Když se dohadujete s partnerem, jaké jméno dáte svému potomkovi, tak zvyšování hlasu a důraz na emoce jsou závažími na váze. Ta ukazuje, jak se vám to které jméno líbí nebo naopak nelíbí. Nic jiného než přehánění emocí v té chvíli nemáme k dispozici, abychom podepřeli své preference. Z tohoto naprosto přirozeného chování však někdy máme chybný dojem, že pravdivost jakéhokoliv tvrzení můžeme dokázat tím, že jej buď tisíckrát zopakujeme, nebo když jej doložíme šíleným činem. V prvním případě vzpomeňme na Göblesovo heslo: "Tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou!" A druhým příkladem může být právě finský střelec. Jeho argumenty nejsou logicky moc přesvědčivé. Kdybychom našli jeho internetové stránky na webu, tak bychom je rozhodně nepřečetli ani do poloviny. Díky jeho šílenému činu si je ale přečte půlka světa. Ano, je to jistý způsob propagace vlastních myšlenek. Na druhou stranu můžete se upálit, můžete vyvraždit celý svět, ale přesto nedokážete, že 2 + 2 = 5.
I když finský střelec brojí proti nejrůznějším ideologiím, přesto ve svém manifestu deklaruje určitou ideologii, obhajovanou nepřesně pochopenou evoluční teorií. S pohlavním zráním, tj. pubertou, víceméně končí vývoj intelektu a krátce na to dosahuje vrcholu i krystalická inteligence, tzn. kombinatorické schopnosti. Od té doby lidově řečeno blbneme, ale tyto ztráty zčásti kompenzujeme rostoucími zkušenostmi. Právě nedostatek životních zkušeností a dobudovaný intelekt má za následek, že právě v období od 18 – 25 let se objevuje vývojové období víry, které osobně označuji za ideologické období, protože jinak má strašný odborný název "individuačně reflektivní období" (Fowler). Toto období je charakterizováno velice silnou přilnavostí vůči filosofiím, náboženstvím a ideologickým hnutím, černobílému vidění světa a též sem spadá hlavní boom adolescentních konverzí k nejrůznějším vírám a ideologiím a sklony k extrémním činům. Proto v tomto věku máme skupiny skinů, ekologických extrémistů, teroristických sebevrahů atd.
Finský NaturalSelector89 se nacházel přesně v tomto vývojovém stádiu. Sám sebe považuje za bojovníka a revolucionáře. Z tohoto důvodu po sobě zanechává ideologický manifest. Ten potvrzuje, že rozhodně netrpěl nedostatkem inteligence či poznatků. Stejně tak může být dokladem, jak zbytečně přeceňujeme IQ. Tento kluk ho měl zřejmě vysoké. Například kolik čtenářů ví, proč celou společnost dělí na tři části podle Gaussovy křivky na individualisty, manipulátory a masové lidi právě v poměru: 3 %, 3 %, 94 % a ne v jiném, třeba 10 % – 10 % – 80 %?
Ideologické období vysvětluje i to, jak se vypořádal s vinou. Jakožto bojovník bere vinu na sebe. Nechce, abychom obviňovali nic kolem něho – ani rodiče, ani přátele, hudbu či knihy. On celý čin bere na sebe jako proklamaci svých názorů.
Díky tomuto ideologickému období a jeho inteligenci též nemáme žádné hlubší informace o jeho zázemí a psychických stavech. On nám důsledně strká pod nos svou ideologii, kterou třikrát podtrhl svou střelbou, ale důkladně si chrání své soukromí. Jediný náznak je věta: "Díky dlouhému procesu existenčních úvah, pozorování společnosti, ve které žiji, a některých dalších věcí, které se staly v mém životě, jsem došel do bodu, kde necítím nic než nenávist vůči humanitě a lidské rase." Co jsou ty "některé další věci" nevíme. Ale vcelku je jedno, o jaké frustrující zážitky se jednalo. Důležitější je obrana, pomocí které se zbavoval nepříjemných pocitů a uváděl se do sebeobdivné euforie. Zdrojem této euforie byla právě živená nenávist. Zkrátka když se začal propadat do depresí, tak se z nich vyhrabal tím, že proklel celý svět a že začal vymýšlet svoje vraždící divadlo. To jej nakrátko zbavilo špatné nálady, a proto si časem vypěstoval závislost na těchto úvahách.
"Ve srovnání s retardovanými masami, jsem vlastně božský." "Vyvinul jsem se o stupeň výše." Podobné výroky nasvědčují, že máme co dělat s jevem, který se označuje za reaktivní egocentrismus. Tedy zahleděnost do sebe, která je obrannou reakcí na nějaká větší či menší životní traumata. Stejně jako anorektická děvčata se řeší své problémy úvahami o tom, že jsou tlusté, tak on řešil své bolístky úvahami o tom, že je nadčlověk. Byl si přesně vědom, jak jej bude hodnotit okolí: "pocity méněcennosti/nadřazenosti, nepřátelství agrese, frustrace, deprese, sebenenávist/nenávist vůči druhým lidem, sebevražedné/vražedné myšlenky." Tedy on velice dobře znal svou diagnosu, ale polemizuje s ní. Sám sebe považuje za "zvíře, člověka, individuum a disidenta" revolucionáře, která má napravit vykolejenou evoluci, tedy v podstatě za spasitele...
Jeho myšlenkový svět je patologický, protože si účelově vybírá argumenty a nebere v potaz všechna fakta, která při své inteligenci měl k dispozici. Kdyby do důsledku dotáhl úvahy o evoluci, tak by věděl, že úkolem evoluce je ne vyvraždit neživotaschopné jedince, ale především rozmnožit vlastní geny "nadčlověka". Samozřejmě se proviňuje proti našim hodnotám, ale budiž my jsme pro něj špinavé vši, ale on se navíc proviňuje i vůči svým vlastním názorům a zásadám. Tím dokazuje, že nejen nedosáhl ničeho dobrého, ale především, že nedosáhl ani toho, co sám zamýšlel. Jen ublížil všem okolo i sobě.