Jan Jandourek 7. 2. 2019
Psycholog Jeroným Klimeš hovoří o tom, proč je pochopitelné, že se bojíme cizinců, jak v posledních letech zdegenerovala lidská práva a proč bude podle něj přicházející společnost mnohem hrubší a primitivnější.
Teď se objevila další zpráva o tom, jak je na tom Evropa s antisemitismem, a není to moc slavné. Ono se ovšem v takových vlnách mění, na koho se zrovna hněv lidu zaměřuje, jednou Židé, pak Romové, uprchlíci. Kde se to v lidech bere?
Nenávistné naladění člověka je nasměrováno vůči všem odlišným lidem, které považují za potenciální nepřátele. Zmíněné přeskakování je dáno tím, jaké etnikum média zvýrazní. Když se lidem ukáží uprchlíci, tak řeknou „uprchlíky nechceme“, když se řekne cikáni, tak jsou to cikáni, nebo podobně Židé. Zkrátka nenávistná emoce se přesměruje na toho protivníka, který je zrovna po ruce.
I když osobně nevím, jaký je problém s Židy. Já s nimi žádný problém nikdy neměl kromě toho, že mě coby góje nechtěli pustit na šabatovou bohoslužbu. (Asi ze mě táhl hotdog, nebo co.)
Je to věc kulturní, nebo je to součást naší zděděné výbavy?
Teď jsem četl životopis Emila Holuba, který na cestách narazil na Mašukulumby. Ti se podobně jako amazonští indiáni vyznačovali nesmírnou agresivitou vůči všemu cizímu. Docela dobře přežívali, protože kdo se k nim přiblížil, toho zlikvidovali. Holuba to málem stálo život. Protože je to vcelku celosvětový jev, musíme počítat s tím, že je to nejspíš genetické.
Evolučně je to zřejmě dost výhodná strategie: držet si od těla všechno, co důvěrně neznám. Hostilita vůči lidem je nápadná záležitost, ale podle stejné zásady lidé velmi neradi mění potravu. Neradi mění, na co si navykli v dětství. To je celkem pochopitelné, protože každá taková změna je v divoké přírodě hazardování se životem. Ač je tato obrana dána geneticky, přesto bychom ji měli mírnit. Přejídání je také genetické a také to mírníme.
Osobně jsem toho názoru, že člověk si má chránit své území, ale v okamžiku, kdy před námi stojí reálný člověk, máme se řídit podle lékařského pravidla „především neuškoď“. Ať potkám Araba nebo Roma, po interakci se mnou by tento „cizorodý element“ neměl odejít horší, než když mě potkal. To je nejlepší návod na rasismus obecně – nehrát si na spasitele, ale především neškodit. K jakkoli kolorovaným lidem se chovat s úctou, respektem.
Hraje tady u jednotlivce v té ideologické averzi nějakou roli věk a vzdělání?
Jistě hraje. Ovlivňuje to způsob vyjadřování agresivních postojů, ale ty dominantní vlastnosti budou vnitřní, ne příliš pozorovatelné podle vnějších kritérií. Není tak důležité, jestli je někdo vysokoškolák nebo člověk se základním vzděláním, ale spíše je důležitější, jestli je to člověk agresivní, se sklonem k psychopatii, nebo jestli má špatnou zkušenost z minulosti. Pak nejde ani tak o to, že nemám rád cizí element, ale v okamžiku, kdy mám s konflikt nájemcem, který je z některé z těchto minoritních skupin, zjistím, že stát se mě nezastane.
Nedávno jsem ubytoval Peruánce a byla to tak katastrofální zkušenost, že si to nechci zopakovat. Rozbitý byt a nábytek a sousedé si stěžovali. Stát se vás nezastane. Já proto nemohu někomu doporučit s klidným svědomím: „Buďte nezaujatí vůči lidem jiné pleti,“ když vám ten člověk jiné pleti zlikviduje byt, tak policie, státní zástupce či kdokoli vám řeknou, že jste byl hloupý, že jste jim ten byt pronajal. Stát má ale zaručit právo a spravedlnost, a pak mohu svůj byt pronajmout Maďarovi, Tatarovi i zelenému Ufounovi.
Ale pokud jsme ve společnosti, která není spravedlivá a neprosazuje právo, nechává poctivé lidi kontinuálně okrádat lidmi, kteří mají deset a více exekucí, kde pozitivní diskriminace je normou (Zastávám se slabších, i když nejsou v právu), pak je to začátek toho, že lidé začnou organizovat domobranu a začnou se řídit extremistickými pravidly á la „černý znamená špatný“.
