Mgr. Jeroným Klimeš (jeronym.klimes@seznam.cz) 1999
Dne 5. 11. 1999 v 18:45 jsem stál frontu před kinem Světozor. Spolu se mnou tam čekalo asi tak 30 většinou mladých lidí, (kdo jiný by šel na film Matrix,) řekněme odhadem od 12 let do 25 let. Tou dobou tam však pořádala reklamní kampaň tabáková firma Winston, jejíž lidi tam obcházeli a nabízeli zdarma cigarety komukoliv, kdo měl zájem. Když jsem je upozornil, že tímto chováním nejen, že dělají špatnou věc, ale navíc výslovně porušují zákon, tak mě odbili nacvičeným asertivním chováním, které jsem sám nesčetně školil, a věnovali se mladší věkové kategorii.
Uvědomme si my všichni, kdo máme nebo časem budeme mít děti: Už to nejsou zkažení vrstevníci, kteří nabádají děti ke kouření, ale jsou to cílené reklamy profesionálů, které usilují o vytvoření návyku v raném věku, aby byl co nejpevnější, a tak přinášel tabákovým firmám stabilní příjem.
Možná to našim poslancům ještě nedošlo, ale každý, kdo má oči k vidění a uši k slyšení, pozná, že cílová skupina všech reklam na cigarety je směřována ne na důchodce, ne na matky s dětmi, ale na adolescenty popř. mladou pracující generaci. Je bohužel smutná pravda, že to jsou právě psychologové, kdo vymýšlí tyto strategie. Například vytváří celý životní styl zvaný Camel nebo Marlboro country, aby se cigareta stala neoddělitelnou součástí image mladého člověka, a tak řádně vysávala kapsu jeho či jeho rodičů.
Já osobně jsem vůči kuřákům vcelku tolerantní, ale opravdu mě štve, když vidím, že někdo cíleně a zištně usiluje o vytvoření škodlivého návyku u dětí. Vždyť je přece naším společným cílem - jak kuřáků, tak nekuřáků, aby lidí s návykem ve společnosti s léty ubývalo. Tak prosím, nenechejme si všechno líbit a i když jsme tolerantní vůči kuřákům, buďme netolerantní vůči reklamě na kouření.