Kauza Kulínský aneb kdy ty děti vlastně zpívaly?

Na vyžádání vznikly dva řetězy článků pro MFDnes a pro Lidové noviny. Vždy článek, reakce Sokola, moje odpověď. Ale ještě než začnete, jako perex, přečtěte si tento email. Napsal mi jeden známý, kterého jsem neviděl asi deset let:

Ctu ty tvoje clanky o Kulinskym a mam radost, jak jsi to pekne napsal. Kdyz jsem videl, jak dopadl ten soud v Hradci, myslel jsem, ze me vomejou. Ja jsem do toho sboru chodil totiz 10 let, takze vim o tom vsem z prvni ruky. Bylo to maso veliky a ty kecy o tom, ze ho ty holky zboznovaly, to je proste taky ultrablabol. Prirovnal bych to spis k modelu Natasha Kampusch. Ve finale ho mela vlastne rada...
Kdybys chtel nekdy o tom hodit rec, dej vedet. Ja myslim, ze jsem ho celkem dobre poznal :). A za zacatek myho normalniho zivota povazuju ten den, kdy jsem z tyhle sekty odesel...

Zdegenerované soudnictví

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2006 - Lidové noviny

Nechtěl jsem věřit vlastním očím, když jsem četl výroky z hradeckého soudu. Nejde jen o to, že osvobodil Kulínského, ale především o argumentaci, kterou naši nejlepší právníci používají, aby vysekali své klienty.

Začněme soudkyní. Podle jejích slov je nepochybné, že Kulínský osahával sboristky mladší patnácti let. Ale soudkyně toto odmítá považovat za pohlavní zneužití. Prý "aby to bylo pohlavní zneužívání, musí to být soulož nebo to musí svou intenzitou odpovídat pohlavnímu styku."

Ten chlap má opravdu z pekla štěstí, že není na dospělé ženy. Představte si, že by plácl milou soudkyni po zadku. To by jistě měla po ruce dostatek paragrafů od sexuálního obtěžování, harasment, až po omezování osobní svobody, aby to označila za trestný čin. Máme ale jejímu rozsudku rozumět tak, že kdyby strkal prsty do rozkroku její dceři či neteři, tak by to najednou v podstatě přípustné, protože je při tom málo agresivní?

Jaký jiný závěr si můžeme my chlapi odnést z hradeckého soudu než tento: "Až nás zase popadne chlípný chtíč, tak půjdeme a něžně promasírujeme všechny holky z naší školky. Wow, to bude žrádlo! Určitě nás z toho hradecká soudkyně vyseká." Konec konců na naší straně bude i slovutný advokát Tomáš Sokol, který Kulínského hájil: "Dívky k němu měly citový vztah, takže i kdyby se to stalo, nešlo by o zneužití formálního vztahu učitele a žáka."

Ne, milí čtenáři, toto není ukázka toho, jak jsou Tomáš Sokol či hradecká soudkyně omezení. Bohužel to by byl ten lepší případ. Toto je názorná ukázka toho, jak jsou tito lidé schopni zdeformovat svou mysl, aby náhodou k újmě nepřišla slavná osobnost.

Není totiž možné, aby naši nejlepší soudci a advokáti nevěděli, že existuje konsensuální sexuální zneužívání. I kdyby nezletilé dítě při sexu ryčelo blahem a samo dospělého k sexu provokovalo, tak se jedná ze strany dospělého o pohlavní zneužití. Proč? Protože nejde o ten skutek samotný, ale především o celkový kontext, kdy dítě předčasně navazuje sexuální vztah s člověkem, se kterým nemůže vytvořit partnerský vztah. Pořád hovoříme o zneužívání holčiček chlípnými chlapy, ale zapomíná se na jedno z nejtěžších sexuálních zneužívání, a to zneužívání syna matkou. To totiž bývá většinou konsensuální, není v něm přítomno žádné násilí, a přesto má na psychiku těchto chlapců velmi destruktivní vliv a často se s nimi vleče celý život.

