I policejní ryba smrdí od hlavy

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D. 2005

Brutální a chaotické chování policistů při zásahu se někdy připisují na vrub selhání jednotlivců, avšak opak je pravdou. Chyby vzešly především díky chaotickému vedení a bláhově naivní taktice. Problém však začíná ještě výše. Premiér Paroubek se chtěl blýsknout před národem a ukázat, že je muž pevné ruky. Dojem sice udělal, bohužel pro nás pro všechny právě opačný, než si přál. Nešlo mu tedy o ochranu majetku, o narušování nočního klidu. Chtěl si jen vylepšit image. Z tohoto důvodu bylo zřejmě zmatečné i zadání pro policii.

Policejní vedení zná jen vojenské taktiky z dob komunismu, tj. především masakr v soutěsce. Za šestnáct let od revoluce nebylo schopno se naučit znát své možnosti a elementární zásady práce s davem. Problém není v tom, že by nebyly známy účinné taktiky. Již kdysi, když jsem tuto tématiku učil v souvislosti s Global and local street party (GLSP; 1998), tak jsme na policejní škole měli k dispozici videa z Německa, Rakouska a jiných zemí, kde tyto otázky mají dobře zvládnuté.  Nemuseli bychom skončit u takové řezničiny, kdyby si vedení zásahu alespoň tyto videa prohlédlo a položilo si otázky, proč asi ti chytří Němci dělají to či ono opatření. O jaké zásady jde:

1) Stanovit si jasný a uskutečnitelný cíl zásahu. "Dejte jim co proto, abych si premiér zlepšil image," opravdu není dobrý cíl. Podobně na GLSP se policie pokoušela zastavit dav na magistrále, kde se lidé neměli kam rozptýlit, pomocí dvanácti policistů bez ochranných pomůcek. Samozřejmě že to skončilo masakrem policistů. Na Czechtechu měla k dispozici policistů mnohem víc, ale stejně bláhově si představovala, že vyklidí prostor přes čtvereční kilometr. Uskutečnitelné cíle by byly: Ochrana hranice nepronajatých pozemků. Vyklizení stojících automobilů z dálnice. Vypnutí sound systémů a zabavení elektrocentrál. Znepříjemňování pobytu slzným plynem. I kdyby si předsevzala všechny tyto cíle, tak by je uskutečnila, ale tyto cíle zjevně vedení policie nemělo.

2) Mít promyšlenou taktiku a vyjednávání. Policie měla následující taktiku. Přijedeme na pole. Obklíčíme demonstrující kordonem policistů, ten budeme stahovat a vytlačíme je z místa. Na to však měli málo lidí. Udělali špalír. Demonstrující se rovněž naivně s nimi snažili diskutovat. Tuto možnost policisté nevyužili, i když na západě se notně používá. Každopádně do této doby se policisté ještě chovali podle předpisů. Nervy jim však praskly, jak po nich technaři začali házet flašky a jiné předměty. Špalír se rozpadl a choučky policistů začaly neorganizovaně honit účastníky po poli (chvílemi se poměr sil obracel). Zde se definitivně rozešla praxe s jejich očekáváním a taktikou. Od té doby zavládl totální chaos na všech stranách. Tak daleko totiž už vedení policie nemyslelo.

3) Policejním excesům zabrání pravidelné střídání zasahujících policistů. Poté, co policie ztratila nervy, začaly její excesy nejen v chování, ale i vyjadřování (běžné oslovení: "Ty čuráku!"). Těmto trapnostem předejde tato taktika: Jedna skupina policistů drží kordon a chrání pozice. Když se velitel rozhodne pro zásah (např. vypnutí soundsystému), tak za tuto řadu policistů se připraví noví, odpočinutí policisté, kteří pak provedou vlastní zásah. Ti, co drželi tlak tanečníků, buď pak už mají volno a může z nich opadnout stres, nebo dál drží pozice, ale nepodílejí se ani na zásahu, ani na zatýkání, převozu či vyslýchání agresivních jedinců. Tuto taktiku naprosto běžně uplatňují policisté ve Vídni, když před demonstranty chrání návštěvníky plesu v Vídeňské opeře. Česká taktika však stále do zásahu posílá ty samé policisty, kteří před tím odolávají náporu účastníků. Jak říkají sami policisté: "Když po mě někdo hodí flašku, tak si ho sleduji očima, když je pak povel k zásahu, tak si ho najdu a spočítám mu to." To se právě na Czechtechu dělo. Taktiku střídání policistů a používání oddělených skupin policistů se česká policie stále není schopna naučit, i když je známá, používaná a osvědčená.  Tedy selhání jednotlivých policistů v chaotickém boji je nutno připsat amatérismu na straně vedení.

