. Občané to vítají, cítí se tak bezpečněji. Zkrátka ať chceme nebo nechceme teroristický "folklór", kterého jsme dnes svědky, spouští možná nevítaný proces, který by se dal označit za střet ideologií. Jak takový střet bude vypadat? K tomu je třeba nejprve znát vývojový cyklus ideologií.

V jaké vývojové fázi ideologií se právě nacházíme?

Slovo ideologie označuje vědu o idejích, tj. soustavné zpracování myšlenek. Takové soustavné uchopení myšlenek dává jedinci směřování, a tím společnosti řád a stabilitu. Proto nenajdeme v historii století, kdy by nevládla nějaká ideologie. Ideologie samy však se vyvíjejí v cyklu, který vždy začíná ideovým vakuem. Za toho panuje velká tolerance vůči novým názorům a zároveň jisté znechucení a odpor vůči ideologiím starým a vyžilým. Zároveň bují stovky názorových proudů, ale bez schopnosti zaujmout většinu populace. Objevuje se hlad po nové ideologii, po novém vůdci či mesiáši. Po jistém čase se na stejném či jiném místě vyprofilují nové myšlenky, noví vůdcové. Objevuje se období vzestupu nové ideologie, období nulové tolerance a názorové nesnášenlivosti, Z původní ideové plurality ve společnosti zůstanou dva, tři nejsilnější proudy, do kterých se postupně zapojuje tenčící počet nevyhraněných jedinců. Začíná střet ideologií - období pronásledování a poprav. V tomto období se vedle vůdce může objevit i vrchní ideolog - filosof či myslitel, který je schopen původně roztříštěné a spíše žité než uvědomované názory zjednodušit a formulovat do jasných programových prohlášení.

Po nějakém čase zvítězí jedna ideologie a ostatní buď vymizí nebo jsou v politické nepřízni. Následuje produktivní období ideologie, kdy vítězná ideologie ovlivňuje chování většiny lidí. To trvá různě dlouho od desítek let, jako u fašismu či komunismu, až po tisíce let jako u judaismu či křesťanství. Po nějakém čase se ideologie stává vyčpělejší, její vůdcové sterilnější, praxe zkostnatělá, následovatelé lhostejnější. Toto je nejhorší období ideologie, i když je zde není tolik mrtvých. Problém však je v tom, že ideologie přestává uspokojovat společnosti tu potřebu, která ji původně vynesla nahoru. Prostě k ničemu už se nehodí, než aby se vyhodila a lidé po ní šlapaly. To se taky děje. Ubývá členů a postupně se objevuje tolerance k různým heretickým myšlenkám a cyklus se opakuje.

Více schopné ideologie zpravidla ještě přinesou několik vůdců a ideologů, kteří v průběhu úpadku ideologie přijdou s novými myšlenkami, ale tyto oživovací vůdce nelze ani předvídat, natož naplánovat. A tak bez větší odezvy samozřejmě zůstávají takové "hurá akce", jako jsou mimořádné sjezdy strany či desetiletí duchovní obnovy ap.

I když každá ideologie aspiruje na to být věčná, přesto je to s ideologiemi jako s manželstvím - prostě nemohou končit dobře. Jako manželství končí buď rozchodem nebo v lepším případě smrtí, tak ideologie buď v průběhu let zaniknou , nebo v horším případě jsou zlikvidovány ideologiemi a civilizacemi ještě horšími, než jsou sami. Takových zaniklých velkých ideologií jsou stovky a jejich jména jen málokomu něco řeknou: Kult mrtvých v Egyptu, zoroastrismus, novoplatonismus atd.

Je však dobré vědět, že cílem ideologie a civilizace stejně jako u manželství není jejích konec, ale jejich průběh, a to zejména v produktivním období. Tedy ideologie není dobré bezhlavě kritizovat či odmítat, ale naopak spíše bedlivě zkoumat, co ta či ona ideologie může společnosti ještě přinést. Dnešní paušální odmítání ideologií jako takových, svědčí více o tom, že jsme ve vývojové fázi názorové tolerance, než o tom, že by ideologie jako takové nebyly k ničemu. Tím méně, že se bez nich do budoucna obejdeme.

Existuje nějaký "herbicid" na civilizace a ideologie?