Tedy i kdyby holky ze sboru nastokrát Kulínského milovaly, tak přesto očekáváme od všech učitelů a vedoucích dětí, že udrží svůj sexuální pud na uzdě. Naopak citový vztah dívek ke sbormistrovi je imperativem, že ho nesmí zneužít na své sobecké uspokojení. Kdysi jsem četl nějaké výzkumy, které rozebíraly vliv první lásky na pozdější promiskuitu. Ukazovalo se, že pokud vám byla vaše první láska nevěrná, tak i vy budete mít větší sklony k nevěře. Jaký dopad na výběr partnerů bude mít to, že tyto dívky byly zneužity člověkem, kterého obdivovaly?

Stejně tak nepochybuji, že hradecká soudkyně i Tomáš Sokol si někdy přečetli alespoň jeden populární článek o sexuálním zneužívání. Musejí vědět, že to se dělí na dotykové a bezdotykové. Dotykové si dokáže každý dobře představit a nebudeme ho zde rozebírat, aby někdo nařknul Lidovky z bulvárnosti. Každopádně neblahý vliv na dětskou psychiku mají i ty případy, kdy dospělí lidé se vzrušují tím, že je dítě pozoruje při sexuálním styku, nebo s ním sledují pornografii. V těchto případech samozřejmě se dítěte ani nedotknou, a přesto jej pohlavně zneužijí.

U soudu perlil i samotný Kulínký: "Nejsem si vědom žádného činu v rozporu s dobrými mravy." Modlím se za to, aby tato věta byla lež. Bylo by totiž lepší, kdyby Kulínský byl lhář, než kdyby v Bambini di Praga bylo dobrým mravem osahávat holčičky. Bohužel teoreticky je možné obojí.

Soudy by měly využívat celou škálu trestů podle povahy, jakou mělo sexuální zneužívání v daném případě. Tedy za mírné dát jen podmínku či veřejně prospěšné práce, a za těžké kriminál. Každopádně bychom neměli osvobozovat pachatele jen proto, že s ním máme soucit, a nechceme, aby chudák šel natvrdo do kriminálu.

Žijeme v 21. století, kdy psychologie je jedna z nejpopulárnější věd. Ale když jde o známou osobnost, tak se naši soudci a advokáti řídí předsudky z dob Rakouska-Uherska, totiž že pohlavní zneužívání musí být jen násilné a jen dotykové. Celý případ je tak přesvědčivou ukázkou, jak je naše soudnictví zdegenerované. Zkrátka je na čase, aby ti z právníků, kterým zbyl smysl pro spravedlnost a právo, si ve svém cechu udělali trochu pořádek, a my rodiče, abychom si dvakrát rozmysleli, kam budeme posílat naše děti.

Tomáš Sokol - Lidové noviny

Česká justice je zdegenerovaná a právníci, kterým zbyl smysl pro spravedlnost a právo, by si ve svém cechu měli udělat pořádek. Takto nezakrytou výzvou k čistkám a vyhazování z práce končí pan Jeroným Klimeš svůj článek “Slavným projde u soudu leccos. I zneužívání.” Téma článku je proces s Bohumilem Kulínským .Ovšem z pohledu někoho, kdo nečetl soudní spis a vůbec neví, co se dělo v soudní síni. Takže si vytvořil vlastní skutkové premisy a s těmi pak pracuje. A dlužno říct, že s aktéry se nemazlí.

Nechci nikomu upírat právo vyjadřovat se veřejně k problémům, kterým odborně nerozumí a nezná ani věcný základ. Jen si myslím, že by se v takovém postavení slušelo spíše klást otázky, maximálně zdvořile vyslovovat pochybnosti či náměty, než hned kádrovat, urážet a vyzývat k čistkám

