Český universální policista aneb o policejním diletantismu

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2005

Problém zásahu na Czechtechu neleží ani tolik v otázce, zda policie měla zasáhnout, ale spíše jaký zásah byl na místě. Premiér Paroubek se chtěl vytáhnout před národem, že je muž silné ruky. To se mu nepovedlo, ale nutno dodat: Především proto, že se spolehl na naši policii. Ta se totiž od revoluce nebyla schopna naučit pracovat s davem, i když na západě již dávno mají vypracované taktiky.

Kvalitní práci v tomto směru jsme viděli ve dvou případech při zasedání MMF, SB a dále při konferenci NATO. Ale jak ukázal Czechtech, zdá se, že předchozí úspěchy byly výsledkem spíše shody okolností, než že by policie pochopila zásady pracování s davem. V prvém případě policie chránila úzkou přístupovou uličku a odrážený dav se mohl rozptýlit buď do bočních ulic nebo do přilehlého parku. V druhém případě jich byla taková přesila, že si demonstranti nic nedovolili.

Na sovětskou strategii "nás mnogo" spoléhala policie i v případě Czechtechu, ale tentokrát neměli ochránit úzkou pražskou uličku. Představovali si, že vyklidí pole o rozloze přes kilometr čtvereční. Na tom se ukázal se její amatérismus, který je patrný jak u vedení, které vymyslelo naivní strategii, ale i u jednotlivých policistů, kteří když ztratí nervy, odhalí, jak povrchně mají vštípené profesní dovednosti a slušné chování.

Vedení policie mělo plán, že utvoří špalír z mnoha těžkooděnců. Tento špalír bude stále uzavírat kolem tábora až nakonec tanečníky z toho místa vytlačí. Vůbec nevzalo do úvahy, co bude dělat, když se špalír rozpadne. Především ale neměla stanovený reálně uskutečnitelný cíl zásahu, například ochranu provozu na dálnici, chránění hranic nepronajatých pozemků, vypnutí sound systemů kvůli rušení nočního klidu atd. Kdyby si předsevzala tyto cíle, tak by je dosáhla a premiér Paroubek by si u národa možná šplhnul. Ze špalíru se ale nestal sevřený útvar. Rozpadl se na skupinky policistů, protože tlak demonstrantů nebyl ve všech jeho částech homogenní. Policisté pak bezcílně bloumali po louce a občas někoho zmlátili, nebo alespoň přetáhli obuškem. Vedení chabé, logika žádná.

Když pomineme naivní taktiku a neuskutečnitelný cíl zásahu, tak hlavní a stále se opakující chyba české policie spočívá v tom, že do zásahu posílá všechny policisty, které má k dispozici. Na západě však do vlastního zásahu posílá policie jen zlomek lidí. Ostatní jsou rozděleni od oddělených skupin, které se nemísí: Jedna skupina drží se štíty pozice. Druhá zasahuje. Třetí převáží zatknuté demonstranty. Čtvrtá je vyslýchá na služebnách. Český policista je ale universální policista. Napřed bůhvíkolik hodin lítá v "brnění" v letním parnu, pak tlačí před sebou tanečníky, kteří po něm hází flašky, pak jde do zásahu a honí živly s pendrekem po poli. Sem tam někoho zmlátí, ale asi nemá pouta, tak ho zase pustí, páč ho nemůže zatknout. Ale aby se neřeklo, tak si jich přeci jenom pár převeze na služebnu, a protože toho má už za ten celičký boží den plný zuby, tak se technaře zeptá: "A ty toho, čuráku, nemáš dost?" Zmlátí ho pak již v klidu za zavřenými dveřmi služebny, protože z něho dosud neopadl stres z boje. (Autentické sexistické oslovení převzato z videozáznamu.) To není jen o primitivismu obyčejných policistů, ale především o diletantismu policejního vedení. Pokud na západě tyto zatčené vyslýchá čtvrtá skupina policistů, která byla po celou dobu v klidu, nedochází k těmto excesům na služebnách.

Dále česká policie stále není schopna pochopit, že dav není homogenní útvar a prochází různými fázemi. V určitých fázích je možno s davem či organizátory vyjednávat, v jiných ale už ne. Stejně tak na každém videu policejního zásahu uvidíme, jak stojící kordon policie polarizuje dav. Někteří od kordonu odcházejí, jiné naopak přitahuje a ti vyhledávají konflikt. Tyto agresivní je třeba z davu vytáhnout, pochytat, a ne je zahánět, protože se neustále vracejí, a když jim rupnou nervy, tak začnou házet předměty. Kdyby jenom tyto pochytané spoutali do skupinek, které se nemohou hýbat, tak by si policisté ušetřili mnoho práce. Téměř na žádném videu však není vidět zatýkání. Na to totiž policisté nebyli vůbec připraveni. Neznají chování davu, a tak mají pocit, že by museli zatknout tři tisíce lidí. Raději proto předpokládají, že bude klid, když někoho zmlátí a zaženou.

Tato diletantská práce je pochopitelná, když si uvědomíme, že řadoví policisté mají pouhý rok odborného vzdělání a že celé vedení je víceméně skanzenem z dob bolševika. Co však není pochopitelné, že za tuto fušařinu dostávají průměrný plat 27500 měsíčně, prémie plus mínus 10000 Kč za zásah  a že celá akce stála přes 20 miliónů. Stejně tak je nepochopitelné, proč se neprodlouží doba studia řadového policisty na čtyři roky, jak je tomu v Německu a proč se od revoluce neobměnilo vedení policie.