Ano, naprosto spolehlivým prostředkem, který má zhoubný vliv na ideologie a civilizace, je blahobyt, tj. ta období, kdy vládnoucí vrstva se po několik generací pohybuje nad úrovní hladu bez osobní zkušeností s válkou. Ideologie řeší existenciální problémy společnosti, jakmile je společnost přestane mít, ideologie ztrácí svou sílu. S ní však zaniká více než ona sama - mizí i morálka, smysl života a jeho směřování. S překonáním hranice hladu též s jistým zpožděním začíná klesat porodnost. Páry ztrácejí stabilitu, mizí ekonomické důvody, které je vždy vydatně držely pospolu. Se stabilitou párů a klesající porodností společnost ztrácí schopnost reprodukce a začíná vymírat. Hedonistické hrátky, samoúčelné rozptýlení jen provizorně záplatují život a nemohou tyto rozkladné síly kompenzovat. A blahobytná společnost se stává tučným soustem rabujících sousedů, kteří dosud žili v bídě. To byl osud starověkého Říma, bude to zřejmě i osud naší civilizace. Tyto okolnosti mohou též být důvodem, proč nové ideologie zpravidla vznikají na okraji dohasínajících civilizací, a díky tomu můžeme pozorovat, jak ohniska vzdělanosti v průběhu století a tisíciletí se stěhují po Zeměkouli z místa na místo.

Ideologie v dnešním světě

Jak jsme řekli dnešní svět se nachází v ideovém vakuu - staré ideologie jsou vyčpělé, čeká se na nového vůdce. Jediné dvě ideologie, které v celosvětovém měřítku rostou je islám, a za ním zaostávající idea demokratické, pluralitní společnosti. Křesťanství neví, jak by se dostalo z vnitřních krizí, to samé platí i o východních náboženstvích, které slaví relativní úspěch paradoxně jen na západě. Ostatní nové ideologie, jako je ekologie, anarchismus ap., zřejmě stále budou mít jen okrajový význam.

Fakt, že fyzicky slabší Islám vyhlásil válku jednoznačně silnější západní civilizaci, nic neznamená. I v ve starověkém Římě získávalo na vrch slabé křesťanství, které přicházelo zevnitř, a draví barbaři, kteří jej okusovali zvenčí. Důležité je to, že dochází k polarizaci ideologií. Z původní tolerantní plurality se začínají vydělovat dvě ideologie, které se utkají v lítém zápase - možná i boji na život a na smrt.

Soupeři, vyberte si zbraně!

Je velkou otázkou, jakými zbraněmi se bude bojovat. Terorismus již definuje své prostředky jasně: Je to ideová převaha přesvědčených jedinců, kteří i když vyrostli v blahobytu jsou schopni obětovat život za myšlenky svého náboženství. Islám jako celek je schopen se rozmnožovat i v relativním blahobytu. (Například průměrný počet dětí u muslimů v Izraeli je pět, ale u všech ostatních náboženství klesl přibližně na dvě.)

Čím bude bojovat demokratická společnost? To je velká otázka. Ona k boji nevyzývá, ale je vyzývána. Tedy asi bez většího rozmyslu sáhne po tom, co bude mít po ruce. První známky už tu jsou: Otisky prstů při vstupu do USA, zvýšená kontrola pohybu jedinců, omezení osobní svobody. Velmi naroste síla policie, možná až na hranici policejního státu. Nicméně tyto změny budou vítat sami občané demokratických států, kde dojde k masivním teroristickým útokům. Budou mít naše děti voperované elektronické chipy? Kdo ví? Každopádně můžeme předvídat, že se objeví jakýsi boj ideologie versus technologie.

Největší nepřítel je uvnitř

Nevětší nebezpečí pro západní civilizaci však nespočívá v boji s vnějším nepřítelem, ale paradoxně s evolucí. Evoluce totiž neadaptovala člověka na blahobyt. Západní civilizace se vnitřně rozpadá a ztrácí schopnost reprodukce, a to nejen biologické, protože nové generace mají stále méně dětí, ale i kulturní, protože vlny přistěhovalců nejsou schopni převzít dědictví hostujících států. Stejně tak i mladé generace nejsou schopné takového výkonu jako předchozí generace, zpohodlňují a to časem povede k úpadku. Zániku civilizace nelze zabránit, jde ho jen více nebo méně oddálit. Toto oddálení však záleží velmi na tom, jaké myšlenky budou táhnout naši civilizaci vpřed. Jak bude schopna odolávat nejen početní převaze soupeřících ideologií, ale především, jak se vypořádá s nebezpečími, které na ni číhají v ní samotné.