Kdy se už konečně naučí policie pracovat s davem?

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2005

Byl jsem zase jako v Jiříkově vidění, když jsem pozoroval, co policie předváděla na Czechtechu. Když zapomeneme na oprávněnost či neoprávněnost zásahu, když pomineme ekonomickou stránku věci, tj. škodu, kterou by napáchali tanečníci versus 20 milionů za policejní akci, tak zbývá otázka taktiky policejního zásahu. Od revoluce uplynulo již šestnáct let a policejní vedení se stále není schopno se naučit elementární zásady při práci s davem. Jeho práce pak připomíná něco mezi vojenským masakrem a nájezdem fotbalových chuligánů.

Problém není v tom, že by nebyly známy účinné taktiky. Již kdysi, když jsem tuto tématiku učil v souvislosti s Global and local street party (GLSP; 1998), tak jsme na policejní škole měli k dispozici videa z Německa, Rakouska a jiných zemí, kde tyto otázky mají dobře zvládnuté. Kdyby si vedení zásahu alespoň tyto videa prohlédlo, tak by si mohlo položit otázku, proč asi ti chytří Němci dělají to či ono opatření. Nemuseli bychom skončit u takové řezničiny. O jaké zásady jde:

1) Vedení si udržuje odstup od demonstrujících, aby si zachovalo přehled a klidnou hlavu. Nemůže se stát jako na GLSP, že náčelník pražské policie drží v jedné ruce vysílačku, v druhé pendrek a mezi zmatenými povely prohání nějaké zbloudilé demonstranty po peróně tramvaje. Řadoví policisté si pak stěžovali, že chodili dokolečka bloku domů, naprosto beze smyslu.

2) Když policie dá výzvu k rozchodu, tak nesmí vyčkávat další čtyři hodiny. Toto čekání a nejistota je zátěžová nejen pro policisty, ale i pro tanečníky. Zvyšuje únavu a stres, který se pak projeví větší brutalitou. Má dát výzvu k rozchodu se lhůtou. Jakmile tato lhůta uplyne, vyhodnotí se situace. Pokud se účastníci rozcházejí, tak je to v pořádku, jestliže nereagují, oznámit, že budou použity donucovací prostředky, a pak je v určitém odstupu použít. Zasahující policisté stáli na Czechtechu v parnu několik hodin.

3) Policejním excesům zabrání pravidelné střídání zasahujících policistů. O primitivismu policie svědčí její výkřiky na účinkující: "Pojď sem, já ti ho vyhulím." Těmto trapnostem zabrání tato taktika: Jedna skupina policistů drží kordon. Když se velitel rozhodne pro zásah, tak za tuto řadu policistů se připraví noví, odpočinutí policisté, kteří pak provedou vlastní zásah. Ti, co drželi tlak tanečníků, pak už mají volno a může z nich opadnout stres. Tuto taktiku naprosto běžně uplatňují policisté ve Vídni, když před demonstranty chrání návštěvníky plesu v Vídeňské opeře. Česká taktika však stále do zásahu posílá ty samé policisty, kteří před tím odolávají náporu účastníků. Jak říkají sami policisté: "Když po mě někdo hodí flašku, tak si ho sleduji očima, když je pak povel k zásahu, tak si ho najdu a spočítám mu to." To se právě na Czechtechu dělo.

4) Dav není homogenní masa lidí. Jeho síla roste s koncentrací a gradientem sociálního tlaku. Jinými slovy s davem nemůže policie zacházet jako posádkou auta při dopravní kontrole, kterou naopak udržujeme pohromadě, aby se nerozptýlila. U davu platí dvě hlavní zásady: a) Nejagresivnější jedinci se cíleně shromažďují před kordonem policistů, vzdálené řady jsou vcelku neškodné. b) Čím více se nám podaří dav rozptýlit, tím více ztratí energii. Policie si musí být neustále vědoma toho, že má fyzickou převahu. Má k dispozici vodní děla, slzný plyn, ochranné prostředky, helikoptéry atd. Cílem zásahu není zmasakrovat účastníky, ale unavit je a rozprášit. Navíc tanečníci ztrácí smysl svého počínání, když jsou odříznuti od zvukových aparatur a elektrických generátorů. Tedy když po nějakou dobu zkrápíme lidi vodními děly a slzným plynem, většina z nich se po čase unaví a odejde. Během této činnosti odchytáváme ty nejodvážnější, nejagresivnější a málo unavitelné jedince, kteří mají odvahu zaútočit na kordon policistů. Ti se odváží pryč a vyslýchá je opět jiná skupina policistů, než která se podílela na zásahu. Tito odpočinutí policisté si pak zachovávají chladnou hlavu.

 Jak už jsem řekl, tyto zásady nejsou žádnou novinkou. Tedy nejde o to být generálem po bitvě. Jde o to, že vedení policie, i když se na zásah připravovalo několik týdnů, není schopno ani zvednout telefon a zeptat se kolegů v cizině na jejich zkušenosti. Ba co více, nezná ani to, co se učí řadoví policisté v devítiměsíčním rychlokurzu na středních policejních školách. Při této neschopnosti pobírají na rozdíl od mnohem chytřejších a schopnějších lékařů více než třicetitisícové platy.