4) Dav není homogenní masa lidí. Plánovaná taktika též nasvědčuje, že naše policie se chová k davu jako k jednolité mase. Jinými slovy s davem nemůže policie zacházet jako posádkou auta při dopravní kontrole, kterou naopak udržujeme pohromadě, aby se nerozptýlila. U davu platí dvě hlavní zásady: a) Nejagresivnější jedinci (a těch není mnoho) se cíleně shromažďují před kordonem policistů, vzdálené řady jsou vcelku neškodné. (Například zřetelné bylo volání ze zadních řad na kamarády: "Neházejte to!"). b) Čím více se nám podaří dav rozptýlit, tím více ztratí energii.

Na každém videu policejního zásahu uvidíme, jak stojící kordon policie polarizuje dav. Někteří od kordonu odcházejí, jiné naopak přitahuje a ti vyhledávají konflikt. Tyto agresivní je třeba z davu vytáhnout, pochytat, a ne je zahánět, protože se neustále vracejí, a když jim rupnou nervy, tak začnou házet předměty. Těchto agresivních, házejících jedinců je tak odhadem tři procenta. Není nutné s nimi dělat nějaké složité operace, prostě jim nasadit pouta a svázat je do skupinek, takže nejsou schopni rychlejšího pohybu. Na zatýkání lidí však policie nebyla připravena ani náznakem.

Dav na Czechtechu byl velmi řídký (na rozdíl od GLSP). Neměl prakticky žádnou dynamiku kromě toho, že chtěl na tom místě být a tancovat. Špalír policistů dosáhl opaku. Dav nerozptýlil, naopak jej stmelil. Opravdu stačilo s mnohem menší jednotkou policistů se zaměřit jen na sound systém a zdroje elektriky. Pouze tuto zasahující jednotku v nejhorším případě chránit vodním dělem, odchytávat agresivní jedince, eventuálně pobyt na louce znepříjemňovat slzným plynem tak dlouho, až opadne stres a na účastníky padne únava, která se projeví rétorikou, že to nemá cenu, že je to nudí a že jdou pryč.

Jak už jsem řekl, tyto zásady nejsou žádnou novinkou. Tedy nejde o to být generálem po bitvě. Jde o to, že vedení policie, i když se na zásah připravovalo několik týdnů, není schopno ani zvednout telefon a zeptat se kolegů v cizině na jejich zkušenosti. Ba co více, nezná ani to, co se učí řadoví policisté v devítiměsíčním rychlokurzu na středních policejních školách.

Problém je systémový. Řadový policista se vzdělává přibližně rok a nemá tedy potřebné znalosti, zažité pracovní návyky, ani úroveň chování. Ve vedení policie jsou odchovanci komunistické tajné i veřejné bezpečnosti, kteří neznají jazyky, nejsou schopni komunikovat se zahraničím, nevzdělávají se a jsou paranoidní vůči veřejnosti. Pak není divu, že nejsou schopni vysvětlit premiérovi Paroubkovi, co je a co není v jejich silách. Za tuto fušařskou práci mají policisté průměrný plat 27500 měsíčně. Celá akce stála přes 20 miliónů. Kdyby raději tyto peníze investovali do svého vzdělávání, byli bychom dále. Stejně tak by bylo vhodné vyměnit diletanty ve vedení policie. I policejní ryba totiž smrdí od hlavy.