Marie Niček , PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2022-12-08
Jak byste řekl, že emotikony ovlivnily mezilidskou komunikaci a vztahy? Slýchávám, že jsme lidé, kteří mají city, touhu po blízkosti, a proto je skvělé, že máme emotikony. Souhlasíte?
Pamatuji se na den, kdy mi někdo v počítačové učebně FFUK vysvětloval, co vlastně znamená tento chumel interpunkčních znamének. To byla 90. léta. Emaily začínaly a přinesly s sebou i tento způsob zaznamenání emočního stavu pisatele. Poměrně rychle jsem si na ně zvykl, a pak jsem je na oplátku zase já vysvětloval mnoha jiným lidem. Tedy já si nestěžuji. :-)
Důležitou roli ve sdělení hraje neverbální komunikace, která ale např. v emailu chybí - jsou tedy emotikony řešením, jak ji nahradit v psané komunikaci?
Ano, písemný zápis řeči je velmi chudá kostra reálné řeči, kde si mnohé musíme domýšlet. Z potřeby zaznamenat více nevznikly jen emotikony, ale i diakritická a prozodická znaménka. Diakritická znaménka, protože nejen nám, ale i Husovi a před ním Římanům, Řekům i Židům nestačila chudá fénická abeceda přibližně 22 písmen. Prozodická znaménka zase pomáhala čtenářům text správné přednést či zazpívat. Z nich vznikly dnešní hudební noty. Emotikony jsou též reakcí obohatit chudý zápis o informaci, která je z ní obtížně dekódovatelná - o emoce. Málokdo například ví, že ve filmu je to právě hudba, která pouhý obraz doplňuje o potřebnou náladu a cit. Proto na začátku filmů bývá dlouhá hudba, která má diváka nastavit do nálady filmu, který za chvíli začne. Proto nedoporučuji tyto začátky filmů přeskakovat.
Jsou podle Vás emotikony zdrojem mnohých nedorozumění a můžou způsobit i více škody než užitku?
Trvalo dlouho, než se lidé naučili emotikony používat. Například vzpomínám si, že se mě lidé ptali, proč se jim vysmívám, když jsem použil prostý úsměv ":-)". Tak jsem musel vysvětlovat, co tím vlastně myslím. V posledních letech už jsem se s tím nesetkal. Myslím, že emotikony se zabydlily a že je jim mezi námi dobře. (směje se)
Všimněte si, že i vy novináři máte potřebu zaznamenávat emoční stav dotazovaného těmito vsuvkami - směje se, usmívá se, neboť se vám stávalo, že čtenáři měli problém dekódovat nadsázku, vtip. To je jiná forma emotikonů.
Bude zpráva obsahující emotikony působit přátelštěji, pozitivněji? Patří emotikony například i do formálních pracovních emailů?
Patří tam do té míry, do jaké tam patří emoce, které zachycují. Do právních dokumentů samozřejmě ne. Představte si to: "Strana nabývající kupuje barák :-), zavazuje se zaplatit 10 miliónů :-( a musí strpět věcné břemeno :-/."
Ale v běžné profesní komunikaci použití emotikonu není na škodu. například jako poděkování za včasné dodání objednaného zboží.
Co z hlediska používání emotikonů a mezilidské komunikaci považujete za nešvar?
Jako u každého lingvistického prostředku se musí jeho užívání kultivovat. Nejčastější problém je nadužívání, popř. užívání vzácnějších tvarů, např. :-P, které mnoho lidí není schopno rozluštit.
Na okraj poznámku. Emotikony jsou jen doplňkový prostředek. Neměly by nést hlavní sdělení textu. Např. on šel a :-), ale ona se :-/. On ji dal :-x a ona se 8-] a byla svatba. To ale nebývá problém.
Setkala jsem se už i s termínem "mikronevěra", že když někomu budu často lajkovat komentáře na sociálních sítích nebo reagovat četnými emotikony, může jít už o tzv. "mikronevěru". Co Vy na to?
Mikronevěra je nesmysl, ale realitou je digitální závislost a dekadentní životní styl, který přinesly počítače a telefony. Pokud začínáme víc času trávit virtuální komunikací než reálnou, víc času nám zabere komentování a lajkování než konverzace s přáteli či partnery, pak je třeba se nad svým životem zamyslet a udělat nějaké změny, abychom žili spolu a ne vedle sebe. Třeba partneři by měli - pokud to jde - chodit spát spolu.
Proč?
Včera mi žena přečetla dvě krátké povídky. Pravda při druhé jsem usnul, ale přesto to bylo od ní milé. Rozhodně milejší, než kdyby mi lajkovala tento rozhovor. V atypickém světě - a to ten digitální je - je mnohem těžší si zachovat zdravý rozum a vyžaduje to od nás větší životní kázeň. To je podobné jako s kulturou stravování. Při rodinném obědě se nekouká do mobilu, nepíší emotikony ani nic jiného.
Lidové Noviny si ale otcové při obědě četli vždy
Pravda, ale tím, bych se nechlubil. I párek se dá jíst na novinách. Každopádně ta metafora jídla je nosná. Ve středověku byla základem stravy kaše na tisíc způsobů, a tedy bylo velkým kulinářským objevem novověku oddělovat brambory, maso a oblohu na talíři zvlášť. Stejně tak je velkým objevem, že život je kvalitnější, když činnosti nematláme dohromady. Když se díváme na film, ale při tom neodepisujeme na SMS. Když obědváme s dětmi, ale při tom nelajkujeme na sítích. Když čteme knihu a při tom vypneme upozornění na emaily.
Učíme děti, že telefonní konverzace se nezačíná otráveným "Co je?", ale laskavým "Ahoj", kdy se snažíme udržet své případné negativní emoce na uzdě, aby se nepřenesli na druhé. Stejně je třeba vyvíjet tlak na kultivování našeho písemného i slovního projevu. Dá to práci, ale ti, kterým se to podaří dosvědčují, že to stojí za tu námahu. Žijí v hezčím světě. Ano, je lepší mít oddělené knedlo-zelo-vepřo než mít na stole jednu misku kaše nebo párek v novinách. Totéž platí i pro život - naučme se oddělovat a kultivujme své životy.
To jsme se dostali dost daleko od emotikonů...
Já nevím, kdo začal s mikronevěrou... :-)
Každopádně děkuji za rozhovor.
Nápodobně.