V případě Bohumila Kulínského byly souzeny dva údajné skutky, ve vztahu ke dvěma bývalým členkám sboru, který dirigoval. V jednom případě soud neuvěřil rozporným výpovědím sboristky a dospěl k závěru, že skutek se nestal. Ve druhém případě soud konstatoval, že skutek se stal, avšak nelze jej kvalifikovat jako trestný čin. Na tom není nic neobvyklého a již studenti právnické fakulty poté, kdy projdou kurzem trestního práva vědí, že ne každé jednání, které společnost nepřijímá či neschvaluje, je trestným činem. A také vědí, že ne každý tělesný kontakt je nutně veden úmyslem pohlavně zneužívat a má být takto kvalifikován. Zákon jasně hovoří o souloži nebo jiném způsobu pohlavního zneužití. Stěží si dokáži představit, že by míře společenské nebezpečnosti, jakou představuje soulož s osobou mladší patnácti let, mohla odpovídat i činnost, kterou pan Klimeš ve svém článku popisuje jako plácnutí po zadku. Nejde ovšem o to, jak si které ustanovení trestního zákona vykládám já, ale o uzuální výklad, který je zatím v tomto směru konstantní a přesně takový, jaký se panu Klimešovi dost nelíbí. Pokud ho to přivádí do běsného stavu, pak nechť se rozčiluje nad textem zákona nikoliv jeho interpretací. Až bude v zákoně označen za pohlavní zneužívání jakýkoliv kontakt s cizím tělem, bude situace jiná.

Podle pana Klimeše jsem osvědčil zdeformovanou mysl, když jsem poukázal na to, že má-li pohlavně zneužívaná osoba k tomu, kdo ji zneužívá citový vztah a z tohoto důvodu došlo k sexuálnímu kontaktu, pak obvykle nelze hovořit o jeho vynucení na závislé osobě. I zde jde o notorietu. Panu Klimešovi by stačilo, kdyby se letmo podíval do kteréhokoliv komentáře k trestnímu zákonu a zjistil by, že jsem poukázal na vcelku nesporný výklad, který samozřejmě má svojí logiku. Jednou věcí je, je-li pohlavně zneužívaná osoba nucena své zneužívání strpět proto, že je závislá na tom, kdo ji zneužívá, pak jde o přísněji postižitelné jednání, a dost dramaticky odlišná situace nastane, pokud, například, učitel naváže milenecký vztah se svojí čtrnáctiletou žákyní. Nic to nemění samozřejmě na tom, že něco takového udělat nesmí, pochopitelně jde o trestný čin, ale přece jen, jiné kategorie.

Pan Klimeš nejen že nic neví o konkrétním případu a není právník, ale není mi známo, že by se problematikou justice kdy hlouběji zabýval. Nechť si každý učiní úsudek o tom, nakolik je seriozní pouštět se v takovémto informačním bezvědomí do kategorických výroků a la “zdegenerované soudnictví” a nakolik je seriozní hovořit o “zdeformovaném myšlení” právníků,, kteří se ve věci angažovali, a zejména, tvrdit, že rozsudek byl vydán účelově jen proto, aby náhodou slavná osobnost nepřišla k újmě. Na rozdíl od pana Klimeše, který píše o něčem, o čem nic neví, vím o něm to, že v reakci na zprošťující rozsudek napsal minimálně do dvou deníků rozhořčené dopisy. Z toho usuzuji, že jediným skutečným důvodem jejich napsání je lítost pana Klimeše nad tím, že Bohumil Kulínský nebyl odsouzen.

JUDr. Tomáš Sokol, advokát

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2006 - Lidové noviny

Od právníků a soudců očekáváme, že nebudou překrucovat jasné znění zákona, ale že v každém jednotlivém případě odliší, kdy došlo ke zneužívání a kdy ne. Například viděl jsem případy, kdy babička lživě obvinila snachu, že zneužívá své děti, jindy rozvádějící manželka obvinila otce ze zneužívání, aby dostala děti do své péče, tzv. Münchhausenův syndrom v zastoupení. Ano, zde čekám, že soud osvobodí falešně nařčené.

Na druhé straně jsem nesčetněkrát viděl, jak se osvobodili skuteční pachatelé, zastavilo se trestní stíhání, protože vyšetřující policisté, státní zástupci či soudci s nimi měli falešný soucit. Ale při trestním řízení není vždy cílem zavřít pachatele až zčerná. Máme řadu alternativních trestů, od podmínky až po obecně prospěšné práce. Proč je hradecký soud nevyužil?

V oblasti pohlavního zneužívání jdou výroky soudů ode zdi ke zdi. Tam, kde se jeden osvobodí, je druhý odsouzen nepodmíněně. Stačí srovnat případy Opočenský a Kulínský.

