Jeden můj známý meditoval, proč se máslovému chlebíčku říká máslový, když se při jeho výrobě nepoužije ani ždibec másla. Dospěl k revoluční myšlence. Máslovému chlebíčku se říká máslový, protože si ho můžeme namazat máslem! Stejně tak si můžeme položit otázku, proč se sociálnímu státu říká sociální? Sociálnímu státu se říká sociální, protože ničí veškeré sociální cítění. Posuďte sami.
Svobodná matka na tom byla vždy hůře než vdaná. Jenže my máme sociální systém, který zvýhodňuje svobodné matky na úkor vdaných. Jinými slovy je nemorální každá žena, která se vdá, protože okrádá vlastní rodinu. Rozdíl činní asi půl třetího tisíce korun, což je slušný bakšiš právě pro rodiny s nižšími příjmy, tedy i s nižším vzděláním. Kdo by neznal stabilní pár, který se nebere, aby nepřišel o přídavky?
Aby k těmto podvodům nedocházelo vymyslely sociální pracovnice další sociální šrapnel. Když zjistí, že kolem nějaké svobodné ženy se motá nějaký chlap, tak jí seberou přídavky – prý ty dva musí posuzovat jako jednu domácnost. Chudáka biologického otce k placení alimentů nikdo moc nenutí. Konec konců, ať si to s ním vyřídí matka. Sociální pracovnice raději zaměří svou pozornost na nový pár a svědomitě udusí vznikající vztahy tím, že nového partnera nutí, aby ze svého platu živil děti biologického otce a navíc sponzoroval domácnost ženy, kde občas přespává. Tím náš sociální systém vzkazuje všem mužům: “Ruce pryč od svobodných matek! Sic si to draze zaplatíte...”
Podle stejného inteligentního sociálního šrapnelu mají senioři povinnost ze svého důchodu dotovat své čtyřicetileté děti, pokud nemají vlastní příjem a bydlí ve stejné domácnosti. Opět vzkaz našich poslanců těmto starým rodičům: “Vyžeňte ty nemakačenka na ulici! Pak na ně nemusíte platit a nic si nedělejte z toho, že zůstanete na stará kolena sami. My se o Vás postaráme! Čestný pionýrský! Strčíme Vás do ústavu, kde budete moci dožít na výhodnou půjčku!”
Dále náš sociální stát touto dobou “převychovává” 20 000 dětí, aby jim navzdory dvou miliónům let evoluce líbilo víc v ústavech než rodinné péči, např. profesionálních pěstounů. Učenlivým dětem se ale nakonec v ústavech přeci jenom zalíbí. Přes 40 % z nich to si to zamíří rovnou za nosem do kriminálu. Inu, ústav jako ústav. Zkrátka vytvořte sociální stát a ten spolehlivě vyhubí všechno sociální cítění. Ale není v tom snažení sám...
Jedna z nejhorších rad, kterou generace našich rodičů mohly svým dětem dát, byly řeči typu: “Nežeň se! Máš času dost. Kdybych já nebyla blbá, tak bych se taky nevdávala tak mladá...” Naše generace si vzaly tyto rady k srdci a výsledkem je zoufalá neschopnost založit rodiny u dnešních třicátníků.
Pro vztahy bývá “smrtelná” i zásada: “Vezmeme se, až budeš těhotná.” Přechozený vztah se začíná drolit, mezi příležitostné nevěry přijde partnerčino těhotenství. Začne čoromoro a záhy se nakupí požehnaná řádka stresorů: přípravy na svatbu, stěhování, shánění výbavy pro dítě, konec zaměstnání, změna životního stylu, narození dítěte, mnohem větší interakce s prarodiči, navíc svatba představuje velké sblížení a závazek... Uznejte sami, že za jeden rok je toho na jednoho muže až až. Jemu bláhovému konečně dojde, co celých 10 let jejich vztahu nechápal: “On ji přeci vůbec nemiluje a nikdy nemiloval! Byl s ní jenom ze soucitu a teď chce být svobodný a nevázat se. Vždyť má život před sebou a je mu hej!” Jak ta pohádka končí, víme všichni: “A jestli neumřeli, tak se o dítě soudí dodnes...”
Jestliže za těchto podmínek se nám rodí pouze 33 % dětí mimo manželství, tak musíme hovořit o velkém štěstí, že to není 77 %. Zkrátka svět, ať fyzikální, psychologický nebo sociální, se řídí podle nějakých zákonů, které jsou tak neústupné jako gravitace. Nemůžeme vytvořit jinou realitu - sociální stát, který postaví na hlavu dva milióny lidské evoluce. Jediný výsledek, který můžeme dosáhnout při tomto poroučení větru a dešti, je vyhynutí. Když přednáším studentům, tak jim říkám: Když jsem já seděl, tam co vy, tak nás bylo dvakrát tolik... Až vy budete stát tam, co nyní stojím já, tak bude před vámi sedět polovina studentů. Evoluce je neúprosná – kdo se nerozmnoží bude vyselektován. Morálku budoucích generací budou udávat jen ti, kteří zplodí a vychovají děti, které budou opět schopné reprodukce.
Svým dětem bychom měli tedy dávat doporučení: “Nemusíte se brát hned ve dvaceti, ale mějte na paměti, že tak mezi 25 až 30 byste měli udělat definitivní rozhodnutí a založit rodiny. Dobří asistenti či manažeři můžete být kdokoli, ale rodina se těžko dohání po třicítce a od určitého věku je to zhola nemožné.” Podobně je opravdu výhodné se brát dříve, než je partnerka těhotná, jakkoli je to staromódní - abychom si zřetelně uvědomovali, že jsme se pro svého partnera rozhodli a že nejsme spolu jen z dopuštění okolností...