PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2024-04-25
Je experimentálním faktem, že vztahy vrcholných politiků se rozpadají: Paroubek, Topolánek, Nečas, Hamáček, Sobotka, Bursík, Kocáb, Bendl, John, Kalousek, Babiš aj. Z tohoto faktu může vysoudit objektivní závěr, že vrcholná politika není slučitelná s rodinným životem. Koluje pořekadlo, že muž může být buď dobrým manažerem, nebo dobrým manželem, nebo dobrým milencem, ale nikdy ne dohromady. Jedno vylučuje druhé. Z tohoto důvodu starověkém Římě platila pro vojenské důstojníky povinnost být svobodný, což pak převzala katolická církev do své praxe v podobě celibátu.
Když chci být dobrým otcem svých dětí, tak nejezdím po konferencích, zkracuji pracovní cesty na minimum, nestěhuji se za prací po celém světě, žiji místní komunitou okolo bydliště. Stavím svůj život na vytrvalosti, kdy žiji s rezervou, právě proto, abych tento životní styl dlouho vydržel. Obětuji velkou část své kariéry, abych si mohl dopřát ten luxus mít šťastnou ženu a dobře vychované děti. To samo opravdu nevzniká. Například Nečas měl manželku na Moravě a politiku dělal v Praze - vztah na dálku je ale rozsudek smrti. Tito partneři si vždy slíbí, že jejich láska to těch pár let vydrží, a pak zjistí, že citová láska je poměrně slabé pouto, které nemá velkou pevnost a snadno pomíjí. Získat post vrcholného politika je pro vztah jako rána sekyrou. Který to vydrží?
Od vrcholného politika se očekává, že podá nadprůměrný výkon na čtyři roky. Je chronicky unavený, nevyspaný, samozřejmě i protivný na okolí a chronicky touží po úlevě. Kolem něho se motá hodně kariérních žen, které čekají na svou příležitost, a jsou ochotné mu splnit i ta sexuální přání, na které normální ženy nemají žaludek. Je známým faktem, že extrémní frustrace vede u mužů k nejrůznějším sexuálním perverzním fantaziím (sadomaso ap.). Navíc politik žije s vědomím neustálého ohrožení a pocitem, že ho desetitisíce lidí upřímně nenávidí a stovky lidí se derou na jeho místo. Takže kromě rozpadajících vztahů mají vrcholní politici sklon k paranoiditě, podezřívavosti.
V biologii známe podobnou strukturu u krys. Každá krysa má jediný cíl - dostat se sociálním žebříčku o stupeň výše. Tato touha je výhodná maximálně do střední úrovně. Jak říkají biologové: „Všechny krysy chtějí vyšplhat až nahoru, ale běda té, které se to podaří.“ Na vrcholu je nežitelno a danou krysu tento úspěch většinou zničí. Jenže jedna krysa geny nenastavuje. Geny a psychiku krys nastavuje většina, tedy geny těch krys, které jsou na sociálním žebříčku úplně dole.
Sociální hierarchie krys
Všechny krysy chtějí vyšplhat až nahoru, ale běda té, které se to podaří (červená). Tuto vítěznou tlak a útoky okolí zničí. Ale geny jednoho jedince nedokáží změnit nastavení celého druhu. To nastavuje většina, a to jsou ty krysy, které jsou úplně dole (zelená). Těm se vyplácí vyšplhat na střední úroveň (černá), a proto krysy jsou geneticky naprogramované, aby se snažily vyšplhat nad svého souseda. Jenže střední, černé, i když jsou na objektivně nejlepší pozici, přesto jsou celoživotně nespokojené a pořád bláhově sní o tom, jaké by to bylo krásné být králem krys (červená).
Z toho vyplývá i další úporná potřeba vrcholných politiků, totiž jako Jan Lucemburský chtějí umřít ve funkci, aby měli státní pohřeb, aby se o nich napsalo víc než dva řádky. Stárnoucí politici totiž už reálně nemají rodinu, vztahy s dětmi a ženou bývají odcizené, a když odejdou z funkce stávají se z nich kverulující dědci, které nikdo nepostrádá.
Vždy mi přišlo zvláštní, proč se Ježíš vyhybal kontaktům s vrcholnými politiky své doby, i když měl příležitost. Časem mi došlo, že vrcholová politika je poloválečné prostředí, které psychickému ani rodinnému zdraví nepřispívá, a proto je lepší se od ní držet dále.