Leila Chadalíková 22/06/2014 www.skutecnosti.cz
O našich prezidentech si přečtete ještě tento výzkum národních příběhů a podívejte se na toto video
.Motto: Není nic zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude poznáno. Říkám to vám, svým přátelům: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale víc už vám udělat nemohou. (Lk 12, 2.4)
Milada Háchová Rádlová byla s otcem, prezidentem Emilem Háchou, k dispozici, když ji národ potřeboval. Skončila bez domova a zemřela v zapomnění, když ji národ již nepotřeboval.
Do roku 1938 žila rodina velmi klidným a spořádaným životem. Emil Hácha, se svou manželkou Marii Háchovou a dcerou Miladou, narozenou v roce 1903. Jako rodina byli oblíbení, obecně považováni za velmi slušné a spravedlivé lidi. Potom nastal onen osudný rok, který byl pro JUDr. Emila Háchu nejen velmi bolestný, ale také se celý jeho život obrátil vzhůru nohama. Pro rodinu Háchových už nemělo být nikdy nic stejné jako dřív.
V roce 1938 zemřela po šestatřiceti letech mimořádně spokojeného manželství Marie Háchová. Ve stejném roce se dcera Milada Háchová Rádlová rozvedla s manželem, advokátem Zdeňkem Rádlem. Údajně kvůli tomu, že spolu nemohli zplodit potomka. Emil Hácha na sobě začínal pociťovat známky stáří a už měl zažádáno o odchod do penze, na kterou se těšil. Události, které na vždy vstoupili do dějin, ho však zastihly ještě jako prezidenta Nejvyššího správního soudu.
Prezident Beneš byl donucen abdikovat a hledal se nový prezident země. Podle tehdejší Ústavy měl být nalezen do 14 dní. Budoucí kandidát musel však splňovat v podstatě neslučitelní požadavky. Měla to být osobnost, která bude Německu zárukou určité „nové politiky“, zároveň to měla být osobnost demokraticky smýšlející, která bude národu symbolizovat, že se přes nátlak republika nehodlá vzdát svých ideálů a rezignovat. Měl to být někdo z první republiky politicky nezatížený a jednomyslně přijatelný pro Čechy, Slováky, Podkarpatorusíny a všechny politické strany.
Nikdo z kandidátů tyto požadavky nesplňoval. Byli mezi nimi mimo jiné Jan Baťa, Jaroslav Preiss a další vojáci, umělci, podnikatelé…
Se stále nenalezeným, vhodným kandidátem, rostla nervozita. Jak u politiků, tak také mezi lidmi a i u Emila Háchy, který chtěl předat úřad a odejít do zasloužené penze. Jeho dcera Milada Háchová Rádlová později popsala, jak se jednoho dne večer vracela domů a všimla si, že v přijímacím pokoji se svítí. Divila se, kdo zapomněl zhasnout a vešla dovnitř. Našla tam jejími slovy „nějaké pány z politiky“, kteří přišli nabídnout jejímu otci úřad prezidenta republiky.
V Emilu Háchovi jakožto váženém demokraticky smýšlejícím a nekonfliktním soudci, byl spatřen ideální kandidát. Jemu samotnému se ale do funkce vůbec nechtělo. Sám sebe nepovažoval za vhodného kandidáta, těšil se do penze a právě Milada Háchová Rádlová ho s přihlédnutím k jeho zhoršujícímu se zdravotnímu stavu odrazovala. Najednou byl ale na oba vyvíjen poměrně silný tlak a Milada později prohlásila, že kdyby maminka žila, otec by se prezidentem nikdy nestal. Marie Háchová by to nedopustila. Sama Milada neměla proti politicky ostříleným matadorům šanci, aby tomu zabránila. Její slova zněla: „Maminka by si poradila jak s Hamplem, tak s Mastným, já však byla v té době na ně slabá a velmi mladá.“ Emil Hácha byl jediným prezidentem, který o tento úřad opravdu nijak nestál a i jeho dcera se snažila všemožně zabránit tomu, aby ho musel přijmout.
