Když si policajti dávaj do tlamy...

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2004

Ve včerejších zprávách ironicky hlasatel dal souvislosti trapnou rvačku dvou skupin policistů a diskutované zvýšení jejich platů nad úroveň běžných státních zaměstnanců. Zpráva vyzněla asi ve smyslu: "Proč bychom měli přidávat na platu těm, kteří mají chování řeznických psů?"

Dá se očekávat, že se objeví názory opačné: "Neměli bychom policistům naopak přidat právě proto, aby se jejich úroveň trochu pozvedla?" Na první pohled je zřejmě absurdní představa, že by vyšší plat někoho kultivoval, ale přesto překrucování argumentů má jistou psychologickou působivost. Trochu to připomíná večerníček, kdy Maxipes Fík honí po dvoře slepice a Ája mu povídá: "Nehoň je, dyť jsou hloupý." Maxipes na to odpověděl: "No právě proto."

Psychologie je zajímavá mimo jiné i tím, že odhaluje paradoxy, které jsou zdánlivě proti zdravému selskému rozumu. Například úvaha by říkala, že čím větší blahobyt, tím více lidí si může dovolit mít děti. Všichni víme, že je tomu právě naopak. Je to především bída, která zvyšuje porodnost. Stejně tak naivní úvaha říká, čím větší plat, tím menší pokušení brát úplatky. I to je omyl. Ochota braní úplatků se neodvozuje od výše platu, ale paradoxně od výše pokut, pravděpodobnosti odhalení a zásadovosti policisty. Stejně tak neplatí, že čím větší plat, tím větší identifikace s povoláním. To dokumentovala řada výzkumů tzv. kognitivní disonance. Například u amerického vojska byli nejvíce nespokojení letci, kteří však byli po všech stránkách nejlépe odměňovaní.

Nicméně proč chodit do Ameriky. Stačí se podívat na profese jako jsou lékaři či psychologové, kteří jsou v Čechách mizerně placení, ale jejich identifikace s profesí je mnohem vyšší než u policistů. Proč? Mezi policistou a lékařem zeje propastný rozdíl v investici do vzdělání. Zájemci o policejní práci, i když nemají žádné odborné vzdělání, jsou přijímáni do pracovního poměru, během kterého jsou posláni do školy. Jejich teoretický výcvik trvá devět měsíců a studijní výsledky se neodráží citelně v platu. Naproti tomu medik jde na universitu, kde na rozdíl od policisty si musí studium celých šest let financovat ze svého a na konci studia není nic. Pokud vůbec sežene místo, tak za malý plat, a ještě si musí dodělávat atestace.

Měl jsem možnost učit psychologii, jak na lékařské fakultě, tak na policejní škole. Nejnápadnější rozdíl mezi studenty byl především v nevyrovnanosti tříd. I na policejní škole se našli stejně chytří a motivovaní studenti jako na lékařské fakultě, ale bylo jich málo. Zbytek se choval podle přísloví: "Co nic nestojí, za nic nestojí." a například je téměř nezajímala výsledná známka, bylo pro ně důležité jen, zda prošli.

Je jasné, že devět měsíců v takovém prostředí nemůže nikoho kultivovat. Tedy máme-li hledat cestu, která by naše policisty trochu povznesla, pak to jistě nebude zvyšování platů, ale změna způsobu jejich formování. Je divné, že se najdou peníze na zvyšování platů, ale nejsou peníze na vzdělání policistů. Rychlokurzech vyrobíme amatérské rychlokvašky, které pak královsky zaplatíme?

Až policejní studenti budou potit krev při zkouškách, budou si platit ze svého celé studium, které bude trvat minimálně čtyři roky, aniž budou mít zaručené místo u policie, pak se můžeme těšit na to, že být u policie bude opět ctěná profese, že si policisté budou skuteční profesionálové, budou vážit sami sebe a budou mít zvnitřnělé zásady a postoje, které jim nedovolí brát úplatky.

Samozřejmě, že všechny tyto změny není možno udělat ze dne na den.
Ale stačilo by začít prostě tím, že místo plýtvání na platy stávajících policistů, raději čtyřnásobně prodloužíme studium, tj. na úroveň typickou ve vyspělých zemích. Myslím, že by to byla moudřejší investice.