5.1.2004 Názory - strana 6
Jak naučit synáčka hospodařit
Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D.
Před vánočními svátky jsme s kolegy v práci mudrovali nad
tím, kdo z nás je ten průměrný Čech, který před Vánocemi utratil necelých 9000
korun. Mezi námi nebyl, ale statistiky nelžou. V průměru stále více a více
utrácíme a žijeme na dluh. Vždy mě překvapí cizinci, kteří jsou tímto faktem
překvapeni. Přijíždějí do Čech s představou, že totalitární systém donutil lidi
hledat jiné, hlubší hodnoty, než je pouhá konzumnost a obžerství. Bolševikem
odchovaný Čech se shovívavě usmívá, protože tímto stadiem obžerství musí projít
každý národ, který se probouzí z let nesvobody. Je možná dobré si je užít s
vědomím, že za pár let přijde období utahování opasků. Úsporná opatření, která
vstoupila v platnost s Novým rokem, možná svědčí o tom, že ten čas už je hodně
blízko.
Jedni šetří, druzí utrácejí
Pomineme-li však
tyto přechodné jevy, pak můžeme lidi rozdělit na dva typy: jedni mají sklon k
šetření, druzí k utrácení. Pokud nevíte, do jaké z těchto dvou skupin patříte,
doporučím vám následující kritérion: Zamyslete se, na co přepočítáváte peníze.
Jestliže je přepočítáváte na piva, na kusy šatstva, tedy obecně na požitky,
které si za ně můžete koupit, pak jste typ utrácivý. Pokud peníze přepočítáváte
na hodiny své práce a námahy, například kouknete se na nový mobil a řeknete si,
tak ten by mě stál 10 nočních služeb, pak jste zřejmě typ šetřivý. Utrácejících
je samozřejmě více, ale přesto nejméně je těch, kteří mezi těmito dvěma extrémy
nacházejí moudrý střed. To jsou ty cerečky a synkové, kteří se naučili
hospodařit, o kterých si pod vousy zpívával tatíček
Masaryk.
Schopnost oddálit uspokojení z
práce
Psychologie v této souvislosti hovoří o dovednosti či
umění oddálit uspokojení. Ukažme si to na příkladu. Když učíme dítě číst, pak je
musíme odměňovat bezprostředně po úspěšném výkonu, ale dítě samo se postupně učí
uspokojení stále oddalovat, takže například nakonec studuje vysokou školu s
vědomím, že nabyté znalosti využije a zhodnotí teprve za několik let. Stejně tak
většina populace umí počkat a rozvrhnout si rodinné výdaje tak, aby vydržela do
příští výplaty. To není samozřejmost. To je dlouhými stoletími nabytá
civilizační dovednost - schopnost oddálit uspokojení z práce o celý měsíc a půl.
V historii tomu tak nebylo. V bibli se dočteme, že výplata se dávala po slunce
západu. Ještě za první republiky se často vyplácelo na konci týdne. Lidí, kteří
neumějí vyjít s výplatou, je však stále ještě hodně. Je tedy otázkou, zda by se
na ně nemělo pamatovat v rámci systému vyplácení sociálních dávek. Například v
rámci institutu tzv. zvláštního příjemce dávek, tj. těm lidem, kteří nejsou
schopni platit nájem. U těchto lidí soud nařídí, aby se jim nájem strhával
předem, takže peníze na nájem ani nedostanou do ruky. Kdo však pamatuje na děti
takových rodičů? Dávky se propijí ten den, kdy je dostali. Na dny následující
jsou naplánovány krádeže.
Denní sociální
dávky
Nebylo by i zde lepší, kdybychom se vrátili k osvědčené
biblické praxi a v odůvodněných případech pouštěli sociální dávky ne jednou za
měsíc, ale každý den? Technicky vzato to není problém. Lidé dostanou kartu a z
bankomatu si budou moci každý den dopoledne vybrat pouze omezenou dávku,
například 100 Kč. To není mnoho, ale máme zaručeno, že ta rodina bude mít stovku
každý den. Ve stávající praxi je téměř jisté, že po většinu měsíce nemají peníze
žádné. Hladové a žadonící děti mají větší naději si od matky vyžebrat něco k
snědku, když matka bude mít ráno stovku, než když matka nemá vůbec nic a musí je
poslat krást. Stejně tak vyplácení dopoledne má jednu velkou výhodu. Jednak se
pije obvykle navečer a jednak to učí lidi pravidelnosti, kterou by nikdy
nepoznali - ráno by totiž musel někdo vstát a dojít vybrat. Peníze, které by si
ten den nevybrali, by se ušetřily. Jimi by se pak platily jiné dluhy -
neodvezený odpad, poplatky do školy ap.
Zákoník práce paradoxně
zvyšuje kriminalitu
Na tyto lidi by měl pamatovat i zákoník
práce. K čemu je takovým lidem pracovní smlouva na dobu neurčitou, když
potřebují peníze ihned? Zákoník práce by měl umožňovat námezdní zaměstnávání na
jeden den, kde by lidé dostávali výplatu po skončení směny. Jistě by se našlo
mnohem víc zaměstnavatelů, kteří by jim nabídli práci. Do trvalého pracovního
poměru je nikdo nevezme, když ví, že přijdou tak maximálně na tři dny a pak se
"hodí marod" na dva měsíce. Zákoník práce takto paradoxně zvyšuje kriminalitu
těchto lidí, protože je činní nezaměstnatelnými. Jen na okraj, podobná opatření
vřele doporučuji všem, kdo mají problémy s lidmi, kteří neumějí s penězi vyjít:
rodičům dospívajících dětí, partnerům alkoholiků ap. Je to sice tvrdší opatření,
ale má dobrý pedagogický dopad. Učí synáčky a cerečky
hospodařit.
Autor je
psycholog
Hyde Park Jak
vidí neschopnost lidí vyjít s penězi... Jeroným Klimeš
Lidí, kteří
neumějí vyjít s penězi, je stále hodně. Není lepší dostávat dávky denně?