Nakonec opravdu došlo k volbě a známá historka říká, že když se volilo, čekalo se, že Háchovu volbu budou blokovat slovenští ľuďáci. Volba trvala dlouho a Hácha během toho říkal Josefu Klimentovi, sekretáři Nejvyššího správního soudu: „Tak mě Slováci přece zachránili, půjdeme to zapít na Slamník.“ Pak se ovšem ukázalo, že ho nezachránili…
A tak se stěhovali i s dcerou Miladou na Hrad. Pamětníci popisují Miladu jako velmi milou paní, která nikdy nezatrpkla. Otci vytvořila zázemí, stala se jeho rádkyní i pečovatelkou. Byla zastupující první dámou, stejně jako kdysi Alice Masaryková. Zatím co T. G. M. měl za dob svého prezidentování věci relativně ve svých rukou, Hácha byl čím dál méně schopen svůj úřad vykonávat a Milada řešila hodně věcí za něj. Lidmi zůstala vždy nedoceněná. Oba dva tvořili nerozlučný pár, který se snažil především přežít, a paní Háchová Rádlová neskrývala, že se společně s otcem těší na chvíle, kdy se vrátí z exilu dr. Beneš a převezme zemi. Dokonce při návštěvách ukazovala, jak v komnatách Edvarda a Hany Benešových nechali vše původní a pouze tam nechávali utírat prach, aby bylo vše na svém místě, až se Benešovi vrátí. Mírně naivní představa o brzkém skončení této nešťastné situace.
Roku 1941 rozhodla dcera o přestěhování se z Hradu do Lán. Po Masarykových byli druzí, kteří se rozhodli využívat zámek v Lánech jako oficiální sídlo. Milada chtěla především klid od nacistických pohlavárů pro svého otce, kteří se na Hradě usídlili. Dochované soupisy majetku v Lánech a další dokumenty z té doby jsou podepisovány Miladou nikoliv prezidentem, který byl té době, již ve špatném fyzickém i psychickém stavu. Byl pouhou figurky na poli mnohem větších hráčů a nikdy nebyl bytostně přesvědčen o dokumentech, které byl pod velkým nátlakem nucen podepsat. Přesto byl lidmi nazýván zrádcem.
Jedna z komorných ze zámku v Lánech vzpomíná na stránkách CS Magazínu takto:
„A pak tu začali žít další dva – Emil Hácha, což byl ubožák, a jeho dcera Milada Rádlová. To byla hrdinka. Za Háchou sem jezdil každý týden doktor, dával mu injekce, a prezident pomalu blbnul a blbnul. Když jsme slyšeli v rádiu nějaký proslov, jako že musíme jít za naším prezidentem, doktorem Háchou, tak jsme si říkali, kdybyste ho tak viděli jako my…“
V pozadí: Milada Háchová Rádlová - jedna z vzácně dochovaných fotografií
„Paní Rádlová, ta byla neuvěřitelná. Občas mi vrazila svého psa boxera a nacpala si batoh jídlem, kořalkou a mýdlem, aby to odnesla partyzánům. Jednou v noci je pozvala přímo na zámek, vařila jsem jim kafe. Umíte si představit, kdyby na to Němci přišli?“
O odvaze „první dámy“ nemůže být pochyb. Snažila se nahradit v úřadě nejen svoji zesnulou matku, která by měla být Háchovi oporou, ale později, čím dál více nemocného prezidenta. Provázela ho při mnoha akcích, byla jeho pečovatelkou, když se u něj začala projevovat silná skleróza a dokonce v jeho zastoupení intervenovala u říšského ministra pro Protektorát Čechy a Morava K. H. Franka, za propuštění několika lidí z koncentračních táborů. Frank jí prý tehdy řekl: „Á, paní Rádlová dělá politiku,“ ale její žádosti vyhověl.
Konec války byl pro rodinu velmi krutý. Hácha byl ve stavu totálního fyzického a psychického zhroucení zatčen 13. května 1945 v Lánech, dopraven na Pankrác, kde byl umístěn ve vězeňské nemocnici. Údajně byl naprosto apatický a neodpovídal vůbec na otázky.
