Rozhovor pro časopis Vimperského gymnasia

Jak a s kým slavíte Vánoce?

Já se snažím, pokud to jde, slavit Vánoce s rodiči. My se vždycky před Vánoci zvedneme a odjedeme na střídačku buď do Netolic, nebo do Vlachova Březí. Tam jsme s rodiči přes Vánoce, ať mají chudáci taky nějaké to trauma. Mají pak zase vnoučat na půl roku dost.

Jak si představujete Ježíška?

No nazdar, vy začínáte tedy tvrdě teologicky! Ježíška si představuji jako toho, kterého připíchli na „kůl“. To znamená jako docela realistickou mrtvolu.

Ne, my jsme myslely toho Ježíška, co nosí dárky...

Uf, to jsem si oddechl. Když je člověk nevěřící, tak to bere jako jednu velkou pohádku, kterou si drží v dětství od takových dvou let, do sedmi, osmi let. Pak si řekne, byla to hezká pohádka a jedeme dál. Pro věřící lidi je tento význam trochu posunutý. Pokusím se to vysvětlit. Jestli letos na Vánoce dám dětem nějaké dárky, pak je dostanou jen díky tomu, že žiju. A žiju díky tomu, že jsem roku 2005 neumřel na rakovinu. To, jestli přežiju nebo umřu, jsem nerozhodoval já. Od toho jsem neměl volant. To, že jsem přežil, beru jako dar odněkud zvenčí – shůry, zprava či zleva, prostě jak chcete. Každopádně to je ten Ježíšek, díky kterému mé děti dostanou pod stromeček nějaký dárek. Ty dary, které tedy dáváme dětem, jsou proto jen přeposlané dary, co jsme dostali my rodiče. Já jsem jen takový pošťák. Takže takto si představuji Ježíška, co nosí dárky.

Jak vypadal váš vysněný dárek, když jste byl malý?

Jeden dárek, který jsem oplakal, byl luk. To si pamatuji, že jsem stál u nějaké výlohy, a tam stál takový velký pérovací luk. A já ho tenkrát tak chtěl a naši mi ho nekoupili. Ach, to bylo trauma!

A co byste si přál za dárek teď?

Když mi volala dcera a ptala se, co má napsat Ježíškovi, řekl jsem jí, že bych si přál tři dny volna. Ale co bych si přál jinak? Kdybych se měl teď jako plácnout přes prsty, tak bych si koupil takový zajímavý vařič na dřívka nebo šišky. Funguje to jednoduše. Zapálíte v tom pár dřívek. V okamžiku, kdy se to rozhoří, začne to vyrábět elektriku přes termočlánek a ta pohání ventilátor, který začne foukat horký vzduch do pícky, takže se to vaří jako malá výheň. Nahoře si třeba smažíte palačinky. Tři šišky na palačinku. Tak to je dárek, o kterém sním, že napíšu jednou Ježíškovi. http://www.biolitestove.com/campstove

A už máte nakoupené dárky pro vaše známé?

Máme dohodu, že dárky jsou pro děti, dospělí se zabaví jinak. Dospělí si nekupují nic, na to jsme se vykašlali, ale dětem už mám nakoupeno. Konkrétně jsem každému koupil jednu pokladničku s přihrádkami a budou dostávat každý den pětikorunu jako minci a pětikorunu jako papírek, viz obrázek v úvodu. S tím, že minci si můžou utratit, za co chtějí, a papírek musí šetřit. A až si něco našetří a budou si chtít koupit třeba hodinky s vodotryskem, tak se zeptám, kolik máš papírků, on řekne tolik a tolik, dobrá, koupíme je. Tak snad je naučím zacházet s penězi, protože se ví, že více než polovina české populace neumí vyjít s měsíčním platem.

Jaká je vaše nejoblíbenější koleda?

Tak těch je tedy spousta. Když totiž ráno chodím se synem do školky, zpíváme s dětmi koledy u piána. A protože jich hraju více, duní mi vždy o Vánocích hlavou. Takže líbí se mi samozřejmě ty klasické Půjdem spolu do Betléma, Byla cesta, byla ušlapaná, Štědrý večer nastal, ale i ty neznámé, jako Kolednice idú, viz Archiv not

Na jakou pohádku v televizi se nejvíce těšíte?

Pokud to půjde, nebudu se dívat vůbec. Ale své oblíbené pohádky mám. Problém je v tom, že schopnost vyprávět pohádky mizí, protože lidi nečtou a nevyprávějí si příběhy. Dnes lidi pohádky jen pasivně konzumují, a tak ani scénáristé už neumí napsat takové pohádky, jako byla Pyšná princezna, Tři oříšky pro Popelku či Jak se budí princezny. Jak mizí schopnost vyprávění, jsou moderní pohádky už nedomyšlený, i když i dnes sem tam vznikají dobré pohádky. Z těch novějších se mi líbil Anděl páně. Moje velmi oblíbená jsou Tři oříšky pro Popelku.

Jaké je vaše nejoblíbenější vánoční cukroví?

Rohlíčky. Jednoznačně.

A máte nějaká speciální předsevzetí na rok 2014?

Abych řekl pravdu, nedoporučuji lidem moc dělat předsevzetí, ale spíš bilanci uplynulého roku. Zastavte se o Vánocích a projděte si ten tok rok po měsíci s diářem v ruce. Po měsíci si přejděte uplynulý rok, co jste každý měsíc dělali, zhodnoťte, co se povedlo a co ne, koukněte  se zpátky pět let, co jste dělali před pěti lety. Řekněte si, co budete dělat za pět let. A nebo co budete dělat příští rok. A tato bilance není k tomu, aby si člověk dal předsevzetí, ale aby si ujasnil, odkud je, kam jde a kam směřuje. Netuším, jestli se toto dá označit jako předsevzetí, že příští rok stejnou dobu udělám rozhodnutí, ale každopádně je to užitečné. Takže já si dělám bilance například tím, že si napíši výroční zprávu za rok 2013. Takže Vám studentům mohu poslat PŠ čili Pro Štěstí.

My děkujeme panu Klimešovi za rozhovor a přejeme mnoho štěstí v roce 2014!