Asi bych hodně přemýšlel, jak nejrozumněji vyvážit duševní a fyzickou práci a kolik času věnovat společenským záležitostem. Úplně volný den znamená mnoho starostí ala Neruda: Kam s ním?
Zřejmě nějakou hodně praktickou – kde by bylo hodně návodů, jak na tom pustém ostrově přežít, protože bych se hodně divil, kdybych se mi podařilo uvařit byť i obyčejné mýdlo...
Samozřejmě ty největší, protože ty pak už se těžko přemisťují. Takže koberce, postele, skříně, varhany...
Obojí. Komunikační prostředky malé vzdálenosti zvětšují a velké vzdálenosti zmenšují. Díky mobilům si už prakticky nepovídáme s lidmi na autobusových zastávkách...
Naše střední generace by si měla uvědomit, že jak si to dnes nastavíme, tak budeme za pár let stárnout a umírat. Jestliže nebudeme mít děti, uzákoníme si euthanasii a necháme LDN léčebny v takovém stavu, jak jsou dnes, tak o naší smrti rozhodne komise úředníků, která zjistí, že v LDN je málo místa, a při smrti nebude poblíž nikdo z blízkých. Dost strašná představa...
Ne. Tma přede mnou, tma za mnou. Nevzpomenu si ani na tu nenezajímavější.
Myslím, že ano. On byl velmi zvídavý žák. Kromě toho jedničku z náboženství je možno dostat za docházku. Takže je spíš otázka, jestli by Ježíšek do hodin náboženství vůbec chodil.
Do hospody s umytýma nohama...
Jsem křesťan, tak bych samozřejmě rád potkal osobně Ježíše. Ale také by mě hodně zajímalo, jak to vlastně bylo s Adamem a Evou.
Chtěl bych, aby se můj syn jmenoval Erlan.