Hlavní chybou zde bylo, že mladík se nijak nesnažil ovládnout své časté návaly agrese a snění o použití nože. Opakované přehrávání scén ve fantazii vedlo k vypracování scénářů, z nichž jeden uskutečnil. To, že po prvním napadení dál pokračoval v agresivním chování, je jen důkazem toho, že snění o agresi už celá léta před tím používal jako nástroj ke zklidnění sebe sama. Tedy když se dostal po prvním napadení do šoku, tak měl opět sklon zklidnit se tím, co mu pomáhalo již dříve, tj. stupňovanou a v tomto případě i opakovanou agresí.
Charakteristické pro moderní výchovu je, že nijak nemonitoruje a nedohlíží nad tím, o čem děti sní. Jako by sny a slova byly samy o sobě neškodné a zároveň neprodyšně odděleny od našeho jednání jakýmisi apriorními zábranami. Bohužel opak je pravdou - sněním a slovy si připravujeme plány a scénáře, které pak uskutečňujeme. Případné zábrany jsou produktem systematické výchovy.
Je otázka, zda si můžeme z jeho hudebních textů udělat představu o kvalitě jeho výchovy: "Tahalas mě k feťákům a přede mnou to brala. Chodil jsem s ní po obchodech a viděl, jak krade. Takovou ženskou byste chtěli nazvat máma?" Každopádně hodně vypovídá už samotný fakt, že byl schopen takový text napsat, protože je realisticky epický a plný agrese vůči matce. Agrese vůči blízkým lidem, ať jsou to rodiče, děti či (ex)partneři, má zvláštní povahu - vždy je to z velké části sebedestrukce. I Nifestovi, když se stýskalo po matce, tak aby se zbavil těchto nepříjemných stavů, začal si přehrávat popsané nenávistné fantazie. Ty ale bohužel na reálnou matku vůbec nedosáhly - ta byla tou dobou někde v kriminále. Jen v té chvíli vlastně sám ze sebe udělal sirotka a veškerá jeho agrese se vybila na jeho sevřených orgánech - na břichu, napjatých zádech ap. Dokonce ani jeho potřebu stýskání po matce nemohly nenávistné fantazie uspokojit, té se totiž nejde jednoduše zbavit. Koneckonců píše to sám: "Ale pořád tam byly ty city, které táhnou malé blbé dítě za svou blbou mámou."
Zkušenost předků proto vždy před agresí proti blízkým lidem varovala. Za zmínku stojí čtvrté přikázání desatera: "Cti otce svého a matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi." To je jediné přikázání, které obsahuje i příslib odměny. Stejnou myšlenku postihuje i moudro Járy Cirmana: "Na blízkého člověka neplivneš a plivneš-li nedoplivneš a doplivneš-li netrefíš se a trefíš-li se, pak jedině do sebe."
Nifest
Poslechni mami
Si to poslechni děvko.
Tahalas mě k feťákům a přede mnou to brala.
Takovou ženskou byste chtěli nazvat máma?
Seděl jsem s ní na schodech a viděl jak to bere.
Vzala jsi mi dětsví, dodneška mě to sere.
Chodil jsem s ní po obchodech a viděl jak krade
a tohle jsem musel snášet několikrát za den.
Když mi bylo dvanáct, začal jsem mít toho dost.
Navštěvoval jsem ji ale v base jako její host.
Ale pořád tam byly ty city které táhnou,
malé blbé dítě za svou blbou mámou.
Vzpomeneš si na mně jenom když jsi zavřená
jsi bezcitná mrcha - nevíš co láska znamená.
Už mi nepiš dopisy, posrala sis to sama,
od téhleté doby už nejsi moje máma...
*refrén*
V mojem srdci pro tebe už není mami místo,
zkurvilas mi dětství a doufám že ty víš to.
Říkala jsi že budem bydlet jako rodina,
ale místo baráku jsme šli bydlet na Hlubiňák.
V hotelovém pokoji kde nebylo moc místa.
Tohle není lež ale pravda čistá.
...
Jako matka stojíš za píču
a doufám že to víš.
...
Říkala jsi, že budeš mít práci, ale nic.
Odjela jsi někam do píče dýl než na měsíc.
Říkala jsi, že jsi v práci, ale ty jsi fetovala,
ani jednou za měsíc jsi mi domů nezavolala.
Když tě potkám venku, ty si ani nevšimneš
Projdu kolem tebe a ty děláš že jsem cizinec.
už se nepodíváš ani na vlastního syna
nezapomeň na to, že to všechno je tvoje vina.
je to tvoje vina že mám náhradní rodinu,
je to tvoje vina že chci chcípnout každou hodinu.
*refrén*
V mojem srdci pro tebe už není mami místo,
zkurvilas mi dětství a doufám že ty víš to.
http://bandzone.cz/mrdkanifest