Trasformační zákon - třetí velká rozkrádačka

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2004

Představte si, že vám v roce 1992 přiznali náhradu za tzv. vnesený (přesněji řečeno zabavený) majetek ve výši řekněme půl milionu, kterou vám mělo vyplatit JZD. Dnes se píše rok 2004 a vy jste ještě žádné peníze neviděli, navíc jste museli bezmocně přihlížet, jak se z bývalých družstev pomalu stávají akciové společnosti, které pohltily vše hodnotné, co v JZD bylo. Teď jsou družstva jen prázdnou slupkou, ze kterých je téměř vše vytunelováno. Parlament, který po celou dobu dělal mrtvého brouka, najednou ožil a chce vás odbít kusem meliorační roury, která ještě v JZD nebyla ukradena. Necloumá s vámi bezmocný vztek? Pokud ne, pak si řekněme upřímně, že by měl. Tohle se přeci nedělá.

Historické křivdy se v našich zemích dějí příliš často a my před nimi až příliš lehce přivíráme oči. Bohužel nejsme schopni je dát do souvislosti s jinými tragediemi, které za nedlouho tolerované křivdy zplodí. Vraťme se do roku 1919, kdy se s velkou slávou rozdávala půda, která se zabavila šlechtě. Radost převeliká, ale jaksi se už zapomnělo, že se rozdávalo pouze Čechům a ne Němcům. Proč se ale dnes divíme, že když se přiblížil Mnichov, tak německy mluvící spoluobčané cítili větší zastání u Hitlera? Bodejť by ne.

Zdálo by se, že se Češi poučili? Bohužel ne. Poté co Beneš svými dekrety připravil o půdu nejen zrádce a kolaboranty, ale smetl s jimi i všechny nevinné Němce a Maďary, tak opět zavládla velká radost. Júlia Ďuriš, komunistický ministr zemědělství, štědře rozdával půdu bezzemkům a malorolníkům. Od těchto získala notnou podporu Komunistická strana v květnových volbách 1946. Na rozdíl od malorolníků Komunistická strana nikdy nevěděla, co je to vděk, a tak jim půdu po roce 1948 zase znárodnila a nahnala je do již zmíněných JZD. Ale tato komunistická strategie byla všeobecně známa od roku 1948, kdy Marx napsal Manifest der Komunistischen Partei, neuměli snad malorolníci číst? Buď jak buď, přesto se jednalo o nechutnou politickou manipulaci.

Dnes jedeme třetí rundu. Za velké sametové radosti se tedy umně vytunelovala bývalá družstva a nová novela tzv. transformačního zákona (42/1992 Sb.) se teď vysměje do očí těm, kteří mají nárok na vrácení peněz. Je dobré si uvědomit, co našim spoluobčanům Parlament vzkazuje: "Už máme dost vašeho kňourání, tak si tady vezměte tři sedminy této silážní jámy, která má bezpochyby nevyčíslitelnou cenu, a jděte už definitivně k šípku."

Populační paměť zahrnuje přibližně sto let, tedy to, co si pamatujeme sami a co nám ještě vyprávěli naši prarodiče. Tato paměť má sloužit především k tomu, abychom se nenechali třikrát nachytat na stejný trik. Chytrý se totiž dokáže poučit i z chyb druhých, ale hlupák (nebo těžce deprimovaný jedinec) se nechá napálit znova a znova a není schopen se učit z negativních a bolestných zážitků. Vždy jsme si mysleli, že minulé křivdy nebudou mít žádné následky. Vždycky je měly. Vždy jsme si mysleli, že utečeme před vlastní špínou, ale vždycky jsem byli překvapeni, že naše špína utíká s námi stejně rychle.

Možná si říkáte, že nebýt našich křivd, tak třeba nemusel být Mnichov, třeba nemusel po válce řádit Beneš s komunisty, ale jedno je však jisté. Dnes jistě nemusíme trpět našemu Parlamentu, aby se choval našim spoluobčanům jako kdysi KSČ. Vždyť on sám jim přiznal v roce 1992 finanční kompenzaci, on sám přihlížel, jak se družstva tunelují, a on sám teď chce odbít tyto okradené občany trapným gestem. Ale řekněme to poslancům na rovinu: "Proto jsme vás nevolili." V Čechách je ještě hodně lidí, kteří chce, aby u nás už konečně vítězila pravda a spravedlnost, a Parlament je tu od toho.