PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2021-03-19
Děti můžeme rozdělit přibližně na třetiny. Jedna zvládá normální i distanční výuku. Druhá funguje při prezenční výuce, ale už nefunguje při distanční. Poslední třetina nefunguje ani při standardní výuce. To v praxi znamená, že jakoby do školy dnes chodila jen třetina dětí a ty zbylé dvě třetiny mají "dva roky" hodně nudných prázdnin. Pro návratu do lavic to bude pro učitele znamenat, že rozdíly v úrovni děti se ještě prohloubí. Je to, jako bychom do jedné třídy sesypali dětí ze dvou až čtyřech ročníků.
Osobně nejsem zastánce ideálů integrace, ale vzdělávání. Pokud máme v jedné třídě třicet dětí, které jsou si mentálně a vzdělanostně vzdálené o několik ročníků, je to pro učitele tragédie. Chytré děti hnijou nudou, ale i hloupé se tam nudí, protože tomu stejně nerozumí, viz obrázek. Ti pomatení snílci, co vymysleli integraci, měli napřed vymyslet zmenšení velikosti tříd na maximálně deset dětí stejné úrovně.
Ale ani tak nechápu ideály integrace: Jakou přidanou hodnotu má, když děti na úrovni Otíka z Vesničky mé střediskové musejí roky poslouchat o násobení mnohočlenu mnohočlenem, když neumí ani procenta, ani převody jednotek, ba často ani násobení a dělení. Jakou přidanou hodnotu má pro rumunskou holku sedět ve škole, když ještě po třech letech ve škole neví, co znamená české slovo "ženatý"? Integrace její zanedbanost ještě prohloubila a distanční výuka dorazila.