Co je nám do toho, kdo s kým spí?

Aneb koho diskriminuje registrované partnerství?

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2004

Boj za práva sexuálních menšin má dlouhou historii, není to tak dávno, kdy se homosexuálové zavírali do vězení. Nicméně trend v legislativě respektuje fakt, že nikomu nic není do toho, kdo s kým spí, ale že si budeme všímat jen toho, zda dotyční neškodí ostatním spoluobčanům. Zákony jsou tady především proto, aby zaručily stabilitu společnosti. Dík tomu homosexualita přestala být trestná.

Dnes však homosexuálové představují silnou mediální lobby, která však stále drží v očích veřejnosti pel ukřivděných chudáčků, kterým je třeba pomoci. Není tomu tak. Naopak homosexuálové svůj boj vyhráli, veřejnost je přijala a oni jsou tak silní, že dokáží si prosazovat zákony, jakým je registrované partnerství. Problém nátlakových lobby však nespočívá v tom, že tlačí na pilu a snaží se prosadit své zájmy. Problém lobby obecně spočívá v tom, že prosazují pouze své vlastní zájmy a nehledí při tom doprava doleva na druhé spoluobčany. Ti totiž často potřebují pomoc velmi podobnou té, kterou prosazuje daná lobby. V tomto směru se lobby stávají diskriminační: Prosadí si své dvouprocentní zájmy a ostatní jsou jim lhostejní - ať si poradí sami podle zásady: "Když jsme si dokázali pomoci my, proč si nedokáží pomoci oni?" Takový případ by nebyl v historii ojedinělý. Vzpomeňme na odbory v 19. století. Těm se rovněž podařilo prosadit zájmy dělníků velkých průmyslových podniků, ale stranou jejich zájmu zůstaly ty pracovní obory, kde se zaměstnanci nestýkají, jako jsou například uklízečky. V takových případech zákonodárce musí mít více prozíravosti než lobby a prosadit takové zákony, které mají obecnější platnost a překonávají svou moudrostí partikulární zájmy dané lobby.

Jinými slovy i nyní nejde o to za každou cenu nevyhovět homosexuální lobby jen proto, že se snaží ovlivnit zákonodárce ve svůj prospěch. Správnější je podívat se, co je rozumného na jejich požadavcích, a to dopřát nejen jim, ale i jiným občanům, kteří mají podobný problém. Argumentace homosexuálů je následující: "Je v zájmu společnosti uchovávat stabilní emocionální vztahy homosexuálních občanů, protože to zvyšuje její stabilitu a snižuje kriminalitu. Proto je správné, abychom mohli uzavírat registrovaná partnerství, která by nám umožňovala po sobě dědit, získávat informace u lékařů ap. Je nesmyslné, abychom museli pro každý takový úkon sepisovali novou a novou notářsky ověřenou smlouvu."

Ano, taková argumentace je logická. Jen je otázkou, proč je omezena pouze na homosexuální občany? Vždyť takové potřeby má mnoho jiných občanů, kteří mezi sebou vytvářejí silné emocionální pouto - ne nepodobné rodinným a manželským poutům. Podle mého názoru i ti by si zasloužili, aby takové emocionální pouto chránil zákon o registrovaném partnerství, aby i oni mohli po sobě dědit, získávat informace na úřadech ap. Z toho důvodu se jeví jako diskriminující registrované partnerství v té podobě, jak jej dnes prosazuje homosexuální lobby, protože mlčky vychází ze zásady, proti které sami homosexuálové od věků bojovali: "Nikomu není nic do toho, kdo s kým spí."

Jestliže přijmeme tuto zásadu za svou, pak si musíme položit otázku, proč je registrované partnerství omezeno pouze na dvě osoby stejného pohlaví. Takto vlastně vylučujeme ty občany, kteří jsou sice různého pohlaví, ale nechtějí nebo nemohou spolu uzavřít skutečné manželství. Takoví občané opravdu jsou mezi námi. Jsou to případy hlubokých přátelství, které nemůže přerůst v manželství. Například z důvodu velkého věkového rozdílu nebo duchovního poslání (kněz a jeho pomocnice na faře).

Navrhované registrované partnerství dále diskriminuje i ty případy, kdy silné emocionální, rodině podobné pouto vzniká mezi více než dvěma lidmi. Například mladý pár se stará o starou opuštěnou paní - i v těchto případech by bylo dobré registrované partnerství či společenství - de facto "registrovaná rodina", aby tito tři nemuseli mít na vše zvláštní smlouvu podepsanou notářem. Uvědomme si, že takové případy nejsou naším zákonem ošetřeny a jsou principiálně stejné povahy jako potřeby homosexuálů.

Registrované partnerství totiž je ve stávající podobě zaslepeno sexuálním obsahem. Pořád uvažujeme v úzkoprsých kolejích: "Kdo s kým spí". Nový navrhovaný zákon o registrovaném partnerství by měl tuto sexuální úzkoprsost opustit. Být otevřený jakékoli skupině dospělých, dejme tomu do počtu pěti lidí tak, aby se zachoval, ochránil a podpořil rodinný charakter silných emocionálních vazeb, a to bez ohledu na to, zda dotyční spolu spí či nikoli. Stejně tak by se neměl vyhraňovat vůči manželství, ale být na něm nezávislý tím, že bude podporovat zdravé psychologické vazby podobné rodinným.

Jediným úkolem zákonodárců je takto rozšířené a sexuálních předsudků zbavené registrované partnerství ochránit před podvodníky a daňovými úniky. Díky původně homosexuální iniciativě by tak celá společnost získala vcelku rozumný zákon.