5.1.2004 Názory - strana 6

Jak naučit synáčka hospodařit

Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D.

Před vánočními svátky jsme s kolegy v práci mudrovali nad tím, kdo z nás je ten průměrný Čech, který před Vánocemi utratil necelých 9000 korun. Mezi námi nebyl, ale statistiky nelžou. V průměru stále více a více utrácíme a žijeme na dluh. Vždy mě překvapí cizinci, kteří jsou tímto faktem překvapeni. Přijíždějí do Čech s představou, že totalitární systém donutil lidi hledat jiné, hlubší hodnoty, než je pouhá konzumnost a obžerství. Bolševikem odchovaný Čech se shovívavě usmívá, protože tímto stadiem obžerství musí projít každý národ, který se probouzí z let nesvobody. Je možná dobré si je užít s vědomím, že za pár let přijde období utahování opasků. Úsporná opatření, která vstoupila v platnost s Novým rokem, možná svědčí o tom, že ten čas už je hodně blízko.

Jedni šetří, druzí utrácejí

Pomineme-li však tyto přechodné jevy, pak můžeme lidi rozdělit na dva typy: jedni mají sklon k šetření, druzí k utrácení. Pokud nevíte, do jaké z těchto dvou skupin patříte, doporučím vám následující kritérion: Zamyslete se, na co přepočítáváte peníze. Jestliže je přepočítáváte na piva, na kusy šatstva, tedy obecně na požitky, které si za ně můžete koupit, pak jste typ utrácivý. Pokud peníze přepočítáváte na hodiny své práce a námahy, například kouknete se na nový mobil a řeknete si, tak ten by mě stál 10 nočních služeb, pak jste zřejmě typ šetřivý. Utrácejících je samozřejmě více, ale přesto nejméně je těch, kteří mezi těmito dvěma extrémy nacházejí moudrý střed. To jsou ty cerečky a synkové, kteří se naučili hospodařit, o kterých si pod vousy zpívával tatíček Masaryk.

Schopnost oddálit uspokojení z práce

Psychologie v této souvislosti hovoří o dovednosti či umění oddálit uspokojení. Ukažme si to na příkladu. Když učíme dítě číst, pak je musíme odměňovat bezprostředně po úspěšném výkonu, ale dítě samo se postupně učí uspokojení stále oddalovat, takže například nakonec studuje vysokou školu s vědomím, že nabyté znalosti využije a zhodnotí teprve za několik let. Stejně tak většina populace umí počkat a rozvrhnout si rodinné výdaje tak, aby vydržela do příští výplaty. To není samozřejmost. To je dlouhými stoletími nabytá civilizační dovednost - schopnost oddálit uspokojení z práce o celý měsíc a půl. V historii tomu tak nebylo. V bibli se dočteme, že výplata se dávala po slunce západu. Ještě za první republiky se často vyplácelo na konci týdne. Lidí, kteří neumějí vyjít s výplatou, je však stále ještě hodně. Je tedy otázkou, zda by se na ně nemělo pamatovat v rámci systému vyplácení sociálních dávek. Například v rámci institutu tzv. zvláštního příjemce dávek, tj. těm lidem, kteří nejsou schopni platit nájem. U těchto lidí soud nařídí, aby se jim nájem strhával předem, takže peníze na nájem ani nedostanou do ruky. Kdo však pamatuje na děti takových rodičů? Dávky se propijí ten den, kdy je dostali. Na dny následující jsou naplánovány krádeže.

Denní sociální dávky

Nebylo by i zde lepší, kdybychom se vrátili k osvědčené biblické praxi a v odůvodněných případech pouštěli sociální dávky ne jednou za měsíc, ale každý den? Technicky vzato to není problém. Lidé dostanou kartu a z bankomatu si budou moci každý den dopoledne vybrat pouze omezenou dávku, například 100 Kč. To není mnoho, ale máme zaručeno, že ta rodina bude mít stovku každý den. Ve stávající praxi je téměř jisté, že po většinu měsíce nemají peníze žádné. Hladové a žadonící děti mají větší naději si od matky vyžebrat něco k snědku, když matka bude mít ráno stovku, než když matka nemá vůbec nic a musí je poslat krást. Stejně tak vyplácení dopoledne má jednu velkou výhodu. Jednak se pije obvykle navečer a jednak to učí lidi pravidelnosti, kterou by nikdy nepoznali - ráno by totiž musel někdo vstát a dojít vybrat. Peníze, které by si ten den nevybrali, by se ušetřily. Jimi by se pak platily jiné dluhy - neodvezený odpad, poplatky do školy ap.

Zákoník práce paradoxně zvyšuje kriminalitu

Na tyto lidi by měl pamatovat i zákoník práce. K čemu je takovým lidem pracovní smlouva na dobu neurčitou, když potřebují peníze ihned? Zákoník práce by měl umožňovat námezdní zaměstnávání na jeden den, kde by lidé dostávali výplatu po skončení směny. Jistě by se našlo mnohem víc zaměstnavatelů, kteří by jim nabídli práci. Do trvalého pracovního poměru je nikdo nevezme, když ví, že přijdou tak maximálně na tři dny a pak se "hodí marod" na dva měsíce. Zákoník práce takto paradoxně zvyšuje kriminalitu těchto lidí, protože je činní nezaměstnatelnými. Jen na okraj, podobná opatření vřele doporučuji všem, kdo mají problémy s lidmi, kteří neumějí s penězi vyjít: rodičům dospívajících dětí, partnerům alkoholiků ap. Je to sice tvrdší opatření, ale má dobrý pedagogický dopad. Učí synáčky a cerečky hospodařit.

Autor je psycholog
 

Hyde Park Jak vidí neschopnost lidí vyjít s penězi... Jeroným Klimeš
Lidí, kteří neumějí vyjít s penězi, je stále hodně. Není lepší dostávat dávky denně?