Když ubytujete Roma či obecně zvláštního příjemce sociálních dávek, měl by vám stát zaručit, že budete mít zaplacen nájem a byt vám bude vrácen odpovídajícím stavu opotřebení, v jakém si ho dotyčný najal. Pak jsem ochoten ubytovat kohokoli. Dnes je to naopak. Obránci lidských práv vám poručí, že musíte ubytovat kohokoliv bez ohledu na zdravý rozum. Když vám dotyčný zdemoluje byt, titíž právníci řeknou, že musíte napřed počkat tři měsíce, až třikrát nedostanete zaplaceno, a pak se prý můžete soudit. Začne nekonečný soud, který skončí tím, že nedostanete nic, protože v průběhu soudu zjistíte, že dotyčný má už deset exekucí. O těch se ale podle stejných směšných lidských práv nesmíte předem nic dozvědět! Ano, já jedu podle pravidla „především neškodím“, ale výsledek je, že tato šaškárna s lidskými právy a ochranou soukromí mě už jednou stála sto tisíc. Toto přece nahrává etnické nenávisti a rasismu jako nic jiného, že?
Nedávno jste v televizi použil obrat, že davy už nebaví rétorika lidských práv, a mluvil jste o kyvadle, které se pohybuje mezi extrémy. Byla nějaká doba, že lidi bavila rétorika lidských práv?
Jistě, za komunistů se tu žilo lidskými právy. Češi mají velmi vyvinutý smysl pro politickou svobodu. Prožili jsme Pražské jaro. Na Slovensku si na lidská práva tolik nepotrpěli, protože to období tolik neprožívali. Pojem lidská práva ale po revoluci zdiskreditoval. Teď jsem třeba četl rozsudek Ústavního soudu o tom, že bylo vzato dítě od trvalých pěstounů a dalo se provizorním pěstounům, a to jen kvůli nepodložené domněnce, že by se snad vlastní rodiče, alkoholici, mohli někdy v budoucnu vzpamatovat. Jenže až na ústavní soud všichni vědí, že ta pravděpodobnost je mizivá, takže dítě má smůlu, žije v 21. století pod praporem lidských práv – nikdy nebude mít normální rodiče. Lidská práva byla původně zamýšlena, aby bránila obecnou spravedlnost, ale dnes jsou naopak nejvíc zneužívána, aby se lidem nemuselo pomáhat.
To vypadá v praxi jak?
Když doktor nechce pomáhat pacientovi, zeptá se ho, jestli se chce léčit. Pacient řekne, že ne, takže se neléčí. V praxi to vypadá takto: Přijede sanitka ke staré paní a ta jim přijde otevřít napůl nahá a oni se zeptají: „Paní, jste v pořádku? Chcete odvézt do nemocnice?“ Ona jim řekne, že nechce, a oni šťastni odjedou. Naštěstí mají lidská práva, podle kterých i ten, který neví, ve kterém je městě a jak se jmenuje jeho syn, si „může“ rozhodnout o svém osudu. Ta paní byla zjevně těžce dementní, trpěla sociální fobií a anorexií. Šest týdnů na to taky hlady zemřela zaopatřena všemi lidskými právy. Tady nechají nemocného člověka zemřít, protože nikdo nechce říci nahlas, že paní je potřeba omezit na způsobilosti, aby sociální pracovnice měla alespoň klíč od bytu a mohla jí donést nákup domu. Mít klíč od bytu je proti lidským právům, tak ji necháme umřít hlady.
Další případ, dcera má maminku s demencí, ale nesmí se nic dozvědět o jejím zdravotním stavu. Chodí za ní, přebaluje ji a přitom nesmí vědět, jaké léky paní bere. Protože „to by byl příliš velký zásah do osobnostních práv“ – cituji. Tomuto Kocourkovu se tady říká lidská práva. Proto tvrdím, že zdegenerovala.
Kdy se to kyvadlo zase bude vracet zpátky?
Nebude, v příštích sto, dvě stě letech ne. Svět se ideologicky neuvěřitelně polarizuje. Čeká nás jen ideologická válka zbývajících ideologií, to znamená liberální, křesťanské a islámské. Ty budou vést válku na život a na smrt.
A to musí trvat dvě stě let, nepůjde to rychleji?
Může to jít rychleji, ale nejdřív zřejmě dojde ke zhroucení generace našich vnuků. Dnes vychováváme naprostá nemakačenka – děti jsou líné, nic je nebaví, jsou závislé na počítačích. Naše, z velké části rozvedená generace jim předá majetek, který po revoluci nasyslila. Oni ho rozprodají, například Číňanům, jak je teď zvykem. Jejich děti, tzn. naši vnuci, ale pak budou zcela ponechány na pospas osudu. Společnost myšlenkově a kulturně zblbne a nastane období barbarismu a ignorance. Očekávám, že pak se to začne hroutit. Naše generace své děti ještě bude živit do své smrti v mamahotelích, teprve na jejich děti tenhle barbarismus dolehne. To je odhad na minimálně sto let.
To je opravdu všeobecný jev?
Je jasné, že to se nebude týkat celé společnosti – stačí 60, 70 procent. Jenže ten zbytek už nebude schopen nepracující, ale přesto hlasující většinu uživit. Ani dneska nejsme schopni zaplatit bobtnající sociální systém, natož za padesát, sto let. Budoucí společnost bude mnohem hrubší a primitivnější. Po starověkém Římu to bylo konec konců stejné.
Tak to je ještě naštěstí daleko.
Pro nás. Pro naše děti už ne…