Milada Háchová Rádlová byla jen s nejnutnějšími věcmi naložena do auta a vyložena v Praze před kavárnou Letná. Veškerý majetek Háchových byl zkonfiskován. Neměla peníze a neměla kde složit hlavu. Nakonec navštívila svého bývalého manžela, který už byl znovu ženatý. Ten jí šlechetně nabídl byt na Letné.
Když se po návratu do Prahy prezident Beneš dozvěděl o tom, co se stalo, velmi se prý rozčílil a o Háchově zatčení prohlásil: „Tohle se vůbec nemělo stát, to je obrovská chyba.“ Beneš chtěl nechat Háchu v Lánech v poklidu dožít. Mezitím ale Hácha v nedůstojných podmínkách na Pankráci, kam jeho dceři neumožnili ani jeden vstup, zemřel. Bylo 27. 6. 1945.
Miladě Háchové Rádlové zbylo podle svědků z celého života pár hrnečků a knížek, oblečení a několik osobních věcí. Nikdy proti ní nebyla vznesena žádná obvinění, bylo obecně známé, že notně pomáhala odboji.
Až do své smrti žila na Letné a živila se jako švadlena nebo prodavačka. Žila velmi skromným životem, bokem veřejného dění. Zemřela 19. prosince 1989 a pohřeb měla 29. prosince 1989 v den, kdy byl zvolen Václav Havel prezidentem.
Pomník má na Vinohradech
Z diskuse pod článkem
Alfréd Ogar 23/06/2014 - 11:58 at 11:58
Ještě jste neprotřepali Martu Gotwaldovou. Byla to šlapka a její rito bylo u Prašné Brány. Zápotocký byl zloděj kol a zůstal dlužný v bordelu v Ostravě Hulvákách, barák už raději zbourali (na kopečku hned za hospodou), protože bordel-mama to vykřikovala na náměstí v Mariánských Horách, než ji StB zavřelo. Za války byl Zápotocký zavřený v koncentráku, a proto že jako kápo ubil k smrti několk muklů, žádalo o jeho vydání Holandsko. No a my jsme s něj udělali presidenta. Gotwald hrál v Hulváckém lesíku falešně karty, chcete ještě zavzpomínat na stará dobré časy?
Poznámka JK: Toto vypadá jako pomluvy, ale když jsem v Ostravě bydlel právě v Hulvákách, tak mě na stejná fakta upozorňovali místní a ukazovali mi prstem konkrétní místa, takže předpokládám, že je to asi opravdu neveřejná historie KSČ. Marta Gottwaldová prý byla kurva v tamním bordelu, Gottwald jí udělal dítě, ale strana mu řekla, že si ji musí vzít, aby nedělal ostudu straně a vládě, takže si ji vzal i s malým dítětem (tuším, že říkali ročním, nepamatuji se přesně). To hraní karet a hazard mám taky potvrzené od místních. Hráli tam karty o peníze a vždy jim někdo hlídkoval, zda nejdou policajti. Jak jsem koupil, tak prodávám. Každopádně že měl Gottwald syfilis se veřejně ví. Ostatně Havel byl taky ochlasta a děvkař. O tom Zápotockým to slyším poprvé.
Poznámka k fotografii
Dobry den, považuji za potřebné vas upozornit na závažnou chybu či nedostatek: fotografie, která je uveřejněná s popisem, že je tam zachycena Milada Rádlová-Háchová (označena červenou šipkou) je hluboký omyl!!! Fotografie je z knihy Jihočech Emil Hácha, vydané při příležitosdti 70tin státního prezidenta Dr. Emila Háchy v r. 1942 a to už Milada Rádlová-Háchová byla DOSPĚLOU ženou a ne 15-16-tiletou slečnou. Pan preziddent je zachycený na fotografii se svým osobním strážcem na jarní procházce na nábřeží u Národního divadla v Praze (cit, z uvedené knihy, obrazová část, kapitola První občan). Prosím, opravte tento vážný nedostatek! Děkuje Bohumil Kaman