I v mírnějších formách sexuálního zneužívání (například osahávání) by soudy měly jasně říci - došlo k sexuálnímu zneužití, které je trestným činem, a pachatel je vinen. Míra trestu však bude úměrná závažnosti provinění. Jedině takto je možno chápat úměru mezi intenzitou soulože a jinými formami zneužití, kterou naznačila soudkyně Bímová.

Když Parlament schvaloval odstavec trestního zákona o pohlavním zneužívání, chtěl říci, že jsou zakázány všechny formy pohlavního zneužití, proto říká jasně, že potrestán bude každý, "kdo vykoná soulož s osobou mladší než patnáct let nebo kdo takové osoby jiným způsobem pohlavně zneužije". To každý vyčte z této věty a to také označuje sousloví "předvídatelnost aplikace právní normy" Konec konců i výroky Nejvyššího soudu jsou v tomto směru jednoznačné: I mírnější formy pohlavního zneužití, než je soulož, jsou trestným činem. Zdá se, že soudkyně Bímová si ani neotevřela běžný právnický program ASPI, aby si přečetla dosavadní judikáty.

Paragraf 243 stanovuje trestnost soulože nebo jiných způsobů pohlavního zneužívání až do 18 let u dětí svěřené dozoru či při zneužití závislosti. Není pochyb, že Kulínský měl ty děti pod dozorem a že na něm byly závislé. Jestliže Sokol řekne něco ve smyslu: “Dívky k němu měly citový vztah, takže i kdyby se to stalo, nešlo by o zneužití formálního vztahu učitele a žáka,” tak je to účelová demagogie, aby se vyhnul tomuto paragrafu. Od advokáta Kulínského očekávám, že dokáže vyzdvihnout všechny polehčující okolnosti v daném případě. Ne, že použije jakoukoliv demagogii a úskok, aby ho vysekal na svobodu.

Tomáš Sokol se děsí čistek. Ale řekněme si na rovinu, že k jedné čistce by určitě mělo dojít. Měl by si trochu očistit svou životní cestu. Jinak si totiž může rovnou vytesat náhrobek: "Zde leží Tomáš Sokol - ten, který celý život hájil lumpy a vrahy pomocí demagogií a úskoků." To by nebyla nejlepší vizitka. Nemyslíte, pane doktore?

Prokletí nerovných vztahů

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2006 - MFDnes

Kdyby se u soudů nejednalo o lidské osudy, tak byla by to někdy dobrá komedie. Posuďte sami. Soudkyně konstatovala, že "skutek se stal, ale není trestným činem." Jinými slovy je prokázáno, že Kulínský spal se sboristkami a mladší patnácti let "pouze" osahával. Načež vystoupí top star Kulínský a před tím samým soudem prohlásí: "Nejsem si vědom žádného činu v rozporu s dobrými mravy."

Možná by bylo dobré si připomenout, že není trestný čin mnohé z toho, co už je dávno v rozporu s dobrými mravy. Můžete vytunelovat banku v souladu s právními předpisy, ale přesto to není v souladu s dobrými mravy.

Z hlediska psychologického je pro smích i věta soudkyně: "Aby to bylo pohlavní zneužívání, musí to být soulož nebo to musí svou intenzitou odpovídat pohlavnímu styku." Vůbec ne, dítě můžete pohlavně zneužít, aniž se ho dotknete. (To je tzv. bezkontaktní sexuální zneužívání) Například tak, když se budete se ženou reizovat tím, že vás dítě pozoruje při pohlavním styku.

Soudy by měly být důsledné. Každé pohlavní zneužívání by měly prohlásit za trestný čin, ale dobrá připusťme, že ne za každé by mělo hrozit člověku 7 let natvrdo.

Se zdravým rozumem se míjí i věta Tomáše Sokola, obhájce sbormistra: "Dívky k němu měly citový vztah, takže i kdyby se to stalo, nešlo by o zneužití formálního vztahu učitele a žáka." Není to právě naopak? Přeci Kulínský by zasluhoval trest právě proto, že dívky zneužíval nejen pohlavně, ale navíc zneužíval i jejich citového vztahu k sobě. Vždyť právě v tom spočívá prokletí nerovných vztahů.

Soud pozná zneužití

Tomáš Sokol - MFDnes

Ve svobodné společnosti lze beztrestně říci prakticky cokoliv. To je nesporně výhoda. Mírnou nepříjemností je, že to mohou být i naprosté bludy. Obojího si do sytosti užil pan Jeroným Klimeš, když napsal článek “Nerovných vztahů prokletí” (MFD 30. 8. 2006). Patrně se záměrem komentovat soudní rozhodnutí formuloval nepravdivé premisy, které navíc laicky a nesprávně vyvrací.

Klimešův krok vedle

Soudkyně v procesu s Bohumilem Kulínským skutečně konstatovala, že skutek se stal, ale není trestným činem, ovšem to se nevztahovalo na “spaní se sboristkami”, leč na skutek spáchaný údajnými doteky. Ve vztahu k obvinění z pohlavního styku soud jasně prohlásil, že takové jednání nepovažuje za prokázané. Podle pana Klimeše je z psychologického hlediska pro smích věta soudkyně: “Aby to bylo pohlavní zneužívání, musí to být soulož nebo to musí svou intenzitou odpovídat pohlavnímu styku.”

Naštěstí nejde o psychologii, ale o právo. Trestní zákon jasně říká, že pohlavním zneužíváním je vykonání soulože s osobou mladší patnácti let nebo její pohlavní zneužití jiným způsobem. Z logiky věci a požadavku na předvídatelnost aplikace právní normy je zjevné, že nejde-li o soulož, musí jít o sexuální aktivitu srovnatelné povahy.

Soudci bez rozumu?

Autor se systémově mýlí, pokud se domáhá toho, aby soudy každé pohlavní zneužívání prohlásily za trestný čin. Co je pohlavní zneužívání, definuje zákon a soudy mohou toliko hodnotit, zda obžalovaný tuto definici naplnil, nebo nikoliv. Absence elementárních vědomostí o právu a jeho aplikaci je dále zřejmá i z tvrzení, že se moje věta: “Dívky k němu měly citový vztah, takže i kdyby se to stalo, nešlo by o zneužití formálního vztahu učitele a žáka” míjí se zdravým rozumem. Především jsem argument takto neformuloval, protože nešlo o žádné dívky, ale o jednu dívku.

Soudí-li pan Klimeš, že jde o tvrzení příčící se zdravému rozumu, pak za osoby s nezdravým rozumem označil všechny ty, kteří tento výklad považují za správný, tedy především a kromě jiného přední odborníky z oblasti trestního práva v této zemi, vesměs soudce, autory různých komentářů k trestnímu zákonu a v neposlední řadě i “autory” rozsudků-judikátů, kteréžto jsem citoval.

Kdo neumí, ten o tom píše?

Na oplátku a také na závěr bych chtěl panu Klimešovi touto cestou říci, že mně připadá v rozporu se zdravým rozumem psát o něčem, o čem vůbec nic nevím a čemu zřetelně ani nerozumím. V tomto případě o soudním procesu a trestním právu. Připouštím ale, že máme právo mluvit k čemukoliv a jakkoliv, a nejde tedy o příliš relevantní námitku.

Ostuda právníků

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2006 - MFDnes

Tomáš Sokol mě obvinil ze šíření bludů. Posuďte sami, jestli to není spíše naopak. Trestní zákon mluví jasně o souloži nebo jiném pohlavním zneužívání. Nesrovnává intenzitu soulože s jinými formami pohlavního zneužívání. To si do zákona propašovala soudkyně Bímová.

Právě předvídatelnost aplikace právní normy vyžaduje, aby každý mohl z této věty vysoudit, že je trestné nejenom souložit s malými holčičkami, ale je i osahávat. To měl na mysli i Parlament. Určitě nechtěl říci: "Osahávání holčiček je OK, jen je nesmíte při tom mlátit."

Takto překroutit jasnou dikci zákona dokáže snad jen tandem Sokol - Bímová a dělají nám z právního státu Absurdistán. Od soudů očekáváme, že opravdu nebudou překrucovat jasné znění zákona, ale že v jednotlivých případech odliší skutečné zneužívání od falešných obvinění.

Hradecký soud zkrátka pochybil, když Kulínského osvobodil, neboť nechrání poškozené, dává návod ke kriminálnímu jednání a zdiskreditovává důvěru ve spravedlivý soud. Doufejme, že vše napraví Vrchní soud.

Naštěstí napravil. :-)